Sobota 13.června, ul.Ostruhová v centru
Mělníka, vývěska cykloklubu Mike. Něco
ke třicítce cyklistů vyráží na v pořadí 13.ročník Kokořínska - tentokrát
silnicí a terénem až k Máchovu jezeru.
Chloumek, Střednice, Vysoká, za Bosyní letmý pohled vpravo - Mirek M. mě
upozorňuje na starý židovský hřbitov. Před obcí Kokořín čekáme na Jardu J. -
jako první dnes píchl duší. To si za celý víkend ještě několikrát zopakuje,
aby v neděli zahodil pláště. Jako bych Jarouška chtěla trumfnout, i
já budu mít defekt. Defekt méně častý a až v nedělním finále, takže
nepředbíhejme.
První terén na sebe nedá dlouho čekat - v Šemanovickém dole ze sedel našich
bicyklů obdivujeme, co
 příroda
dokáže. A máme tu taky první osvěžovnu s pivkem a párkem u travnatého hřiště
ve Střezivojicích. Uhlířský důl nás zavede k úpatí vrchu Nedvězí (458
m). Sem chodíme s mělnickými turisty tradičně v lednu a tak kopec známe
holý, obvykle zasněžený. Teď v červnu jsem trochu zaskočena bujným
šťavnatě zeleným porostem. Vytlačíme kola až úplně nahoru a při téměř
dokonale ostré viditelnosti s lídrem Michalem Třetinou obhlédneme
snad víc jak avizovanou třetinu Čech. Od hory Říp přes hrad Hazmburk,
nevyšší horu Českého Středohoří Milešovku (837 m), Sedlo, Bukovou horu až po
Ještěd (1012 m). Zora líčí, jak si na Nedvězí před lety s přáteli počíhali
na východ slunce...
Spouštíme se po zelené značce osadou Kluk pod Vlčím hřebenem - víkendové
chatky jakoby malebně zarostlé do pískovcovitých skal. A dál Beškovským
dolem
 přes
Kamenný vrch až do Nedamova. Zde další občerstvení s výhledem na koupaliště
Černého rybníka. Hopsavá terenní jízda Horeckým dolem vystřídána hladkou
silničkou pod dohledem impozantní hradní zříceniny Starý Bernštejn. A to už
jsme skoro u cíle - ve Starých Splavech u Máchova jezera. Stačí najít
ubytování ve zděných chatkách firmy IMA. Já tmavovlasá bydlím se třemi
blondýnami - pohodovým smíškem Aničkou, originální Majkou alias Terunou
a vtipnou Mirkou, která razí myšlenku, že obarvením na blond si brunetky
vědomě snižují příliš vysokou inteligenci :-) Usmívám se a těším na nějaký
ten fórek o blondýnkách na dobrou noc.
Kde se vzali, tu se vzali - Vorli přilétli! Ve Starých Splavech nechali
auto, po okolí něco najezdili kolmo a něco posbírali kešek. Pak se Hana s
Hynkem přidávají k výpravě vedené Patrisem a PPem ještě před večeří: Na
kolech k vrchu Borný, pak pěšky až na samý vršek (447 m), kde pro vzrostlé
stromoví není nic vidět. Ta pravá skvělá vyhlídka je ve svahu o něco níže,
na žluté značce - Máchovo jezero s ostrůvky Myšlín a Kachní jak na dlani.
Stříbřitě zčeřená vodní hladina, zlatavý odraz slunka ještě před západem...
tschechische romantische artikl...
Někteří, co nešli na Borný, zkusili plavčo v jezeře. Já vím o Milušce - prý
to bylo prima a velmi osvěžující.
Po celkem dost chutné večeři (pečené maso, špenát, bramborové noky)
kolektivně posedíme, řeči vedem a vínkem i jinými nápoji zapíjíme. Do
postele se dostávám asi ve dvě nad ránem. Neb ve velitelské chatce ještě
stihnu trochu podivnou (a mírně stupidní) hru na zvířata. Hrozilo, že
po červeném svatovavřineckém víně mi nebude zrovna nejlépe. Ale silně
zaujata mňoukajícím Kalimerem nebo Michalem, jak vystrkuje drápy co by lev
či zebrou v podání Mirky a kaprem Márou G, jsem naprosto vystřízlivěla a
udělalo se mi dobře :-) Jaké zvíře byl PPé nebo Patris si už nepamatuju a
raděj pomlčím o tom, co jsem byla já.
|
|
|
Neděle plynule navázala na skvělý
sobotní včerejšek s letně frišným počasím. Akorát tak pro Ivu, jak s
 oblibou
říkávají HaHy. Projíždí se přitažlivým bývalým vojenským prostorem Ralsko.
Zastávka na ohromujícím veleprostoru letiště Hradčany u Mimoně. Někteří
chlapci se neudrží a musí si zazávodit. Roztáčejí kola jak o život.
Upalujeme zpevněnými cestami k dominantě kraje, ke gotickému hradu Bezděz.
Hlubší lesy střídají rozkvetlé louky. Co chvíli někdo fotí. Charakteristická
silueta Bezdězu se dvěma věžemi je blíž a blíže, nakonec máš pocit,
že na hrad dosáhneš. Dlouze i chutně poobědváme v zahradní restauraci pod
hradem a končíme točenou zmrzlinou. Na některé cyklisty
dolehne nedělně odpolední nervozita - i loučí se a ujíždějí co nejpříměji ke
svým domovům. Sami sebe tak okradou o krásné scenérie tajuplného Kokořínska,
kde stále je co objevovat. My zbylí, co chceme, aby tato neděle byla co
nejdelší, pokračujeme Žďárským polesím a dostáváme se na silničku 273. Tu
posléze opouštíme, abychom se zanořili do Kružského dolu. Všemi smysly
nasáváme zdejší jedinečnou atmosféru pískovcových reliéfů a roztodivných
skalnatých útvarů. V Nosálově nám Gumídek představí svého bratra a chalupu
svého mládí. Krásnou roubenku, kam pravidelně jezdil s bratry na prázdniny.
|
|
|
|
.
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.