Foto Mirek M. a pak PePe

Kokořínskem na Mácháč

     
Ještě v pátek 12.června to vypadá, že o víkendu, kdy plánovaná cyklopouť Kokořínskem až k jezeru Máchovu, si zopáknem loňská "Chorušická bahna". Prudké a studené deště, mnohdy a mnohde s krupobitím, střídá záblesk slunka. A opět černá mračna na obzoru a opět cedí, že bez deštníku jsi durch. Tento scénář bez špetky fantazie stále dokola.
Ale sobotní ráno je o něčem úplně jiném. Probouzí se do vymetené oblohy - kam koukneš, tam nekonečno utápí se v blankytném modru. Jupííí! Bude to sobota sobotěnka ve znamení veskrze šťastné třinácky. A taky že jo. Spolu s nedělí víkend, jak když vyšije.
 
   
Sobota 13.června, ul.Ostruhová v centru Mělníka, vývěska cykloklubu Mike. Něco ke třicítce cyklistů vyráží na v pořadí 13.ročník Kokořínska - tentokrát silnicí a terénem až k Máchovu jezeru.
Chloumek, Střednice, Vysoká, za Bosyní letmý pohled vpravo - Mirek M. mě upozorňuje na starý židovský hřbitov. Před obcí Kokořín čekáme na Jardu J. - jako první dnes píchl duší. To si za celý víkend ještě několikrát zopakuje, aby v neděli zahodil pláště. Jako bych Jarouška chtěla trumfnout, i já budu mít defekt. Defekt méně častý a až v nedělním finále, takže nepředbíhejme.

První terén na sebe nedá dlouho čekat - v Šemanovickém dole ze sedel našich bicyklů obdivujeme, co příroda dokáže. A máme tu taky první osvěžovnu s pivkem a párkem u travnatého hřiště ve Střezivojicích. Uhlířský důl nás zavede k úpatí vrchu Nedvězí (458 m). Sem chodíme s mělnickými turisty tradičně v lednu a tak kopec známe holý, obvykle zasněžený. Teď v červnu jsem trochu zaskočena bujným šťavnatě zeleným porostem. Vytlačíme kola až úplně nahoru a při téměř dokonale ostré viditelnosti s lídrem Michalem Třetinou obhlédneme snad víc jak avizovanou třetinu Čech. Od hory Říp přes hrad Hazmburk, nevyšší horu Českého Středohoří Milešovku (837 m), Sedlo, Bukovou horu až po Ještěd (1012 m). Zora líčí, jak si na Nedvězí před lety s přáteli počíhali na východ slunce...

Spouštíme se po zelené značce osadou Kluk pod Vlčím hřebenem - víkendové chatky jakoby malebně zarostlé do pískovcovitých skal. A dál Beškovským dolem přes Kamenný vrch až do Nedamova. Zde další občerstvení s výhledem na koupaliště Černého rybníka. Hopsavá terenní jízda Horeckým dolem vystřídána hladkou silničkou pod dohledem impozantní hradní zříceniny Starý Bernštejn. A to už jsme skoro u cíle - ve Starých Splavech u Máchova jezera. Stačí najít ubytování ve zděných chatkách firmy IMA. Já tmavovlasá bydlím se třemi blondýnami - pohodovým smíškem Aničkou, originální Majkou alias Terunou a vtipnou Mirkou, která razí myšlenku, že obarvením na blond si brunetky vědomě snižují příliš vysokou inteligenci :-) Usmívám se a těším na nějaký ten fórek o blondýnkách na dobrou noc.
Kde se vzali, tu se vzali - Vorli přilétli! Ve Starých Splavech nechali auto, po okolí něco najezdili kolmo a něco posbírali kešek. Pak se Hana s Hynkem přidávají k výpravě vedené Patrisem a PPem ještě před večeří: Na kolech k vrchu Borný, pak pěšky až na samý vršek (447 m), kde pro vzrostlé stromoví není nic vidět. Ta pravá skvělá vyhlídka je ve svahu o něco níže, na žluté značce - Máchovo jezero s ostrůvky Myšlín a Kachní jak na dlani. Stříbřitě zčeřená vodní hladina, zlatavý odraz slunka ještě před západem... tschechische romantische artikl...

Někteří, co nešli na Borný, zkusili plavčo v jezeře. Já vím o Milušce - prý to bylo prima a velmi osvěžující.
Po celkem dost chutné večeři (pečené maso, špenát, bramborové noky) kolektivně posedíme, řeči vedem a vínkem i jinými nápoji zapíjíme. Do postele se dostávám asi ve dvě nad ránem. Neb ve velitelské chatce ještě stihnu trochu podivnou (a mírně stupidní) hru na zvířata. Hrozilo, že po červeném svatovavřineckém víně mi nebude zrovna nejlépe. Ale silně zaujata mňoukajícím Kalimerem nebo Michalem, jak vystrkuje drápy co by lev či zebrou v podání Mirky a kaprem Márou G, jsem naprosto vystřízlivěla a udělalo se mi dobře :-) Jaké zvíře byl PPé nebo Patris si už nepamatuju a raděj pomlčím o tom, co jsem byla já.
 
   
Neděle plynule navázala na skvělý sobotní včerejšek s letně frišným počasím. Akorát tak pro Ivu, jak s oblibou říkávají HaHy. Projíždí se přitažlivým bývalým vojenským prostorem Ralsko. Zastávka na ohromujícím veleprostoru letiště Hradčany u Mimoně. Někteří chlapci se neudrží a musí si zazávodit. Roztáčejí kola jak o život.
Upalujeme zpevněnými cestami k dominantě kraje, ke gotickému hradu Bezděz. Hlubší lesy střídají rozkvetlé louky. Co chvíli někdo fotí. Charakteristická silueta Bezdězu se dvěma věžemi je blíž a blíže, nakonec máš pocit, že na hrad dosáhneš. Dlouze i chutně poobědváme v zahradní restauraci pod hradem a končíme točenou zmrzlinou. Na některé cyklisty dolehne nedělně odpolední nervozita - i loučí se a ujíždějí co nejpříměji ke svým domovům. Sami sebe tak okradou o krásné scenérie tajuplného Kokořínska, kde stále je co objevovat. My zbylí, co chceme, aby tato neděle byla co nejdelší, pokračujeme Žďárským polesím a dostáváme se na silničku 273. Tu posléze opouštíme, abychom se zanořili do Kružského dolu. Všemi smysly nasáváme zdejší jedinečnou atmosféru pískovcových reliéfů a roztodivných skalnatých útvarů. V Nosálově nám Gumídek představí svého bratra a chalupu svého mládí. Krásnou roubenku, kam pravidelně jezdil s bratry na prázdniny.
 
   
Rychlý, perfektně hladký sjezd opět po dvěstě-sedmdesát-trojce. Užívám si plné rychlosti. A tu se to stane. Vždycky, když ti to tak dobře jede. Utržený popruh z cyklobrašny se zamotá do řetězu a praskne zadní nosič na brašny. Jsem nucena zabrzdit a obhlédnout situaci. Naštěstí za mnou jede Kája T. Brzdí taky a pomáhá mi. K prasklé tyčce nosiče přiloží dřívko a obtočí drátky. Obdobně jako dlahu ke zlomené noze. Cyklobrašnu drží gumicuk. Táchovic grupa v nápadně žlutých vestách s nápisem "Bacha, jedu" + potápěč Vlastík odbočují vpravo - skulí se s kopce rovnou do Ráje. Já stíhám ty, co chtějí na Romanov a Boudeckou roklí do Kokořínského dolu. V protisměru mě míjí jedno historické vozidlo za druhým - jede se zřejmě spanilá jízda automobilů veteránů nebo ještě samotný závod. Dodatečně se dovídám, že jde o 8.ročník Veteránského rojení v Lobči. Před Mšenem na mě moje parta cyklistů čeká, abych nepřejela nábližku přes obilné pole.
Z Kokořínského dolu zbývá známá klasika - projet přes Harasov, Lhotku a kolem Vláďova drážního domečku, přes Mělnickou Vrutici a Velký Borek. Končíme na mělnické náměstí Míru v zahrádce pizzerie. plzeňská pivka, italské pizzy a zeleninovo-kuřecí saláty jsou zasloužené.
13.ročník Kokořínska zhodnocen jako velmi vydařený. Hlavní organizátor Michal může být spokojen a přemýšlet o ročníku dalším. A my ostatní se můžeme těšit na nějaké příští, neméně skvělé.
   
     
Pepeho fotogalerie je za tunelem .    
Zapsala Iva, fotil Pepe (Hynek, Mirek M.) korekturu provedla Hana.
 

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:


Na hlavní stránku HaHy