ODPRDOS Mže

PRSO MŽE
Mupy
(Pozn.: PRSO rozuměj: PRamenSOutok - ukradla jsem Kalimerovi, má u mě pivo)

K prameni a od pramene
na kolech se projedeme.
Zlatem a zelení polí
z té krásy srdce až bolí.
a v řece jménem Mže
slunce se ukáže.

Z kopce i do kopce
nech tryskat emoce,
radosti průchod dej,
život je báječnej.
Jak u jeho pramene,
tak na cestě kamenné.

Nejsi tu sám, člověče,
z lesů a hor přiteče
krajem jiný pramínek,
jiskřivý jak plamínek.
Podej mu svou ruku
na cestě k soutoku.

Uvidíš jak před Prahou
Mže se potká s Vltavou.
Nabídne jí věno
- svoje něžné jméno.
A na cestu loudavou
k Severnímu moři
vydá se Mže s Vltavou,
až do Labe se vnoří.

Já tu smutním u soutoku,
že moje cesta končí už.
Na té pouti od pramene
bylo dobře - a už kuš!

1.den - 30.4.2009 - den pádů

"Brzo ráno, třes ze zimy, pak se zase potím, žádná přestávka, chytají mne křeče, dřina, časový stress, šlapu jako robot... Takové dřiny a úsilí ... a pak z toho bude na webu jen věta: Ráno jsme s Hanou přejeli z MB do Prahy" si říkám, když ráno s Hanou přejíždíme z MB do Prahy na Hlavní nádraží. Vůbec žádnej stres nebyl. Normálně jsme za krásného slunečního jitra vyjeli, bylo docela teplo. Akorát se pořád musela ohlížet, aby se Hynek neztratil.
První kolopád je kuriózní. Haně se splašila Mérinka na schodech metra a kousla Hanu do nohy. Držíc svého oře, jen se bezmocně koukám, jak Hana bojuje s řídítky, šlapkami a vlastním tělem na schodech Florence.
Druhý, tentokráte bahnopád, patří Ivě ze skupiny, která vyrazila již včera z Prahy do Hrádku u Rokycan. Bahna bylo tolik, že Iva musí do nových gatí. Tou dobou my už sedíme ve vlaku R756 (děkujeme MiMi), kde hraje prim Lenka. Rozlívá inspirativní víno, ze své cyklovýbavy vytahuje nůžky (!) a stříhá A4, abychom takřka na každou hodinu (!) měli proužek informace o tom, jaké bude kdy kde počasí.
Jízdu vlakem končíme jízdou busem (výluka) v Plané u Mariánských lázní. Zde nás čeká můj švagr Pepík a nečeká Pražská skupina (19 km ztráta).
Zpočátku nečekaně bahnitá cyklotrasa nás vede do Hermannsreuthu (dřve Hraničná), kde na nás již dvě hodiny čeká chudák PePe.
Pramen hledáme od severozápadu a nacházíme jej v lese v mechových poduškách. Soutěžíme o nejkrásnější báseň (Lenka) nejlepší označovadlo pramene (Hanka H.), Lenka sází avokádo. O něco jižněji a nížeji ( N49°51.157‘ E 12°28,024) pak nacházíme "Munzarův" pramen z pořadu Zpět k pramenům. A právě v ten okamžik se na louce objevuje Pražská pětka (šestý Vlčánek na silničáku se trochu ztratil).
Foto, jízda zpět, pád Hynka (brzdění přední brzdou v měkkém terénu = zarytí předního kola a hlavy do země), pád Lenky (po 2 dnech se krásně vybarvila), večeře U tří rybiček s čarodějnicemi, hotel Club.

2.den - 1.5.2009 - jarně zelený

Vynášíme kola ze zamčené kotelny, vysvětlujeme technikovi Fialovi, že uzávěr šoupě vážně není ztracená součástka od kola. Den začíná radostně, jídlem. Nejdříve si vyměňujeme šunku, sýry a cukry u snídaně u Rybiček

, pak nastává okamžik, na který se všichni tajně těšili: Karel rozdává Janiny škvarkové Kralupské placky.
Zelená je stále kolem našich kol, u řeky, na letišti, u kostelíka... Není to po zimě špatná barva. U Ústí, kde se do Mže vlévá Hamerský potok, průzkumná část jede po turistické červené. Často uhýbáme před tatrovkami, které obsluhují přestavbu železnice. Je zajímavé vidět, jak se starý most odsune vedle a roste nový.
Až pojedete v našich stopách, uhněte na Zliv, kudy jezdí auta. Ušetříte si tlačení, podlézání, přelézání a střety s rozvernými kravami. Ale také o to přijdete. V trefně pojmenované obci Svahy trénujeme prvomájovou líbačku.
Po vyhoupnutí přes Kosí potok sjíždíme ke Mži a v pohodě podél vody dojíždíme do Stříbra. Tak nějak jsem si při nedbalé prohlídce mapy představoval. Bylo to jinak. Asi šestkrát jsem se radostně chystal na padák ke Mži, ten se ale vždy proměnil v houpačku s dalším stoupáním.
Přetínáme 13.poledník u jeho "památníku", chutně obědváme U rybiček s výběrem rodinných piv. Padáme zkratkou po turistické červené k hornickému muzeo-skanzenu.
Závěr etapy je trochu vlhký (3 minuty i krupobití), v SPŠ dopravní (díky Vráťo) po kličkování v Plzni se rychle sušíme, pak vlhčíme ve sprchách a pivně zavodňujeme v restauraci U rytíře Lochota.

čarodějná výbava Ivy

kostelík v Klíčově

stoupání do Svahů

krocení u Svahů

13°

od 10° do 14°

radnice Stříbro

3.den - 2.5.2009 - zpěvný

Kdo neposlouchal štěbetání našich společnic a přepnul se na zvuky lesa, dnes si skutečně užil. Ale po pořádku. Ráno neměla být snídaně. To by ale s námi nesměla jezdit Jana, která dovezla konvici, čaj, kávu, hrnečky, sekanou a kokosovou sladkou ňamku. S plným žaludkem nás PePe provází Plzní (největší kostelní věž v ČR, 3.největší synagoga na světě (virtuální prohlídka), hroby Emila Škody a "hit-makerů" Škroupa a Tyla). Cesta po zelené za Bukovcem k Dolanskému mostu je trochu užší a dramatičtější, zato styk se Mží je těsný. Stejně tak cesta podél Střely ke Mži je spíše chodecká, o to více ale fotografická.
Modrý oblouk kovové konstrukce u Skryjí nás přenáší na druhý břeh do kraje Oty Pavla, přímo do hospody U rozvědčíka a na přívoz do Branova. A najednou je na tachometru stovka a jsme v Berouně v kempu Na hrázi.

4.den - 3.5.2009 - ... Mže se potká s Vltavou...

Sluníčko nás hřeje u snídaně, po jeho paprscích je cesta na s historií

Čech svázaný Tetí

n snadná, jeho ranní paprsky maluji plasticky krajinu při rozhledu z hradiště. Tady, že vraždili Ludmilu? To není možné!
Íííííííííí a jsme dole u řeky Mžíííí. Potkáváme mosty, stavby, bruslaře, policisty... jsme v hlavním městě EU.
Kalimero nás vede k soutoku, rybář přímo na soutoku na naši oslavu vytahuje mžího kapra, MiMi vytahuje sletový dres, Mupy vytahuje gumo-rybičky, všichni se vytahujeme, že jsme to ujeli.
A kdo byl nejkvalitnější? No přeci my všichni! V našem zastoupení přijal diplom v restauraci ABC Praho-centrista-terorista Honza Suchý, který zde uznal, že celou dobu jel podél Mže a o Berounce nepadlo ani slovo!

Zapsal a fotil Hynek korekturu provedla a text doplnila Hana.

Za je fotogalerie

Sem

můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy