Korsický deník
-druhá část

23.5.2009 - sobota (85 km)

Výzkum vnitrozemí začala skupina HaHy zkouškou výkonnosti - stoupáním z nuly na 1487 metrů nad mořem na sedlo Vergio. Následovala zkouška brzdových špalíků v dlouhém sjezdu zakončená testem otužilosti v řece u Albertace následovaná testem odolnosti vůči v horku v teplem sálajících skalách soutěsky Scala di Santa. Do cíle v historicky důležitém městě v srdci našeho ostrova Corte dojeli všichni a své stany vztyčili v kempu ALIVETU. Neznaveni pak prošli večerním městem, kde je historickými údaji naplnil vedoucí Jiří Okrouhlík. Webové prameny (orbion.cz)  říkají:
Nikdy jinde na Korsice nenalezneme národní patriotismus tak blízko zemskému povrchu jako tady. Roku 1731 byla v Corte sepsána první demokratická ústava v novověké Evropě. Rovněž je to místo, kde otec korsického národa, Pascal Paoli, vytvořil první demokratickou vládu. V současné době zde působí jediná universita na ostrově. Tyto tři faktory dělají z Corte neoficiální hlavní město Korsiky.
Prošli celou historickou část a dozvěděli se takových zajímavostí, že se to hlavy vejít ani nemohlo. O Corte se říká, že jej lidé milují nebo nenávidí. Posuď čtenáři sám, do které skupiny budeš patřit a přijeď se k nám podívat.

24.5.2009 - neděle (75 km)

Oddíl HaHy se rozděl na četu jezdeckou a chodeckou.
Co říkali večer jezdci:
"Naše cesta vedla kolem hučící řeky a pak se proměnila v zelený tunel, z jehož okének šlo zahlédnout vesnici Castellare di Mercurio uchycenou na skalním ostrohu. Ač jsme tam původně nechtěli jet, její vyzývavost nám nedala a dojeli jsme do ní. Okouzlila nás svou osamoceností, kamenností, čistotou, vodní kašnou, věží, ještěrkami, línými psy. Ač rozlohou malá dojem velký. Po trase bylo dost vodních zdrojů, což jsme zvláště přivítali v poledne, kdy stoupala nejen teplota ale i silnice, svou strmostí připomínající Jedlovou. Sjezd ze sedla Col de San Servone mezi kaštanovníky (dle pověsti ze zákona Korsičané museli vysadit nějaké plodící stromy a s jedlými bezúdržbovými kaštany to bylo nejlehčí) byl odměnou, cesta po silnici N200 očistcem."

Pěšáci pak pravili
"Náš průzkum vedl údolím Tavignato. Největším problémem byl boj s horkem. Procházeli jsem zarostlé stezky, obcházeli tůně a balvany za pomocí provazů. Na jednom místě se nám do cesty postavila, nebo spíše lehla kráva. Její obejití bylo malým bobříkem odvahy." Olga: "A já se držela celou cestu klacku jako hole, a tak se mi chtělo spát, musela jsem se něčeho držet."

25.5.2009 - pondělí (119 km)

Ač prvních 35 km jeli HaHy autobusem do sedla Vizzavona, i tak byla etapa do kempu Abbartello dost dlouhá a nastoupali 1508 metrů.
Jak na rogalu slétli cyklisté z 1163 mnm dolů, aby po hladké silnici (s malým provozem, o čemž svědčili i neuklizené kameny na vozovce pod skalami) mohli stoupat do Col de Scaleila s 1193 mnm. Prý šlo stoupání vydržet, zvláště když pod nejvyšším bodem byl pramínek se sprchou - vodou kapající ze skály). Sjezd pro ně tentokráte nebyl odměnou, silnice byla dírkatá a ve stínech čekaly kravky a prasátka. Oběd si dali jezdci v rodišti našeho bojovníka za korsickou svobodu Sampiera Corsa, v Bastelica. Až na radu místních přišli na to, že voda teče z kašny až po stisku tlačítka (nohou).  V dalších částech pak výzkumníci poznali, jak vypadá silnice s vypařeným asfaltem, zvláště silničář Staník si to pochvaloval. Odměna byla až na konci. Kemp přímo u moře s písčitou pláží a kamennou galerií. Po nákupu 5l vína za 11€ neměl cíl chybu. Cestu komentovala Lenka slovy: "Nejdřív jsme hledali místo s rozhledem  a stínem a sezením, pak jen se sezením a stínem, pak jen se stínem..."

26.5.2009 - úterý (64 km 2 půldenní etapy)

Vypráví zpravodaj Hynek:
To bylo ráno: v 5:00 jsem to už neudržel a musel jsem. Vstávám ze stanu, někdo mě bouchá tupým předmětem do hlavy a já znovu ležím na zemi, tentokráte před stanem. Aha, to byla ta tlustá větev nad vchodem. Nejhorší je, že ani nemohu nadávat, stanoviště jsem vybral sám.
Jako poslední ze stanů vylézá Rudy a hned mile na Staníka: "Jak to, že si nic neuvařil?!!!"
Staník se směje.
"No nesměj se ty chrapoune! Spal si 12 hodin a chrápal si, až se celý tábor otřásal"
Do toho hlásí Olga: "Můj telefon bude mít mladý. Ležel tam a nabíjel se. Přišel tam jiný, viděl mého růžového a lehl si na něj. Mladý ale budou čistokrevný, jsou stejné značky."
Rozmarné ráno končí Staník k hladové Rudy hledající pochutiny:"Nic tam není, všechno jsem snědl. Můžeš si ale vybrat mezi čerstvou a starou bagetou."

Dopoledne skupina HaHy zkoumá prehistorii našeho (8000 př.n.l.) ostrova v kraji olivovníků ve Filitose. Zde byly v roce 1946 objeveny menhiry, ležící žuloví bojovníci Charlesem Cesarim. Ač ráno je na místě méně návštěvníků (6€), okouzlení místem se nekonalo. Spíše než menhiry působila místní skaliska. Film je působivější než místo jako takové.
Při dopoledním okruhu vzpomínali HaHy na nepřítomnou HaHo, nebyl, kdo by pomohl při rozhovoru s vinaři.
V poledne koupačka v kempu a jídlo. Speciální oběd měl Karel, který pravil při vylézání ze stanu:"Měl jsem guláš se šesti - kdo spí, ten jí."
Odpoledne HaHy (MB+sudety) dojeli a kafovali a zmrzlili v Propriano. Týž cíl měla pražská sekce HaHy, ale vzali to jinudy. Výškové metry nasbírali při cestě na sever. Jako odměnu si v Olmetě dali mušle a pomfrity a ... Pak následoval pěkný sjezd. Tak pěkný, že se nechtělo vidět a brzdit na odbočku do Propriana. Našli ale cestu zajímavější "přes lázně", přeložila Olga. Ty se nějak nekonaly, ani se nekonalo Propriano, jen se zase konaly výškové metry, až KONEČNĚ... Jejda, to je zase Olmeta. Třetí pokus se nekonal.

27.5.2009 - středa (100 km)

Tento den bylo HaHy prozkoumáno Sartene, nejkorsičtější korsické město. Zvenčí nepůsobí tak silně, jako zevnitř. Tam se úzké uličky, restaurace, kostel líbili. V kostele viděli kajícínický kříž, po jehož nošení (byl na to pořadník) byly odpuštěny hříchy. Navštívili i galerii fotografa Wiliama Moureause (doporučuji GALERIES -> images-a-tirages-limites).
Za Sartene se jako nejpilnější historičtí zvědové ukázali Karel, Suši a Lenka, kteří viděli všechny menhiry: nejen Aligmentes de Palaggiu ale i Dolmen de Cauria (vstup zdarma). Nadšení se ale nekonalo, jen snad z větru, který do kopce od kamenů tlačil (prý neobvyklý cyklistický úkaz).
Poslední kilometry před mým městem Bonifacio již vítr vál dle pravidel: prudce a proti nebo z boku.
V cílovém kempu La Pomposa (web nenalezen) to bylo rovných 100km, jak na startu pravila Rudy, zkušená pracovnice logistické firmy Schenker. 

28.5.2009 - čtvrtek (0 km kolmo, dost loďmo a trochu pěšmo)

Tento den dorazila skupina HaHy do mého působiště, k majáku u města Bonifacio. Uzřeli domy na 60m útesech spadajících kolmo do moře, prošli město i se hřbitovem, ztráceli se sobě navzájem. Jeli lodí na kamenný ostrov Lavezzi, při zpáteční cestě se dívali na vily populárních osobností, viděli můj maják.
Člen Hynek měl potíže s tím, jak mi předat výzvědnou zprávu. Musel několikrát fingovat ztracení se, aby se to podařilo.
Po průzkumu místních restaurací se spolek HaHy rozhodl pro bohatý nákup a z něj vytvořený švédský stůl přímo v kempu. Podívejte se, jak se jim to podařilo na video .

29.5.2009 - pátek (106 km)

Poslední kolmý den byl přehlídkou přírodních krás. Ráno sice Hynek rušil šustěním o 30 minut dříve, než bylo povoleno a večer to již bylo zapomenuto, dojmů bylo mnoho:
- ráno 25 km po rovině s větrem v zádech do Porto Vecchio
- stoupáníčko s výhledy nad l´Ospedale, pivo, jezero s "vodními kravami" (1000 mnm)
- sedlo Bavella
- sedlo Bocca d´illarata
- sedlo Bocca di Pelza
- městečko Zonza
- citace z programu OK TOUR: Ze Zonzy pak stoupání s impozantními rozhledy na okolní hory a na Bavelské jehly (skalní věže) do sedla Col de Bavella (1218m). Sjezd nádhernou scenérií skal do hlubokého údolí... - ano, bylo to tak, tvrdili HaHy a díky zážitkům ani nereptali, že v kempu Eucaliptus (ve výstavbě) tekla jen studená voda. Zato moře, na jehož břehu kemp stojí, bylo teplé.

30.5.2009 - sobota (0 km)

Poslední den na Korsice se nikomu s HaHy nechtělo spurtovat 100 km do Bastie mezi auty. Okusili tedy plody moruše, v Bastii dali poslední Pastis (dle Jarušky Pastiňák, asi český název pro totéž nebo že by petržel?), poslední kávička, běh na zabrání lehátek a mávají mému ostrovu, SBOHEM KORSIKO.