Moldava
|
|
Moldava |
|
| Začalo to už v pátek před třetí
odpolední... Na zádech sportovní baťůžek, v jedné ruce cestovní brašnu, v druhé běžky... Na poslední chvíli HUP do posledního vagonu vlakové soupravy metra. Vzápětí DRC do pánské červené sportovní bundy (na zádech baťoh, v ruce běžky... ). Neplánované, leč srdečné setkání se Stodolákem Jiřím Pavlem K. On a jeho grupa vyrážejí z Hlavního nádraží na Vysočinu s cílem proběžkovat Orličkami. Já mám rande taky na Hlaváku - před pokladnami jsem ku podivu první a vyhlížím dalších pět s běžkami. Během okamžiku jsme kompletní - velmi sympatická dámská jízda směr hory Krušné zahájena. Jediná Lenka je bez lyží (vezou autem HaHy). Zavazadlo má ale těžké - mohou za to tři litry skvostných vín červených. Modrého Portugala dovezeme do cíle, ale lahodné a silné víno jihoafrické ztrestáme do poslední kapičky. Nálada graduje, lepší snad být už nemůže. Ani nám nevadí dva přestupy - v Teplících a v Louce u Litvínova. Poslední, v pořadí třetí vláček je opravdu NÚ - absolutně všechno na čudlíky: Obsluha dveří WC včetně zamykání (často se zapomíná a pak ty trapasy), splachování, mytí rukou... Máme pár minut zpoždění, ale v přestupních stanicích na nás vždy čekají. Taktéž před nádražím v cílové Moldavě - hlavní organizátoři celé akce, Jana se Zdendou + jejich auto, do kterého naložíme veškerá zavazadla a jen tak na lehko dokráčíme k našemu víkendovému azylovému domečku, č.p. 143. |
  Vlevo je naprosto úžasná toaleta, vpravo je vidět, že ač sněhu dost, dráhy to zvládají! |
| Ráno nás vítá za okny lehkou sněhovou
chumelenicí. Všude bílo a kam pohlédneš, haldy sněhu. Posíleni o kamarádky
ze spřátelené Stodoly či Mike clubu (Klaris, Míla, Mirka) vyrážíme v
konečném počtu 11 na běžkařský výlet. Někdo bruslí, jiný klasikem je rád a
leští stopu. Kdo umí a koho to baví, praktikuje a spravedlivě střídá oba
styly (Mirka). Trefa do mázy dnes téměř dokonalá, po většinou voskujeme fialovým na -1 až +1. Chvílemi hutně hustou mlhou pošpikujeme kraj u sousedů v Sasku - po bývalé železniční trati kolem Neuhermsdorfu a dál na Český Jiřetín. 33 km nám stačí a tak vyfoukaný dnešek ukončíme v nádražní hospůdce ve stanici Moldava. Konzumací pestrých dobrůtek a kvalitního pitiva večer pokračuje u dlouhého stolu v klubovně. Semele se kde co, téma vážné i nevážné (závěr bohaté diskuze = nejlepší kamarádka bude stejně asi gay). |
 |
|
 |
 |
|
 |
 tady jsme bydleli |
 šup do Německa |
 dráha klasiků vedl po železnici |
 přes hranici jsme přešli jen malinko (nebylo to pro bruslící) |
 styl Hana |
 styl Iva |
 alej svatebčanů co kůl, to stromek, to svatba |
 že by železničáři? |
 Lenčino arabské překvapení |
| V neděli se objevuje další posila - sám
náčelník cykloklubu Mike dorazil od Mělníka svým Fordem Mondeo. Prý kdyby
nám ujel zpáteční vlak domů, tak možná někoho odveze. Michal stihá tak
akorát a vyráží s námi na dnešní běžky. Za hraničním přechodem uhýbáme hned
vpravo a cik-cak se snažíme v prostoru mezi Moldavou, Cínovcem, Zinnwaldem a
Rehenfelder Strasse. Kvalita sněhu je o třídu horší, ať mažeš co mažeš, do
mázi se netrefíš. Z nebe pořád něco padá a mlha houstne v krupicovou kaši.
Ani blízkou dominantu, vrch Kahleberg (905 m) nedohlédneš. Občas dokonce ani
kamarády jedoucí ve stopě před tebou. Nepoztráceli jsme se však ani
tentokrát a usuzujíc, že 21 kiláčků v této sibérii je dostačující výkon,
zapíchnem to v moldavské nádražní u pivka, grogu či svařeňáku dle tradice. Víkend nezklamal - zasněžené hory krásné, počasí občas krušné. To však nemůže odradit a tak tu určitě nejsme naposled. P.S. Užasný vláček na čudlíky ponechán, ať si jede sám. A narvali se do aut dílem k Michalovi, dílem k Vorlům, někdo ještě k Zdendovi a Janě. Dobrá volba. Doma v Praze jsme byli, než někdo stačil okem mrknout (Iva nemrkala, zaklapla víka a hodinku spinkala). |
 šest + Viker |
 šest+Třetina |
 mlha Krušnohorská |
 MiMi, ale ne Valníčková |
 stromová poezie |
 domeček u dráhy Moldavské |
| Jak celou akci zhodnotit? Vřelý dík patří Janě za zorganizování a výběr bezchybné chaty, letní opáčko by jistě stálo za to. Spousta tras ještě nebyla námi projeta, opakovat bychom mohli i další zimní sezónu. Sympatické na německé straně je to, že trasy jsou rozděleny pro klasiky a bruslaře, horší to, že po těch bruslařských chodí i pěšáci. Jiný kraj, jiný mrav. Zdeňkovi za vedení tras už děkovat nebudu, stačily vaše díky, on by se pak moc naparoval :-). |
Interaktivní mapu výprav najdete na
www.everytrail.com
 |
| Zapsali Iva, šikmé písmo Hynek. Fotili Miluška, Klára a Hynek, korekturu provedla a text doplnila Hana. |
U výhybky pod sněhem je
FOTOGALERIE
 |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.