PpP s JJ

Tentokrát začínáme od metra stanice Vltavská.
Čas tlačí, ach jó, to opět přijdu pozdě. Dostávám lapidární sms-ku od Hany a Hynka: "Palmovka". Ve stejném duchu odpovídám:"Ládví". Tak je to dobrý, poslední nebudu.

Je nás něco přes 30, s některými jsme se neviděli dlouho, s jinými nedávno, vesměs milá setkání.
Vysuneme se z metra a v čele s Jardou držíme směr Strossmayerovo náměstí. Míjíme Kulturní dům Vltavská, kostel sv. Antonína. Překročíme ulici Dukelských Hrdinů, Skaleckou A vystoupáme k Bruselskému pavilonu Expo 58. Odtud velkolepé výhledy doplněné barvitě fundovaným výkladem Jarouška. Viditelnost slušná, i když den šedavě podmračený a studeně vyfoukaný (pohled, nikoli Jaroušek).
 

Z baťohu vylovím teplý vánoční punč v litrové termosce, už vloni se osvědčil.
Dozvídáme se například, že na Letnou vedly kryté pohyblivé schody (1926-1935) a také tu byla lanovka (stejně jako na Petřínskou rozhlednu) na vodní převahu, kdy klesající kabina byla zatížena vodou. Dle výzkumu Kalimera to bylo inspirováno Járou Cimrmanem v jeho dole s horníky.
Také poznáváme místo, kde se narodil ... JARDA JELÍNEK

Na dalších zastávkách před Letenským zámečkem a Hanavským pavilonem (z Komárovských železáren) dojde na chutné škvarkové placky od Táchů - rozdává Karel již tradičně a jeho Jana dnes prvně přihlíží, jak se nám dělají boule za ušima.

Po chvíli si obdobné zopakujeme - rozdává Klára neméně chutné zatočené šneky na slano a jako bodku pak naše Hana Vorlice pokrájená jablka s ořechy.

Tak už Kalimero ví, že nikoli Havanský ale "Hanavský pavilon byl původně postaven jako výstavní pavilon železáren knížete Viléma Hanavského v Komárově u Hořovic pro Zemskou jubilejní výstavu v r. 1891. (Jubilejní proto, že se konala sto let po první výstavě průmyslových výrobků na evropské pevnině v pražském Klementinu.) Byla to první budova s litinovou konstrukcí v Praze, tedy z litého železa, zdiva a skla." Viz web Přažské informační služby, kde se dočtete i o "vykořisťování": Majitel železáren  zakoupil tehdy všem svým 700 dělníků jízdenku z Hořovic do Prahy, vstupenku na výstavu a přidal každému 5 zlatých na útratu. Virtuálně se můžete projít interiérem.

Všechno je to ňam a tak můžeme pokračovat v procházení:
Od Chotkových sadů na dohled Letohrádek královny Anny (Nejčistší renesanční architektura severně od Alp (16.stolení Stella, 1928-30 úpravy Plečnik. Současníky byla odsuzována stejně jako dnes "Kráčející dům" a "Chobotnice"), před vstupem do areálu Pražského hradu pár letmých pohledů do Jeleního příkopu, obdiv k útulné intimitě Nového Světa a barokní velkoleposti Černínského paláce. Dozvídám se, že nebýt požáru 1541 na hradě, který "uvolnil" místo pro nové stavby, dnešní okolí hradu by bylo zcela jiné, asi méně renesančně vznešené. Ještě obejdeme jesličky u Strahovského kláštera a už se kocháme vyhlídkou pod klášterem vzpomínajíce na zářivý východ slunce při naší letní cykloakci Ranní Praha 2007.
Asfaltovanými cestičkami ve svahu vrchu Petřín plynule sestupujeme až do Kinského zahrady. Opravdu jen na skok do nádvoří Sovových Mlýnů a kuk prosklenými stěnami do Musea Kampa.
Most Legií nás přenese na druhý břeh Vltavy, abychom dnešní pouť zakončili u Zlaté kapličky.
Prostě s Jardou Jelínkem se v matičce Praze neztratíte. Ani v mumraji a chaosu před vánocemi. Navíc se kvalitně poučíte a v neposlední řadě neotřele pobavíte.