Pěšo-cyklo putování ÁDRem 2008

Po prohlášení dvou členů (StaR) naší cykloparty:„Kamarádi, přátelé, prožili jsme krásné dny v úžasné části naší zemičky – v okolí Adršpašsko-Teplických skal, to musíte zažít“, jsme letos po poněkud zmateném objednávání, rušení a zase potvrzování, vyrazili na pěšo-cyklo putování do vychvalované oblasti v okolí „Ádru“.
Pension Pod-hranicí ve Zdoňově na nás čekal spolu s majitelem Liborem  navečer 7.5., připraveno bylo i pivo s pípou, pokojíky s plnou výbavou – ovšem s dovětkem, že v této části není mobil signál, což přineslo později trochu dobrodružství dojíždějícím v hluboké tmě.
Jako první dorazil vůz z Jablonce – našli za světla a s malými komplikacemi v pohodě, hned zabrali pokojík a s Liborem zahájili ochutnávku místního pivního moku z Náchoda, zakusujíce dobrotami od Evičky a Mirky.
StaR dorazili asi po dvou hodinách, radostné vítání  u rozpálených krbových kamen, „no to se musí zapít“ navíc měl Staník svátek (obdarován slivovičkou) – bylo dobře na těle i na duchu.
S blížící se půlnocí jsme začali být nejistí, zda další část naší výpravy neskončí na Slovensku, různě jsme vybíhali ven a toužebně si přáli zahlédnout v dáli světla reflektorů Lenčina auta. A nic, Libor občas měl sice na pevné lince hovor v osádkou vozu, ale signál se vždy vytratil…
A dále vyprávění z pohledu smutno-naštvané osádky:

„Co kdybychom zkusili zavolat na pevnou linku?“, pravil Honza za volantem Lenčina červeného autíčka, když se blížila jedna po půlnoci a my jsme již dlouho na cestě připomínající tankodrom hledali Penzion Pod hranicí. Leč nebylo signálu a tak Honza otočil a že najdeme jakoukoli osvětlenou chalupu a z jejich obyvatel  vymlátíme polohu Penzionu Pod hranicí, kde nás naši kamarádi v čele s Rudy a spoustou piva a ňamek očekávají.  Nedošlo na mnou avizovanou noc v autě, ani jsme z nikoho nemuseli nic vymlátit. Je pravda, že uvítání naší zmučené trojky bylo srdečné, halasné, jen  bez světelných ran  čelovkou přímo do očí  bychom se rádi obešli. Vítání bylo opravdu veselé, kamarádi se rychle sžili s prostředím, zasedli, nastalo sdělování dojmů při zdolávání piva o dobrého vínka, a že vlastně přijeli „zítra“, bylo jim líto jít spát, tak vesele švitořili ještě dlouho do noci, zatímco I. a II. část výpravy již spala.

Ráno bylo krásně. Jarní krajina Broumovska zalita sluncem, chaloupky rozseté po stráních, údolím se vinoucí Metuje. Cesty bez aut do Broumova přes Polsko, stále z mírného kopce, bez šlapání - endorfiny zaplavovaly naše těla. A v Broumově benediktinský klášter. Zajdeme? Zajdeme, ale zítra a spojíme to s pěšárnou do Broumovských skal. Chvíle konzultace s mapou: pojedeme do Hronova, omrknout, co zbylo z Jiráska. Standa, když vidí, kudy to Mirek plánuje, nás opouští a volí vlastní aktivitu na své silničce.

My ostatní se svěřujeme Mirkovi, který má mapu a před 6 lety zde 14 dní cykloval. Hronov jsme minuli, ale kolo samo zastavilo u Ameriky, kde nabízeli ruský boršč a české kvasnicové pivo. Ani náročné terénní stoupání s následným neméně náročným sjezdem nemohlo narušit bezva náladu. Večer nás čekal guláš od Libora, pivo, víno, akorát spát jsme směli jít až po půlnoci. Protože „přeci nemůžeme jít spát v jeden den 2x“, říkal Honza Suchý, čímž si získal přezdívku Terorista.

Pátek byl vyloženě odpočinkový – autem do Broumova, prohlídka kláštera a dřevěného kostela, drobné nákupy buřtů, map, kalhot a mezitím vzájemné hledání, čekání na parkovišti a již jsme všichni a hurá do skal.

Na začátek je třeba se posilnit ve Hvězdě. Krásný interiér, rychlá a příjemná obsluha, krásná šenkýřka… A už opravdu vyrážíme a obdivujeme skalní útvary – želva, mušle, reliéf Madonny. A najednou telefon – kde se vzali, tu se vzali – Píťovi, bylo jim líto Rudy, které se odhlásilo tolik lidí a tak nás přijeli podpořit.

Ačkoli nemají letos naježděno hupsli ráno v JBC na kolo a odpoledne už brzdili u chaloupky. Museli chudáci do našeho dojezdu počkat v hospodě. Večerní grilovačku, na kterou dorazil i Milan a posléze Hynek ukončil noční chlad a tak nezbývalo, než pokračovat v chaloupce. K tomu nám Honza rozdal 4 pohádky, Rudy vylosovala kdo s kým a zítra bude dívadlo.

A opět snídaně před chaloupkou, dobré botky a pěkně pěškobusem do Teplicko - adršpašských skal. Po pětikilometrové silniční rozcvičce (Eva s Rudy si i poposkákaly) se noříme do Adršpašského skalního města a hlavně žádnou nevynechat, nezapomenout fotit a kochat se.

Odpoledne přecházíme do Teplických skal, naše žaludky již dávno snídani strávily a pořád žádná hospoda? „Ne, hospoda je až na konci, vždyť jsem Vám to říkala“ tvrdí Rudy. A tak nezbude než zalovit v baťůžku a tatrankovat. Někteří mají křížaly, které okolo sebe rozhazují.

Na zpáteční cestu se dělíme na silničáře Lenku a Standu a ostatní. Cesta „ostatních“ pampeliškovým polem (vždyť tady měla být nová cyklotrasa – hlásala spolu s mapou Hanka i posléze Hynkovo GPS (gde proboha su) byla zpočátku romantická, v závěru nekonečná – boty žlutily a hlavy šrotovaly – půjde to vůbec vyčistit? – ale statečně dupeme 2 hodiny, odměníme se pivem a vodkou ve Zdoňově v hospůdce „7 cenové“, návrat na Pension je již veselý (žluté boty doma dostaly původní tvar i barvu po důkladném dření kartáčkem se saponátem…).

Poslední večer, pivo došlo, víno také, nakonec Staník donáší z hospody rum. Hlavním tématem večera je divadlo. Čtyři pohádky na téma drak a princezna pojímají divadelníci různě. Největší úspěch zažívá Dáda v Lenčiném podání a Standa, který hraje fšechny role, za což získávají „Cenu Thálie“.

Neděle – každý po svém, velí Rudy. Většina z nás chce do Police do Muzea Merkura. A poté se již naše cesty dělí. HaHy se vrhají za poklady (chvílemi doslovně). Moc jsme jich nenašli, ale bylo to hodně zajímavé. Chvílemi až moc. Den i krajina byly NÚ, takže se nám k autu a do Bolky vůbec nechtělo. Postupně se loučíme, děkujeme Liborovi za péči, je krásně, klidně bychom zde ještě vydrželi (jen bychom museli doplnit zásoby vína).

Pokud chcete vědět, kudy vedla naše čtvrteční cesta pod Mirkovým vedením: Zdoňov, turistický přechod do Polska, Mieroszów, přechod zpět do Čech Starostín, Meziměstí, Broumov, Křinice, Amerika zde kvasnicové pivečko a dobrým borščem, dále lesní cestou pod Modrým kamenem a Velkou kupou, kolem Koruny na Božanovský špičák, potom na Machovský kříž, Machov, Nové Mýto zde opět občerstvení. Údolím řeky Metuje do Maršova nad Metují, přes kopec na Horní Dřevíč, Stárkov, Vápenka, Jívka, Adršpach a kolem vstupu do Adršpašských skal zpět do Zdoňova. Celkem 82 km
 
Zapsala Hana  fotil Staník a Hynek (a korekturu provedl)  a text doplnila Rudy.

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.


Na hlavní stránku HaHy