Tatry

Zápis a foto Staník a Rudy. Foto i Jana
Po loňském vydařeném putování po Tatrách s partou Mrštíků a částí HaHy jsme se rozhodli jít do toho letos zase… a povedlo se – bylo krásně na horách…

18.8. sobota
V sobotu ráno v Liberci nastupujme do busu do Turnovu a pak do vláčku na Hradec StaR, v Turnově vítáme Janičku, cestou v Žel. Brodě nastupují MiBo. Je veselo, vínečko znásobuje pohodu a těšení se na krásy hor. V Hradci rychlý přesun do busu Mrštíků a v Pardubicích nabíráme posledního člena našeho týmu – Evičku, která byla v pátek na svatbě své neteře v Praze…tak jsme se těšili – přivezla pár svatebních lahůdek…cesta pěkně utíkala a už po 17 hodině dostáváme klíče od stejného pokoje jako vloni (vylepšený „obývákem") – StaR, Evička a Janička zabíráme lože, vybalujeme a hned od 18 hodin se ládujeme první společnou večeří. MiBo mají samostatný pokoj.
Zjišťujeme, že maminka vloni s osmiměsíčním bříškem byla zase s námi už s krásným osmiměsíčním hošíkem a manželem!!
Na pivečko jdeme do Eriky a zjišťujeme, že se od loňska nic nezměnilo („rychlá“ obsluha a špatné pivo), takže už nás tam neuvidí!!

19.8. neděle
Po snídani, za ne zcela bezmračného počasí, vyrážíme směr Starý Smokovec – Hrebienok – Sliezsky dom. Když vyjedeme na Hrebienok (1 285 mnm), zjistíme, že je inverze. Všechno pod námi je v mracích. Nádherné pohledy – jako peřinka všude kolem, jen občas špička velikána…

Traverzujeme úbočí Slavkovského štítu. Je to vlastně část Tatranské magistrály. Na Sliezskom dome (1670 mnm) občerstvení. Obsluha v bufetu katastrofální. Bez drobných na vrácení a točí pod míru. Na žádost o dotočení sdělí „překvapivou“ zprávu – to dojde. Po opakované žádosti neochotně dotočí a najednou má i nazpátek 5 SK. Bořek s Mirkou jdou napřed. R,E,J a já ještě chvíli pobudeme. Pokračujeme Velickou dolinou, kolem Velického plesa, Kvetnicou, na Polský hrebeň (2200 mnm). Po levici máme celou cestu masiv Gerlachů. Pak se rozhodujeme vylézt Východnú Vysokú (2429 mnm) – protože jsme dostali od Mirka z Jablonce cestou při stoupání zprávu, že MiBo tam lezou též Nádherné rozhledy na štíty kolem – Gerlach , Bradavica , Svišťový štít , Javorový štít , Velkou studenou dolinu a Zbojandu (1 960 mnm, tam také jdeme).V dáli jsou vidět Rysy. Sestupem ztratíme hodně výšky. Zde taky potkáváme první lidi od Mrštíků , kteří šli Bielovodskou dolinou taky na Polský hrebeň a Sliezsky dom. Překonání sedla Prielom (2290 mnm) je docela maso při sestupu. Na Zbojandě dáme poslední občerstvení. Pak valíme Velkou studenou dolinou na Hrebienok. Jsme tam za necelou hoďku a půl.
Z Hriebenku zubačkou do St. Smokovce (abychom v zubačce voněli, poskytla nám Janička svého úžasného „Oldu spajse Kilimandžáro“ – všichni jsme se náležitě provoněli, Janička chtěla ten zázrak uložit a hledala „poklopec“ – Staník se prohlížel, okukoval, bránil se, že tedy ten jeho je ochráněn…
a fakt měl „ho“ v ruce – tedy ten kryt…no to bylo smíchu a bavili jsme se tím ještě hodně dlouho, jako malá děcka.
Mrštíci vymysleli 1. túru dle našeho mínění velmi náročnou a tak jsme se rozhodli pro túru „na rozchození“ a ve finále jsme museli konstatovat, že ta naše byla rozhodně výškově i co do délky náročnější, nu což – my ze severu jsme to zvládli.
Večeři jsme stíhali déle, SMS jsme nahlásili, aby pro nás neposlali Horskou
Ovšem hned po večeři nasazujeme chladicí, uvolňovací, masážní i jiné krémy – hlavně na stehna i lýtka a masírujeme – nohy hore….při tom zvesela plánujeme další trasy. Staník jen kouká, dělá zápisky, ale když vidí 3 dámy s nohama nahoře, nedá mu to…..A začne s masáží ovšem svých nohou též…a to se muselo nafotit…foto úžasné.
Byli jsme i na pokecu a rozhodli se, že ještě druhý den si uděláme vlastní túru krásnými dolinami…Večer jdeme do pensionku Patria – do denného báru – tam se nám libí, málo lidí, skvělá příjemná obsluha, a zůstaneme tomuto koutku věrni až do samého konce. Poseděli s námi i MiBo kamarádi Barešovi, bylo veselo. Odpovědně uleháme kolem 23 hodiny.

20.8.pondělí
Dnes se k nám připojili Bořkovi kamarádi Barešovi. Jedeme vláčkotramvají na Štrbské Pleso. Zde tradiční občerstvení – klobása a pivo. Pokračujeme do Mlynické doliny k vodopádu Skok. Je vedro.
Pak přes dva výšvihy k Capiemu plesu. Pod Capím plesom jsou ještě zbytky havarovaného letadla. Štíty – Satan, Hlinská veža, Veľké solisko. Tady odpočinek a občerstvení před výstupem do Bystrého sedla( 2.314 mnm). Sestup do Furkotské doliny je velice rozbitý. Pak jdeme krásnou Furkotskou dolinou , kolem Vyšného a Nižného Wahlenbergova plesa. Odbočíme na chatu pod Soliskom (1 890 mnm). Zde pivo a odchod na Štrbské pleso.Děvčata jdou pěšky. Já lanovkou. Měl jsem těch nárazů na palce dost. A udělal jsem dobře.Už začaly měnit barvu.

Večer a v noci velká bouřka, vítr a déšť – bojíme se, co bude ráno…
Po večeři opět masáže, nohy hore a zjišťujeme, že to fakt pomáhá a další dny už skáčeme jako křepeličky, i když Staník s modrými palečky…
Staník nám usnul, Janička si myla hlavu a tak do hospůdky v Karpátii zachraňujeme čest naší čtyřky – Evička a já. Po návratu zbývá ještě čas na „babské povídačky“ za mírného pochrupkávání Staníka…
 

21.8. úterý
Dnes tomu bylo 39 let, co nás ti zmr.. ruští obsadili. Trošku zavzpomínáme. Janička šla na Rysy. Dal jsem jí křížek a pusu na čelo, aby se jí nic nestalo. My s Evičkou do Mengusovské doliny k Hincovým plesům (1 945 mnm) a na Koprovský štít (2 363 mnm).To byl plán. Spadlý strom na troleje to však změnil. V noci byla slušná bouřka. Po marném čekání na električku, jdeme na autobus, který zrovna přijel. A na něm cedule “Náhradná vlaková doprava“. Ti blbci nebyli schopni rozvěsit oznámení na zastávky. Další zpoždění se nabalilo ve Starém Smokovci, když vlak čekal na další autobusy. Takže jsme na Štrbské pleso (1 347 mnm) nabrali asi dvě hodiny zpoždění. Zůstalo tedy jenom u Hincových plies. Na Koprovský štít už bylo pozdě. Celý den bylo celkem zamračeno, výhledy skoro žádné, ale Žabia veža, Mengusovský a Koprovský štít byly vidět. Dokonce nás u Hincových plies zastihla bouřka.

Večer jsme napjatě čekali na Janičku – dorazila přímo z Rysů (pochlubila jízdou koňským povozem k Morskému oku a výstupem na Rysy) na večeři, plná energie a zážitků..Byla sice nahoře zima, zataženo, ale občas se mraky pohnuly…
Večer již tradičně denní bar v pensionu Karpátia, kde nás „bavil“ Plátěnka..(dlouhý chlapík z Příbrami, který snad nikdy nevystřízliví…).

22.8. středa
Po snídani odjíždíme do Tatranskej Bielej Vody společně s Mrštíky. Dolinou Bielej vody a Dolinou Zeleného potoka jdeme k Zelenému plesu a Brnčálovej chate (1 551 mnm). Na Brnčále občerstvení – pivo, slivovica s tymiánom. A najednou kde se vzal, tu se vzal vítr a déšť. A déšť skoro vodorovně.
Chvíli čekáme. Když se počasí trošku umoudří, jdeme. Přes Velkou Svišťovku (2 030 mnm) na Skalnaté pleso (1 751 mnm). Pořád fičí a drobně prší. Na Skalnatém plese dojíme zbytky, dáme pivo a pokračujeme na Hrebienok. K mému velkému překvapení, je chata pod Skalnatým plesom celá opravená a v provozu. Mrzí nás, že jsme to nevěděli, tady by se nám líbilo více než na „betonárce“ Sk. Plesu…- tak alespoň fotíme a říkáme si „někdy příště“. Koupil ji Laco Kulanga. Je to tatranský nosič. Drží rekord ve vynášce. Na Terynu vynesl 207,5 kg. Bourák. Doteď vynesl přes milion kg. Zastavíme se na Zamkovského chatě, a Rainerovej chatě. Zde je muzeum nosičů. Pak kolem Studeného potoka až k naší ubytovně v Tatranskej Lesnej.
Kolem Studeného potoka to bylo moc hezké, úplně čisťounká – průzračná – křišťálová voda, spousta kamenů a okolo obrovské množství spadlých smrků již uschlých…to nám bylo líto…nikdo neuklízí, úplný Boubín.
Večeře,masáže, pivečko i vínko v Karpátii a před 23 poslušně uleháme, usínáme rychle – jelikož, kdo usne první, neuslyší NIC...
 

23.8. čtvrtek
Marktétce /mé neteři/ se narodila další holčička – Apolénka 51 cm a váha 3,9 kg!! Gratulujeme.

Děvčata jdou na Kriváň (2 495 mnm). Všem třem udělám na čelo křížek a dostanou pusu na šťastnou cestu.
Bus nás odvezl na Tri Studničky, bylo krásně, cesta nám krásně ubíhala, šly jsme svižně a všechny časy uváděné na ukazatelích jsme v „poho“ plnily s velkou rezervou. Připojil se k nám i Mirek z Jablonce a už s námi chodil do konce. S Mirkem se nám dobře putovalo, neutekl nám, ač by mohl.
Na Kriváni bylo dost lidí, pokoukali jsme, fotili a razili níže – do sedla – kde jsme se nabaštili a kochali se krásným okolím.
Cestou dolů jsme ještě měli čas, tak odpočíváme na velkém placatém balvanu, všude nízká kleč a tak přemýšlíme, jak to udělat, abychom mohli a nebyli vidět…
Mirek říkal, že by mohl i v kleči, což u nás žen moc nepřipadá v úvahu…tak Mirek dostal příkaz „vkleči vkleč“ a my ženy zaujaly klasickou polohu „bobek“ – i když s těmi namoženými koleny to byl docela slušný výkon

Výhledy krásné, zpět na Štr. Plese zasloužené pivečko společně se Sašou a cesta vláčkem dom v přeplněném kupé – dusno, narváno – víčka padají, sny se blíží a v tom konečná a hurá na večeři.
Staník nám průběžně psal SMS, jak se mu daří a hlavně, jak se žije mezi kamzíky a svišti…

Já jdu na Jahňačí štít. Mám štěstí. Jedni manželé z našeho zájedu jedou na Brnčálu (1 551 mnm). Tak se vnutím. Je nádherné počasí. Když dojdu na Brnčálu, dám si pivo a chleba. Trošku focení – Jastrabia veža, Zmrzlá veža, Kolový štít. Vydávám se nahoru do Kolového priechodu (2 118 mnm) a Jahňačí štít (2230 mnm). Cestou kochání úžasnými výhledy na Belianske Tatry. Když vyjdu nahoru, chvíli zůstanu. Jsem zde skoro sám. Belanky jako na dlani. Loňská cesta Zadními Meďodoly na Kopské sedlo, Lomnický štít, Predné Meďodoly, dolina Bielych plies a Bielej vody. Na zpáteční cestě bomba. A si 10m od chodníku stádo kamzíků. Fotím, jak o život. Pak svišť. Chodím za ním asi 10min a fotím. Svišť nic. Čas už se nachýlil, tak sbíhám na Brnčálu. Dám si pivo a slivovicu s tymiánom. Potom focení u plesa. Slunce je nízko a okolní štíty vrhají stíny. Jako na potvoru dnes nemám stativ, ani deštník, abych si zastínil foťák. Odcházím a přemýšlím, jak se dostanu domů. Na Svišťovku je už pozdě. Jdu do Bidlem Vody. Zase mám štěstí. Tři kluci a holka, se kterými jsem se míjel při výstupu a sestupu z Jahňačieho štítu jedou stejným směrem. Nasedám a přijíždím k ubytovně stejně jako dívky z Kriváně.

Po večeři poslední pokec, pak v našem obýváku kávička a zapíjení malého Matyáše – vnoučka Mirky -
borovička přišla vhod – hlavně Staníkovi – jelikož malou becherovčičku jsme měly schovanou pro ranní kloktání nás 3 žen…- ne že by to bylo kamarádské, ale Staníkova ústa pojmout naši 5denní dávku.
Ještě jsme naposledy skákli do pensionku na pivo a vínko, jelikož nám slíbil „Plátěnka“ hudební zážitek v podobě jejich horolezecké hymny, s kámošem Jikou (který těžce spadl z kola a stále není úplně fit!!) – byli již značně posilněni, ale stále to nebylo dost (dle jejich pocitu) a tak jsme čekali hodně dlouho, než píseň – báseň přednesli…chválili jsme a tleskali, ale bylo to pro ně málo…“tak dlouho jsme to chystali a vy ani nechcete přidat“...fakt nám to jednou stačilo..
V noci byla velká bouřka, blesky lítaly a Evička říkala, že se stromy ohýbaly až k zemi…
 

24.8. pátek
Poslední den – poslední túra – je krásně, jedeme s Mrštíky na Štr.. pleso - celá naše skupina.i s MiBo, jelikož kamarády Barešáky „odrovnali“ a ti odfrčeli dom. Vyrazili jsem na Popr. pleso, kde netočili pívo, jelikož v noci bouřka někde zpřetrhala dráty, tak dáváme lahvové a jíme z vlastních svačin. Připravujeme se na výstup na Ostrvu (1 978 mnm) a s námi i parta mladých volejbalistek z Brna – měly soustředění a trenér jim naordinoval „výběh“ navrch…

Průběžně jsme se s nimi honili, mládí vyrazilo s vervou, občas si zkracovaly cestu, čímž ztrácely nevědomky a později i vědomky síly…Na vrcholu jsme nebyli o moc déle za hlasitého HOP-HOP..cca za 50 minut. Některé dívky hodně nadávaly, povídaly si s námi (hlavně se Staníkem, který jim uděloval rady, jak stoupat, šetřit síly – i tak říkaly, že se asi pozvrací – tož Staník: „tak doufám, že ne do mých bot…)
Nahoře se kocháme, fotíme, baštíme. Pokračujeme na Batizovské pleso – kde Bořek odhazuje šat i stud a na půl vteřiny ulehá do chladné vody úžasně čistého plesa…po chvíli dorazila děvčata a brala si vodu z plesa, kdyby tušila…
Zvažujeme, jak dále – volíme kratší variantu – kousek se vracíme a jdeme po žluté už jen padákem až do Vyšších Hágů – tady si Staník vzpomněl, jak tu v mládí pobýval rok na vozíčku po úrazu páteře…

Dáváme pívečko u nádraží, vláčky nejezdily – po noční bouřce…nám to neva, „Objednáváme“ si bus Mrštíků, kteří nás nabrali cestou ze Štr. plesa.
K večeři byla sekačka a brambory na kyselo (Staník měl pouze sekačku anžto brambory nejí a měl vlastně kliku celý týden, že byla jen jednou bramborová kaše – a tu zkousl – jo hlad je hlad, jinak byly knedle, těstoviny, rýže a tarhoně…)
Na pokoji kávička a večer razíme společně do termálů ve Vrbove – fronta obrovská…“kdybych to věděl, tak bych sem nechodil“ – děl Staník, který plavky nenosí vůbec, fronty nemusí, hodně lidí taky ne – a najednou měl všechno!!!
Přežil a my taky, cachtal se v teplém i mírném bazénku, na závěr jsme dali pívo i kukuřici..
Bylo tam tolik lidí, že už ani neměli v šatně čísla na nohu/ruku – tož nám říkali čísla, abychom si je pamatovali, v tom vyběhl Bořek a hned pod strom si napsati číslo do písku, aby nezapomněl, Mirek mu říkal a co když se tam někdo vyč….?
Busem jsme v ubytovně před 23 hodinou a dle slibu nám i jim běžíme ještě naposledy na vínečko i pívo do Karpátie – jdeme spát po půlnoci, poprvé, ale s tím, že v busu dospíme…
Plátěnka už tam nebyl – už asi dávno si zpíval svou píseň po víčky…

25.8. sobota
Dnes je to 30 let, co jsem porodila mou mladší dcerénku Zuzanku…hodně zdraví a štěstí.
Vstáváme klasicky jako celé dny v 7 hodin, balíme, snídáme a nakládáme a před 8.30 razíme domů, čteme, spíme, koukáme, vstřebáváme dojmy, někteří sledují filmy…cestou se loučíme se spolutatranci.
V Hradci jsme kolem 16.45 a v 17.20 nám jede vlak dál na seber, Janička vyrazila dřív směrem na Nymburk.
 
Větší fotky jsou k dostání ve FOTOGALERII
 
Zapsal a fotil Staník s Rudy, která též doplnila text. Fotky též od Jany

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHy