Myší bahnění za poklady
     
„Myslím, že už zase funguje Nostalgická myš a mohli bychom to ověřit“, pravila jsem a Hynek byl návrhem nadšen. V neděli ráno sice mírně mžilo, ale toho jsme si nevšímali a méně obvyklou cestou částečně terénem jsme zamířili na Kokořínsko. Mžení přidávalo a skoro už pršelo, když Hynek konečně vytáhnul pláštěnku (to už lilo) . To stačilo, počasí se leklo a skončilo s vrchní vodou. A již je tu Kadlín, vesnice, kde v rovině postavili rozhlednu a mají zde i muzeum. Neodoláme, vstupujeme a seznamujeme se nejen se sbírkou motyk a motyček.
Fandím takovým aktivním vesnicím. Přijeďte se také podívat. Vstupné do muzea je symbolické, velikost expozice pro cyklisty optimální, kolo vám paní pohlídá, kromě rozhledny je tu i poučná stezka. A navíc jsou vstupenky slosovatelné a můžete vyhrát kolo nebo koloběžku.
Pokud Vás zajímá, proč Martin Pithart sbírá motyčky, klikněte sem.
     
Stránku jen lízneme a polňačkou přes Velký Újezd a Kaninu sjíždíme do Kokořínského dolu, abychom ho záhy opustili a serpentýnkami se drápali k hradu, který vynecháváme a šup dolů k loupežnické jeskyni Klemperce. Zde si Hynek vyhlídnul svůj první samostatný poklad. „Mělo by to být tady nad námi.“ Šplháme na skálu, kde pod skalním převisem s borovicí se skrývá krabice se spoustou dreků a hlavně zápisníkem. Ve skutečnosti to bylo tak, že já jsem vedl chytré řeči, kde by to mohlo být a běhal s přístrojem a Hana šla a našla.
Další poklad je v Šemánovickém dole, ale nejdříve je třeba uhasit žízeň a zahnat hlad. Nostalgická myš je otevřena a nabízí hotovky, dršťkovou, tláču, utopence, naložený romadur….
Též jsme hodili oko na vepřín, který projektoval ing. Pavel Bobek a ing. Petr Nárožný. Jenže to jsme se dozvěděli až na posléze navštívených stránkách Šemánovic.
Do Šemánovického dolu se spouštíme po cestě, kterou našel Hynek na svém přístroji, na naší mapě zcela chybí. A jsou na ní KOBERCE! Asi aby se to nesmekalo. Fakt!
Poklad je ukryt v Kostelíčku, skalním útvaru kam vystoupáme po přírodních schodech bez kol. Nálezení pokladu proběhlo stejně jako v předchozím případě. Sem bychom se určitě jen tak nepodívali. A konečně nastává bahnění. Další důl – Vojtěšský a poté přímo bahenní lázeň po cyklotrase do Mšena. Cestou je ještě jeden poklad v Apatyce. (Roklina, kde se drží stálá teplota a rostou zde léčivé bylinky prý). Na začátku rokliny necháváme kola a nejsme jediní, jedno už tu stojí zrovna k němu přibíhá mladík. V ruce drží podobný papír jako my, je to jasné. „Našels?“ ptám se. „Nenašel, v roklině není signál“. „Poklad je na konci rokliny,“ čtu návod. „Můžu jít s Vámi?“ Odvážně postupuji ke konci rokliny a rozhlížím se po skále menší než dospělý člověk, když za sebou slyším radostné volání. Z hocha se vyklubal jeden z pořadatelů (hlavní) Cyklotreku okolím Mělníka, na který nás zve (6.10.) a dokonce zná i naše stránky.
 
Ve Mšeně se posilujeme zmrzlinou a na nádraží se u vodovodního kohoutku zbavujeme bahenních nánosů a Hynek vyměňuje duši. A teď již nejkratší cestou do Bolky. Ale co to? Při sjezdu do Podlázek (3 km od domova) mi nějak plave kolo. Ano, i já mám defekt. Ještě, že máme každý svoji duši.
     
Zapsala Hana fotil, korekturu provedl a text doplnil Hynek.
 

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHy