Jaro se překvapivě rozhoupalo na
nepočitatelně mnoho kmitočtů, odpolední teploty vzduchu na hranici těch
letních, nebe nekonečně modré...
Jednáctý
ročník Kokořínska se nemohl nevydařit. Od vývěsky cykloklubu Mike vyráželo
54 kol. Tento přepestrý bikový had se záhy rozrostl o dalších 12 natěšených
kolařů, kteří se připojili v Mělnické Vrutici. I HaHy spolek měl své
zastoupení - Jana se Zdeňkem, Lenka s dcerou Ann, Iva. A tak bylo nás 66
a většina zážitků před námi.
Jízda terénem tentokrát přebíjí na plné čáře tu hladkou po silničkách. Lesní
křižovatka V lukách nabízí výběr několika variant a kombinací - cesty
turisticky značené i ty záhadnější bez značky. Lídr celé akce Michal 1/3 bez
váhání do jedné zapluje a spanilá cyklojízda po mechu, písku a jehličí může
začít.
Drkotavý sjezd do "vodárenského" dolu vystřídá cyklostezka do vesničky
Zahájí, pak silnička k chorušické hospodě. Pitná přestávka se protáhne do
vzrušivých diskuzí o nejbližších cykloakcích. A opět do pedálů a opět terén.
V jedné zákrutě se nečekaně vyloupne fotbalové hřiště a než řekneš ŠVEC,
je plné kroužících cyklistů. Nezbytné společné foto (a video!), terénní
stoupání a jízda mezi poli až až do samotného Kadlína. Cíl našeho
cykloputování na dosah - hlaďounký asfalt nás dovede k nové vkusné rozhledně
za obcí. Základna bytelně kamenná - mnoho z nás zde má svůj šutýrek,
kterým roku loňského osobně přispěl na výstavbu. Jinak Kadlínská věžovitá
rozhledna je ze dřeva - celkový dojem velmi příjemný, dnešním slunkem
proteplený. A výhledy ze špice věže - jak jinak než skvělé! Od Řípu přes
Milešovku až po zasněžené vrcholky Krkonoš. Jen natáhnout ruku a uplácat
sněhovou kouli.
Dočkáme se i odborných výkladů - od Michala i Luboše Hovorky.
Od rozhledny utíkají krásné převážně asfaltové cesty. Ale lehce je dohoníš -
ještě se nestačily pořádně rozvinout, když tu náhle končí závorou a
obr-cedulí "Průjezd zakázán". Mnohé zákazy jsou většinou od toho, aby se
porušovaly.Tento zákaz se nám porušit ani nechce - za závorou houštinová
lesní propast, prodírat se s kolem asi dost obtížné.
Jeden se však našel, co zkusil, prodral se a zvítězil /byť při tom urval
jednu nožku od cyklistických brýlí a nějaký ten šroubek z nášlapů/. Ano,
je to náš biker Zdenda, co oprášil mikeovské heslo "Tam, kde jiní končí,
my začínáme". Zdeňkovi se tak podařilo nejrychleji "odtajnit" obec
Tajnou, kdežto my ostatní poslušně objíždíme přes Ledce a Stránku.
Ještě jedno občerstvující zastavení v hospůdce ve Mšeně a pak už úprkem k
drážnímu Domečku, kde nám azyl poskytne hostitel Vláďa.
Někteří se zdrží jen chvíli, jiní si počkají na úchvatnou nebeskou scenérii,
kde se blýská hvězda vedle hvězdy.
A tam dole na matičce Zemi čas pomalounku plyne v příjemném hovoru
(nepsal tenhle
kousek Mácha?), ba i smíchu, v pohodě právě toho okamžiku.
Zamáváme poslednímu projíždějícímu vláčku a zamáváme i dnešnímu krásnému
jarnímu dni. Zbývá těšit se na další mikeovskou akci. |
|