Frýdlantský výběžek s Havelkovým MELODY MAKERS úvodem a Milanovým Ralským závěrem a to pod GPS vedením


Nebýt toho GPS vedení, tak by to bylo bez chyby. Posuďte. Posilněni dvojitou večeří, Staníkovým gulášem a bílým masem jsme díky Rudy začali pátek jízdou historickou tramvají do kulturního a společenského centra - Lidových Sadů v Liberci, kde se plesalo ve stylu dvacátých a třicátých let. Hlavně naše děvčata (foto Staník) byla vyzdobena v tomto stylu. K tanci (všimněte si, že nepíšu k poslechu, protože jsme stále tančili) hrál Ondřej Havelka. Po procházce nočním Libercem jsme zatížili žaludky druhou várkou guláše (kolik masa, tolik cibule), abychom dobře spali. Povedlo se.
Sobotní jízda (HaHy)již byla pod vedením GPS. Tomu ale předcházelo čtvrtečně-noční plánování trasy spojené se vztekáním při přesvědčování mapového softwaru, že chceme jet právě tudy a ne po té silnici, co navrhuje on. Vedení GPS pekelného přístroje bylo přesné, jen jsem mu nerozuměl. Zastavoval jsem před křižovatkou i za ní, abych se přesvědčil, že jedeme podle plánu. Při dotyku na nevhodná tlačítka se na displeji objevovaly údaje, které mě nezajímaly a k původním hodnotám jsem se neuměl vrátit. Na cestě jsem stále čučel na displejek a jen zázrakem jsem neskončil v příkopu. Vedení jsme se ale i vzepřeli, když velel odbočit vpravo, ale vpravo bylo pole s hlubokými brázdami...
Nad Horním Vítkovem	Habartice (kostel vpravo už v Polsku)	Víska
Kupodivu se nám podařilo, navzdory GPS vedení, dostat se přes Chrastavu nad Horní Vítkov k mávajícím lopatkám elektráren, nejvyššímu bodu výpravy. V klesání se naše teplota začala snižovat. Nevadí, ohřejeme se v hospůdkách, tyto POI (body zájmu) jsem v přístroji prozíravě označil. Jen jedinou chybu to mělo, otvírá se až odpoledne a teď je poledne... V obci Víska ale už sluníčko vítězilo a hrázděné domy se nechaly fotit již s modrou oblohou. Projeli jsme Boleslaví (ani Mladou ani Starou ale prostou), neuhnuli do Polska a navštívili jsme muzeum v Habarticích (nejsevernější škola ČR, učil tam kamarád). V muzeu měli jediný exponát, čepici a epolety celníků končících svou činnost se vstupem do EU. Naštěstí zde bylo pivo a teplá polévka a vstup zdarma. Cestu dál podél hranic odsud bych si rád někdy zopakoval. Nemohu říci nic konkrétního, ale krajina si mě podmanila. Čas nás tlačil, hraniční okruh jsme nedokončili a z Raspenavy to vzali nejkratší cestou do Liberce, GPS nás jen jednou vrhnul do protisměru v jednosměrce.

po kliknutí se mapa zvětší
V neděli večer do MB dojel Milan a o Velikonočním pondělí jsme projeli Ralsko. Samozřejmě s GPS. V noci jsme s Hanou za Milanovi asistence vytáhli dvě mapy a plánovali a malovali a vytyčovali. Trasu jsem v noci uložil. V pondělí, v místě startu vedení GPS, v Mukařově radostně zjišťuji, že přístroj funguje i v údolí mezi stromy. Jen nic neukazuje kromě šipky a severu. Nahrál jsem totiž jen trasu bez mapy. Přepnul jsem tedy na obrazovku trasový počítač a hlásil svým spolucestovatelům důležitá sdělení, o která by jinak přišli: rychlost je 22 km/hod, jedeme do kopce, skutečná rychlost s přestávkami je 11 km/hod, támhle je sever, jedeme z kopce, ale málo prudkého... Závěr trasy byl klasický: já jsem píchnul (na souřadnicích N50 30.113 E14 54.061) a Hana s Milanem si dali pivo (na souřadnicích N50 29.373 E14 55.671, jinak cyklistická restaurace Jizera v Nové Vsi s výborným černým kozlem).