Vídeň a okolí

Někde jsem se dočetla, že Vídeň má charisma. Je to pravda, mohu jen potvrdit: Před 5 lety jsme do tohoto vitálního města na Dunaji nakoukli /Hana, Hynek, Milen, Lenka, Dušan, já/. Sice na skok, ale zato na kole, jak bývá již naším dobrým zvykem. A vytvořili krásné přátelství, cyklopartu, kterou dále budujeme a upevňujeme.
Když se po letech naskytla příležitost opět kolmo navštívit kosmopolitní Vídeň, "první to město na Balkáně", neváhala jsem. Neváhala ani Lenka a další kamarádi z Kralup, Mělníka, Neratovic i Prahy. A tak jsme se ve výborné sestavě sešli v Avii cykloklubu Mike, abychom pod dozorem řidiče Michala 1/3 bezpečně doputovali do městečka Himberg, pár kilometrů jihovýchodně od Vídně. Od Brna osobní auto přivezlo posilu dalších tří cyklistů.
V Himbergu azyl a nevídaná pohostinnost v rodině slovenského lékaře Luba, trvale žijícího a pracujícího v Rakousku. Lubo nám byl po celé tři dny prodlouženého prvého zářijového víkendu skvělým průvodcem. Díky jemu se bez bloudění a větších prodlev hodně vidělo i dost nacyklovalo. Jeho paní Věrka se nám zase představila jako velmi milá hostitelka a výborná kuchařka - krůtí maso na smetaně a paprice, halušky, grilovaná masa různých druhů, čerstvá i restovaná zelenina, křehké koláče... Prostě byli jsme hýčkáni jak v bavlnce a měli se úžasně.

První den - průzkum kvalitních cyklostezek jihozápadně od Himbergu /t.j. jižně od Vídně/. Často nás doprovází říčka Triesting, často se motáme kolem kanálu Wr.Neust.Kanal.
Přibržďujem a fotíme v Laxenburgu - kostel a habsburské barokní sídlo s rozsáhle úpravným barokním parkem.
Zajíždíme do útulného vinařského městečka Gumpoldskirchenu, kocháme se výhledy na rozsáhlou vinařskou oblast. Místní vinaři zde nabízejí v několika měsících roku vlastní mladé víno "Heuriger".
V Kottingbrunnu odpočinek v konejšivém stínu zahradní restaurace, kde si většina objednává pivko "Puntigamer", das "bierige" Bier. Pivo je to velmi chutné, ale taky dostatečně silné. Nějakou chvíli se musím více soustředit a trvá mi, něž ho vyjezdím. Prostě opravdové "pivní pivo". Najeto 69 km.

Druhý den - hurá do Vídně! Šněrujeme si to na Dunajský ostrov /Donauinsel/, vídeňské to centrum volného času číslo jedna, alespoň v létě. 42 km dlouhé pobřeží, nesčetně pláží, stezky pro cyklisty, rekreační běžce a bruslaře-kolečkáře. Hospůdky na břehu i na řece. V jedné si dává většina svůj prvý sturm nebo-li burčák po česku.
Fotíme z daleka viditelnou dominantu čtyř administrativních věžovitých budov UNO-City, dohromady čítající 24 tisíc oken, jak se dodatečně dočítám. Uno-City postaveno v 70.letech pro organizaci OSN sídlící ve Vídni.
Procyklujem Donauparkem - vybudován na místě bývalé skládky. V Dunajské věži /252 m - nejvyšší budova ve Vídni/ ve výšce 170 m otočná kavárna s výhledem.
Obdivujeme Hundertwasserovu teplárnu, později i Hundertwasserhaus - úchvatně bizardní stavby demonstrují barevnou pestrost, členitost a nedostižnou fantazii kontroverzního umělce.
Samozřejmě nevynecháme historický střed města, který beztrestně projíždíme skrz naskrz. U chrámu sv. Štepána máme rozchod, Lubo hlídá kola a my obdivujem gotický Stephansdom i zevnitř. V okolí chrámu se tradičně potulují roztodivné "oživlé sochy".
Od rána se těšíme na "vídeňský řízek, co se nevejde na taliř". Michal drží slovo a najisto nás vede do předem vytypované hospůdky. Číšnice přináší na talíři obr-řízek pro jistotu v podobě dvou o něco menších kousků, ale též solidních velikostí, navzájem se překrývajících. K tomu chutný lehký bramborový salát, určitě taky vídeňský. S Lenkou si objednávám tuto jednu hyperporci dohromady. Dobře děláme - tato jedna porce nás nacpe až k prasknutí.
Ještě stihnem krátké kuk do Prátru, klasického zábavného parku /taková větší naše Matějská pouť/ a vypít zde další porci sturmu.
Návrat doprovázen až kýčovitě zlatavým západem slunce. Do Himbergu dojezd za tmy, blikáme vpředu i vzadu. Najeto 78 km.

A je tu třetí poslední den - naši laskaví hostitelé Lubo a Věrka nás doprovodí přes Dunajský ostrov, dál po cyklostezkách podél Dunaje až severně za Vídeň. Na jednom z mostů přes řeku velké srdečné loučení pak už sami.
Podunajská cyklostezka je však plna svodů, na každém rohu nalévají sturm. Neodoláme a nejednou stavíme, abychom ochutnali. Někteří z nás i sturm jahodový.
Máme skvělou náladu, jsme veselí, ale zdá se, že ku podivu i střízliví! Lenka to hodnotí slovy: "Tolik radosti za dvě EURa!"
A navrch nám dává ještě matematicko-teoretickou hádanku /zná od syna, který nedávno seštudoval ke zkoušce/ : Co je to"bod sedlový"? Nikdo neví, ani přítomní inženýři. Lenka prozrazuje, že je to "bod podezřelý z extrému". Tato odpověď vyvolá ještě silnější vlnu veselosti, smíchu není konce.
Celkově ujeto 58 km, než narazíme na Avii - Michal tento den absolvuje jako řidič na plný úvazek. Na příhodném místě při Dunaji trpělivě čeká, až my dojedem na kole.
Hygiena se tentokrát odehrává v řece. Chci si pořádně v Dunaji zaplavat, ale voda je docela studená, hýžďové svalstvo trne a tak jen pár temp proti proudu a rychle na břeh.
Ještě poslední společné foto před Avii a tradááá... Zazvonil zvonec a krásné vídeňské pohádky je konec.

Po kliknutí na obrázek fotogalerie

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHy