Po čilé přípravné korespondenci, jejíž rozvláčnost rázně ukončila Jana rozdáním úkolů (kdo bude vařit, kdo nakupovat dary, kdo péct a kdo v kolik kde přistaví auto). Jak řekla, tak bylo učiněno. Vráťa nás dopravil k horskému vůdci, zde kratičká přestávka (ano, uhádli jste, na čůrání), vyjíždíme z šedé mlhy nížin a do slunečných hor a v 10:44 již servisman Zdeněk dává mázu všem leštičům stop, hlavně Marcele, která má stejně jako Neumannová
na každou akci nové lyže. Jen Vráťovi odmítá namazat šupinky, i když ten se toho dožaduje.
Pak již vyjíždíme a Vráťa se rozchází do krajiny pozorovat kontrast modré oblohy, bílého sněhu směrem na Kristiánov. Vráťa vzpomíná na svého kamaráda z Rychnova, který mu poradil tyto nové lyže a přemýšlí, který vražedný nástroj bude nejlepší (přeháním jen trochu). Abychom prošli větší část horstva, dělíme se na rozcestí pod sedlem Holubníku, abychom se na Žďárku opět sešli. Kolem sněhového zvířectva (foto Vráťa) své stoupání končíme na Rozmezí a vychutnáváme sjezd k přehradě. Závěrečný pruďák od hráze stoupáme s lyžemi na zádech, jen praví muži Zdeněk a Vráťa jej zdolávají "lyžmo".
|
|
|