Večerní až noční Praha žen Valníčkových
s denním pokračováním Ladovsko-astronomickým
(aneb Jak jsme se ládovali u Jiřinky)

Čtvrtek 4.8. PROLOG

"Jestli Hano nezavaříš ty višně (plod našeho odpoledního pychu) a meruňky (plod našich známostí), tak tě hýřit do noční Prahy nepustím", jsem pravil a Hana se dala radostně, jako včelka, do práce. Přece si nemůže nechat ujít třetí ročník nočního kolopražení se slibovaným překvapením. Pátek 5.8. NOC
Po přesunu skupiny HaHy z MB k IH a spojení se skupinou RuEv posílenou MI jsme se posílili i chutně kaloricky a spustili se ze Střížkova k Výstavišti (pro nás starší k JulděFuldě). Zde naše pětice zaokrouhlila celkový počet kolařů na DVACET a založila též pětiminutové zpoždění, které se v celkové páteční bilanci ukázalo jako zanedbatelné. Nezačalo se tedy uvítacími projevy, ale MiMi velitelsky vydala příkazy (Jedeme svižně, máme málo času! Se mnou jede Lenka jako oční hlídka! Poslední jede Iva a hlídá nám zadek!), minuli jsme prozíravě přivolanou autohlídku NEHODY a vyrazili jsme neznámo kam, známo to bylo jen Mileně, náš cíl byl přeci tajný. Zpočátku zeširoka, pak jako korálky na niti jsme následovali svou vedoucí (?jehlu?). Niť se ukázala jako hodně pružná, ale občas hrozilo i přetržení, což MiMi operativně řešila krátkými výklady při mini-zastávkách v zajímavých místech a otočnými variantami, při kterých se otočivší se předek peletonu zahustil s vpřed jedoucím zadkem a tak došlo ke kýženému spojení. Do cíle jsme tedy dorazili vcelku. Byl jím kostel sv. Fabiána a Šebestiána řádu Karmelitánů v Liboci, kde bylo připraveno nejen uložení kol a výklad z historie, ale především zpěv za doprovodu varhan druhé z rodu Valníčkových, Pavly Francové-Valníčkové. Na Varhany hrála sama Pavla! Byl to po dýchavičném cyklistickém výkonu v klidném kostelním prostoru skutečný zážitek. Děkujeme!
Pod stromy Stromovky	Tudy cesta neveda	Tudy cesta vede
Tak já nevím...	Ještě minulý týden tady byla normální silnice	Posloucháme...(hýbe se)
To ale nebyl konec, naopak. Vystoupali jsme až k restauraci Ladronka, kde jsme se vypustili (WC), napustili (pivo, jedna z nás sodu), najedli (pepřenky, karbanátky, koláčky) a o pár deka hmotnější dojeli okolo Strahova a Petřínské rozhledny na Hradčany, kde nešlo nepodlehnout majestátu chrámu sv. Víta. Nerudovkou dolů (zde byly obdivovány a dokonce fotografovány mé černé nožní návleky, které lehce popuštěny vyvolávali asi erotické asociace... i když: Proč se všichni tak smáli?). Za agresivního cvrnkotu Milenina zvonku jsme se probyli davem inostránců přes Karlův most na Staroměstské náměstí, kde se pod Orlojem naše cesty rozdělily. V cíli naši grupu Iva odměnila bílým masem a růžovým zweiglem.



Sobota 6.8. LADOVSKÉ LÉTO "Jsem já tady dobře? Nepřišla jsem pozdě? Nebylo to Jinde?" To vše si asi říkala Blanka, která přišla v 10:15 do háje, tedy o 15 minut dříve na stanice metra Háje. V 10:35 přišla naše první skupinka, pak se shromáždili ostatní později probudivší se. Milena řídila "brífing" a pak nám ukázala, jak jde trénovat kopečky u Prahy. Naše pláště většinou hladily povrch asfaltový, aut bylo malinko a uvnitř šedých mraků voda dost držela. Pro zpestření jsme projeli několik jednosměrek v protisměru. Předehrou dramatu byla velká stavba u železnice a obrovské náklaďáky kol nás hučící. A pak to přišlo. Jen maličké přibrzdění na klouzavém bahýnku a Marcela leží na silnici. Odřeniny a malý šok. Všichni jsme se v ten okamžik proměnili na nemocniční team (operatér, psycholog a mnoho zdravotních sester a bratrů) a usmívající Marcelu obvázali.
Brííífing	orgie vinné	orgie makové
orgie jídelní	orgie...ne to je tunel	Marcela se hýbe
končíme, jede válece

Do Ladových Hrusic jsme to vzali nábližkou kolem rybníka. Milý čtenáři, asi očekáváš, že jsme nejdříve navštívili památnik mistra a obešli si dobře značená místa jeho rodiště. Musím tě zklamat. Sedli jsme k Sejkům a jedli a pili. A dobré to bylo. Nejpestřejší složení měla asi Hrusická bašta, kterou měla Iva (jak víte z e-mailů, druhý den pak pila mátový čaj...)
Hrusická bašta Ivy	Jana vypráví (hýbe se)
Jak se dělá hromadné foto...
Po povinném fotu jsme s plnými žaludky stoupali do Ondřejova, kde to vypadalo, že každý astronom má svou kupoli. Mraky už tak dobře nedrželi vláhu, času bylo méně a tak jsme prohlídku vynechali, abychom si mohli dát svačinu (někdy mám dojem, že jezdíme, abychom mohli jíst - a proč ne) u Jiřinky. Zde už bylo vše připraveno. Káva, voda, pivo a hlavně koláče. O nich si děvčata ještě vyprávěla v neděli. Aby sudetská sekce stihla vlak, vyrazila "rychlá rota" pod vedením MiMi napřed. Zbytek bez vedoucí si dovolil jen malý "kufříček" - naštěstí se ostatní nenechali zmást hlášením Hynka, že u toho rybníka jsme určitě byli a vrátili jsme se na správnou cestu.



V neděli jsme opustili pelíšky a Iva nás vyvedla z Prahy přes místa zabití knížete Václava, okolo tryskáče a ve 12:20 jsme si již mírně provlhlí odváželi pizzu k obědu. Děkujeme všem Pražkám za víkend v naší metropoli a už teď se těšíme, co příští rok vymyslí.

Na závěr hádanka. Snímek vpravo byl pořízen: Ve výkladní skříni lékárny U Zlatého Hada na Malém rynku Během noční výstražné stávky pražský lékárníků na barikádě na Karlově mostě Společně s policií ČR při noční štáře v baru Gogo Ve známé koupelně u ...