Pavla s kolem

Krkonoše - nejen vernisáž Pavly

Okolo chaloupky
     
Pavla Francová-Valníčková, dcera Mileny, nás pozvala na výstavu do Vrchlabí.
Pavla zpíváŽPavla, my a koloe se nejednalo o ledajakou výstavu, je nasnadě - Pavla, od 15-ti let nevidomá, na vernisáži vystavovala svoje pastely a kresby. Před časem objevila techniku hmatové kresby a následného barevného zpracování. Svůj bohatý vnitřní svět je Pavla takto schopna zaznamenat na papír a předestřít nám ostatním, co vidíme.
Vernisáž výstavy má být už ve čtvrtek 18.května - skvělá nabídka prodloužit si víkend o dva dny, dopravit se do Vrchlabí s nezbytným kolem a v cyklistickém prozkoumat naše nejvyšší hory české...
Slovo dalo slovo a ve čtvrtek seděly v rychlíku do Trutnova dvě cyklistky, Milen a já.
Pravda, trochu jsem Mimi musela přemlouvat, neb čtvrteční předpoveď byla na celý den deštivá a Mimi měla cuky, považte: jet busem a bez kola! Ale její skvěle připravená cyklocesta z Trutnova do Vrchlabí přes Janské Lázně, Černý Důl, Čistou, Fořt a Kunčice, včetně ofocených mapiček a přesných popisků, to prostě nešlo nerealizovat. A tak jsem se něco málo přimluvila u Sv.Petra a ono to vyšlo - za celou čtyřdenní krkonošskou anabázi jsme nezmokli, ani jednou! Paní cukrářka ve Svobodě nad Úpou, kde se konala naše první osvěžovna, div neplakala - prý u nich přes 2 týdny nesprchlo. Nakonec se Krkonošští taky dočkali - pršelo vydatněji asi 2x, ale pouze za tmy večer či v noci. Za denního světla taky asi 2x krátká přeprška, ale my vždy v suchu pod střechou. Není nad přátelské vztahy se Sv. Peťou.
Ubytování ve Vrchlabí v apartmánech vily manželů Metelkových víc jak skvělé, bylo i dostatek času hodit se do gala a v pohodě se přesunout na vernisáž do kulturního domu Střelnice. Většina ze spolku Hahy dorazila auty.
Kdo časem neplýtval (přeložím, přijeli jsme na poslední chvíli), byli Vorli. Doslova přilítli na svých bicyklech (nebo perutích? teď tedy nevím...) těsně těsnoučce před zahájením výstavy. Dobře vymyšleno to Hana s Hynkem měli - zřejmě počítali, že někde v kulturáku bude sprcha. A ona fakt byla. Nám již netrpělivě čekajícím předhodili svá kola, ať se jim o ně postaráme. Sami za chvilenku vylezli ze sprchy - čistí, převlečení, usměvaví, spokojení... Kdo říká, že to bylo trošičku jinak? Tak ten určitě kecá...Hynek: Dobře Ivo, nebudu tedy moc popisovat, jak jsem zapálil pod kotlem Haniny trpělivosti svým pětadvaceti minutovým opožděním a přikládal polínka svým nízkým tempem. Nebudu psát o tom, jak jsem Haně naložil před Jilemnicí dva bágly a pak ji jen tak tak stačil. Nebudu popisovat jak jsem provedl odjištění ventilu Hanina "Papinova hrnce" slovy "Já tu počkám, běž dovnitř" při dojezdu v 17:58. Už vůbec pak nebudu popisovat náš rozhovor, když jsem čůral, Hana se utírala a řešili jsme, jak zamknout naše kola... A jak Hana vesele popisovala naši cestu, některým i dvakrát popisovat doopravdy nemusím, to jste skoro všichni slyšeli.  

Rozhovor o uměníVe finále se sešlo 13 HaHyjáků a Pavlina vernisáž mohla začít. Vše probíhalo v přátelské atmosféře, Pavliny obrázky obdivuhodné. Pavla nám dokonce zazpívala za doprovodu mladého flétnisty - jen další potvrzení jejího všestranného talentu.
A pak třešnička na dortu: Dlouhé, nablýskané, krásně šmolkově modré dvoukolo - dárek od HaHyjáků pro Pavlu a její traséry.
Obrovskou zásluhu na tom, že všechno tak skvělě vyšlo a kolo bylo včas předáno právě na vernisáži, má hlavní organizátor celé akce "kolo pro Pavlu". A to není nikdo jiný než Rudy. Starali se a pomáhali taky Zlatka, Bořek. Celé kolo dohromady dával (s Bořkovým kamarádem) šikovný cyklomechanik Péťa, finance se podařilo sehnat Janě a Staníkovi. A konečný transport dvoukola do Vrchlabí a následně do Prahy byl v režii Milana. Prostě spolek HaHy čítá lidičky schopné a ryzí, přemýšlivé a se srdcem na pravém místě.
   

Páteční program již ve znamení kola a skvělých sportovních výkonů na něm. Naše řady oproti kulturnímu včerejšku poněkud prořídly, pravda, ale pořád Výhled do krajiny před Vysokým nad Jizerounás bylo 8. Staník coby individualista na svém silničním se různě napojoval a odpojoval, jak mu dovolil povrch terénu. Ostatní, ať už na horákách či kolech trekových nevybíravě sjeli všecko. Z Vrchlabí na Hor.Brannou, skrze Jilemnice, Mřičnou a Peřimov do Dol.Sytové. Pak kolem sochy Sv.Jana Nepomuckého - osamněle při okraji lesa mezi luky a poli jako by hlídá tu kopcovitou krásu hor a dohlíží na postupnou rozpínavost jara...Jezírko v krásné zahradě
Vysoké nad Jizerou si musíme zasloužit - velmi a velmi stoupáme, opravdu vysoko nad řekou se městečko rozprostírá. Odměnou je nám adekvátně dlouhý sjezd (musím na sebe prásknout, že jsem špatně přečetl v mapě vrstevnice a trapně z Vysokého sliboval výjezd a navrhoval svlékání šatstva) přes Hradsko a Hor.Sytovou opět do Jilemnice. Zde částečná prohlídka města, průjezd zámeckým parkem, na prohlídku zámku je již pozdě, tak alespoň juknout do Zvědavé uličky - kuk! Chaloupky-roubenky jak malované, jedna vedle druhé. Hana suše konstatuje, že vegetit by tam tedy nechtěla, malá okna, málo světla...
Nábližkami mezi lesy, cestičkami mezi poli, jen krátké tápání v Kunčicích a už si lebedíme u Gustava, dávného kamaráda Mileny. Gustav je dost důležitá osoba - přes něj a jeho příbuzné tak pěkně bydlíme ve Vrchlabí. Dost důležitá postava to byl a je pro řadu olympijských a světových běžců, diplomy, medaile na nás při prohlídce vyčuhovali na mnoha místech...
Můj dům - můj hrad. Ten Gustavův, přebudovaný z původní chaty, obklopený přenádhernou zahradou, je útulňoučky, pohostinný. Všude je vidět práce rukou a hlavy manželky Evy.  Slov se nedostává, to se musí vidět. Ještě že Hynkův pohotový prstík stále na spoušti a digifoťáček se činí. Obrázků nasekáno opravdu dosti, račtě do fotogalerie...
   
Jízda v břízové aleji nad Jilemnicí Oprava duše (vhodně vybraná v okamžiku deště) Zvědavá ulička Na náměstní v Jilemnici    

A máme tu sobotu. A taky super odborné navigátory dnešního cyklovýletu. Manželata Janu s Pepou - nějaký čásek Hana by netlačila, kdyby tam nebyla ta stružka....kamarádí s Hanou a Hynkem a ode dneška taky s námi. Fakt se zde vyznaj a důkladně nás protáhnou terénem. Kdo by tušil, že i takto lze z Vrchlabí do Strážného! Opravdu nádhera - právě narozená šťavnatá zeleň, až kýčovitě žluté cákance pampelišek. Koktejl bílé, šedivé, všemožných i nemožných odstínů modré - taková jsou oblaka a mračna roztodivných tvarů nad námi.
Poetika jarně probuzených Krkonoš kontra upocená realita - tvrdě šlapem, převýšení hutné, čůrky potu všude. Někdo seskakuje a kolo tlačí. Je nás víc a víc, kdo si takto částečně hovíme...
Konečně nahoře, dáváme si pivko. Jaké zklamání - piva kalná, nechutná. Číšník se ospravedlňuje - čepuje již ze dna sudu. Ze dna pivko však nechceme, všichni kalný mok pivní vracíme, abychom zkusili štěstí o dům dál. Zadaří se rovnou v Šestidomí - ááách!!! To píše! Holt není nad Budvárek.Foto Staník - občerstvení na Mísečkách
Ověženi a posilněni padáme a padáme, až se nakonec vyloupneme ve Špindlerově Mlýně hned vedle sjezdovky Hromovka (zde Dušan nejčastěji v zimě sjezduje). Po polévkách držkové a kulajdě opět do kopce. Tentokrát traverz vrchu Medvědín. Ten však vodorovný vůbec není, šplháme dál a dál, konce nevidět...Zato na přilehlých stráních zbytky špinavého sněhu, přece jenom se nabrala solidní nadmořská výška. Malá pauzička pod samým vrcholem - Mimi vyklepává nožky, Hynek postavil sněhuláčka, jiní se zahryznou do energetické müsli-tyčky. Ještě trošičku nahoru a pak už jen osvobozující sjezd. Kávovo-čajové zastavení na Mísečkách a setkání se Staníkem - přetransformoval se na pěšáka (drobný defekt na galusce silničního kola) a přišel po svých.
V kavárně takové teplíčko a brrr, venku takový samec! Iva tímto slovem popisuje velký chlad, nepopisuje tím mne, Hynka. Navlékáme rukávky, nohávky, nákolenky, šusťákovky a hurá! Původně zimní běžkařskou trasu bereme kolmo útokem, vítr sviští kolem uší. To jsou ty chvilky, kdy se zalykáš větrem, euforií a prchavým štěstím...
Píííííích!!! Kolo měkké, a sakra, zase zadní...Tentokrát se přinatrefilo Evce. Většina skupiny včetně mužů někde vepředu, dojíždí nás jen Mimi - a pokračuje dál, aby podala zprávu o defektu.
Vážení, musím vám něco prozradit. Eva je nejenom výtečná kuchařka, ale i neméně skvělá mechanička. V cuku-letu vyměnila píchlou duší, zasadila opravené zadní kolo, já jen zírala.
Bicykl opět pojízdný, může se dokončit ten úchvatný sjezd. Za sebou necháváme Rovinky (co jsem se zde v minulosti naběžkovala), Benecko, přibržďujeme u kaple Sv Anny - nově natřená svítí do daleka. Jana s Pepou a dalšími vrchlabskými přáteli sem pravidelně chodí o Silvestra. Zbývá sklouznout na samé dno města Vrchlabí a jsme doma.
   
Pivu u Šestidomí Milena odpočívá Kaple u svaté Anny    
     

Neděli obvykle nemám ráda. Čas návratů, restů a dodělávek, psychická příprava na nový pracovní týden...Ale tahle, návratová z Krkonoš, ta se povedla.
Řeklo se - v devět vyrážíme a my, světe div se, byli připraveni i s obloženými koly. (Hana nás za to pochválila).
Směr Střední Čechy, konkrétně Mladá Boleslav. Jeli jsme ve čtyrech - Hana, Hynek, Mimi a já.
Aby bylo na co koukat, vzali jsme to přes Český ráj. A že to byla podívaná! Dominantu tohoto malebného kraje Trosky jsme obkroužili snad ze všech stran, obdivně vzhlíželi k dvěma věžím zříceniny - vyšší Panně a nižší Babě.
Cestou z Českého ráje se nemohl minout Dolní Bousov - tady Hana pracuje v Proclimě. A jelikož zná dost dobře zdejší cukrárnu, zatáhla nás do ní. Posezení na sluníčku a při zmrzlince příjemné, ale ten čas zde strávený trochu chyběl. Milen měla obavy, zda stihneme z Bolky vlak na Prahu. Vlak nám neujel, ještě zbylo 10 minut k dobru.
A adrenalinový zážitek by Iva vynechala, představte si to: v pomalém tempu stoupáte do kopce mezi stromy. Hledíte vpřed na cyklistku Ivu jedoucí 50m před vámi. Najednou křup, nestačíte se ani nadechnout na varování a jen pozorujete, jak větev, dobře 8cm v průměru, se loučí s mateřskou korunou a jako kamikadze se v sebevražedném pádu řítí na oběť. Vedle. Musíte se zastavit a vydýchat to. Ani jsem v šoku neudělal foto. A co myslíte Iva? Jede dál. Čeká na nás až po 1 km, když jsme nejeli. Na naše dotazy odpovídá: Hmmm, nějaká větev za mnou spadla...  
Vystoupila jsem v Čakovicích, Mimi jela až na Hlavní. Zbytek kiláčků kolmo přes Staré Ďáblice, zahnout kolem hřbitova a jsem u sebe doma definitivně.
Parádní Krkonošská akce. Tu snad musíme někdy zopakovat.
Díky, Pavlo, žes nás pozvala na svou vernisáž.
   
Mimi v Ráji pod stromem Sjíždíme ke Kosti Dnes se Iva Koupat nebude    
     
Pokud by bylo libo fotogalerii, klikněte na voříškaVoříšek 10kg a nůž zdarma. Pro neznalé, jedná se o psí krmivo Voříšek    

Zapsala Iva, korekturu provedl, fotil (to také Staník) a text doplnil  Hynek.

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.


Na hlavní stránku HaHy