Jizerky - Polsko
Využili jsme Milanova pozvání a v pátek 26.5. jsme přes Svijany, kam nám Milan přijel naproti a Vendelína (zajímavé tmavé pivo, dle historek většinou silnější než deklarované, prostě jak se povede - foto vpravo), kam nás Milan zavedl, dojeli až do Zvonkové, kde má Milan své rodinné sídlo (foto vlevo). Přivítal nás Badd (retrívr) a vynikající gulášek (dvakrát jsem si přidal). Milan nám ukázal své "ozvučené fotografie" - video pásmo fotek s hudebním doprovodem, které nás nadchli, bude je muset předvést na nějaké další akci.    
     
          
Ráno byla ocelová obloha a to, co z ní padalo, rozhodně nezvalo k horskému cyklování. Milan však odborně pohlédl na mapu počasí a prohlásil, že po 10. bude po dešti. Využili jsme chvilky, kdy kapek bylo méně a v 9:15 vyjeli. Nejdříve nás Milan lehce povozil po Liberci (tvar trasy se podobal sínusovce), následoval Mníšek, Fojtka, Oldřichov (tady jsme byli loni se Zdendou), terénem (to jsme nejeli) do Oldřichovského sedla a první pivo U padlé kozy (loni jsme tu potkali Stáňu z Hrádku - posezení bylo v country stylu, zastavte se někdy tady na vepřové koleno) a pak krásnou Viničnou cestou do Hejnic.
Déšť střídavě přestával a přidával, ovšem v Hejnicích začalo pořádně lejt. Naštěstí právě otvíral bufet Pod Černým vodopádem. Po pivu pršet nepřestalo, takže došlo i na smažák, polífku, toast, langoš a úvahu, kudy vede nejkratší cesta do Liberce. Při úvaze nedáme ještě kafe, přestalo pršet, takže hurá na Smědavu. Milan zvolil silnici, takže jsme nebyli podrobeni "testovací cestě". Cestou jsme navštívili vodopády, zahlédli i kousek modré oblohy a chvílemi jsme dokonce i vrhali stíny.
Smědava a Jizerka vypadají bez sněhu naprosto jinak. Třeba okolo Hnojového domu bylo přenarcisováno. Za Bukovcem jsme vjeli na pro nás neznámou cestu do Kořenova a následně Harrachova. V Harrachově jsme se před cestou do zahraničí posilnili kávičkou a za chvíli už nás vítal zimní stadion v Jakušicích. Cestou na Orle jsme vzpomínali na zimní výpravy a marný boj s větrem. Novým hraničním přechodem jsme se vrátili do ČR. Hned za přechodem nás čekala nejzajímavější část cesty. Cesta vzhůru plná kamení a bahna, ideální pro Zdeňka. Jak rádi jsme uvítali asfalt na Jizerce. Sluníčko se objevovalo čím dál častěji a taxme se začali těšit na slíbenou grilovačku. Na Pešákovně nás zlákala tlačenka a náš optimismus stoupal. Z Jizerky až do Liberce je to vlastně z kopce a těch několik výjezdů je pro zahřátí. Nejdříve nás zchladil číšník (10 dkg tlačenky za 42,-), pak oznámení Milana, že se budeme sprchovat a to oblečení i s koly. Sprchovací kout začínal u východu s Pešákovny a končil u vchodu do Milanova domu. Kola měla ještě masážní vložku na benzínové myčce. Milan zatopil a maso jsme hodili na pánev.		    

Golfové hřiště
Výklad značky nechám na Vás
Známá viničná

Jizerka s narcisy a Bukovcem
Hraniční přechod
Zvonečky v Pešákovně

Nedělní ráno bylo stejné jako sobotní. Vzali jsme Badda na vycházku a plánovaný Ještěd přesunuli na jindy. Než jsme se stačili sbalit, vykouklo sluníčko a Milan definitivně rozhodl, že nás doveze autem do Hodkovic na oběd a pak ať si jedeme kam chceme. Naše protesty vůbec nebral. Po dobrém obědě jsme už sami zamířili na Frýdštejn, kde Hynek vykonal prohlídku a já hlídala v mrazivém větru kola a následně k Dlaskovu statku, kde jsem vykonala prohlídku já a Hynek hlídal kola v závětří u kávičky. Cesta z Turnova byla bojem s větrem, ale nepršelo.		  
Jen Badd se koupal
 

Frýdštejn 
strom nešlo nevyfotit
Dlaskův statek
Rohozec
A ještě fotogalerie:    
     
Zapsala Hana, fotil Milan a Hynek,  který i korekturoval a text doplnil.
 

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHy