Její úspěch nás zvedá ze sedaček a velkou
rychlostí vyrážíme na trasu (hlavně proto, že to je z kopce dolů). Dojíždíme
k přehradě a abychom vyzkoušeli Staníkovu sílu paží a nervů, jedeme po
nebruslitelném břehu přehrady. Pěkně jsme si zapíchali. Za přehradou
doprava, ke Gregorovu kříži a pak na malý nástroj na úpravu účesu,
Nora běží se mnou, proti nám skupinka se světlým
labradorem na vodítku. Pes se vytrhává, vrhá se k Noře, dívka křičí "Barčo,
ke mně", já se skláním k Barče a najednou slyším "Ahoj", udiveně pohlížím na
dívku a ona se mi hned připomíná: "já jsem Viktorka." Ptá se, zda jedeme
letos s Okrouhlíkem a já nechávám pozdravovat babičku Stáňu a makám, aby na
mě zbylo na Hřebínku nějaké občertvení. Vzhledem k olympiádě je
u kiosku fronta poloviční. Dnes jsem dobrý, poprvé v životě se mi podařilo
vybruslit odsud na točnu (musím se pochválit, nikdo jiný to za mne neudělá).
Počasí se mračí a tak cestu zkracujem na Kristiánov. |
|
|