Houska - cykloloučení II
s přídavky

Předcházel pátek s magickou datovou třináctkou /13.10./.
Ti, kdo nejsou pověrčiví či naopak ti, co věří ve šťastné fluidum tohoto spojení se sjeli k Vláďovi na Domeček - drážní bydleníčko a útulné útočiště především nás přespolních.
Já se snažila přijet ještě za světla - podařilo se, i když první jsem nebyla - předběhl mě Emil, který se vracel ze svého cykloputování v západních Čechách. Následovala Avie se šoférem Michalem Třetinou a vzhledem k terénu pak dramatické posunování tohoto obytného autíčka směrem k Domečku. To vše pro další příchozí, aby měli kde hlavy složit. Nakonec se zadařilo, to už za přihlížení Míly a Vlasty, kteří dorazili již za šera od vlakové zastávky Cítov.
Za úplné tmy tmoucí a třpytu hvězd nejjasnějších přikodrcal Kalimero ze Kbel.
Večer velmi příjemně a nenásilně splynul s nocí - aby ne, když byl ŠTURM akorát tak zralý, z mělnických hroznů vyždímaný...

My, boleslavští Vorli jsme měli slet v hnízdě také v pátek. Ze severských krajin dolétl jen Milan. Večer jsme magicky zkoušeli prodloužit léto a seděli jsme na zahrádce v grilovacím centru. Oheň  ohříval nejen uzenky, ale i nás, ale málo.  Chlad a tma nás  zahnaly do domečku.
Dnes, po 14 dnech marně vzpomínám, co nás tak zdrželo v sobotním výjezdu. Asi my sebe sami. Podzimní nízko ležící slunce na nás střílelo své ostré, ale už nízkoenergetické šípy a vykreslovalo jimi siluety cyklistů na "vysokých kolech".
"Máme zpoždění, nezastavujeme" vykřikla Hana, když jsme byli v Ráji. Tentokráte se mi ale podařilo prosadit přestávku na svůj štrůdl a Milanovu cigaretu. Telefonovat nám ale opravdu přišlo zbytečné a rozjeli se na hrad.

Sobotní cyklistické hemžení, vítaní, objímání, líbání... S některými cyklisty se člověk neviděl půlroku, 4 měsíce, 2 týdny...
Nechyběli ani cyklocestovatelé Lucie s Michalem - už 6 týdnů doma z poslední cesty po národních parcích USA (Na hliníkovém oři Divokým západem). Nechyběli kamarádi z cykloakce Slovensko, České Středohoří, Bernské Alpy, Vídeň, Apeniny... Po vlastní ose přicyklovala Lenka, autem až od Brna Honza M.
Od vývěsky přes tradičně působivé mělnické vyhlídky na soutokové splynutí Labe s Vltavou vyjelo 50 cyklistů (v cílové Housce se pak tito pomnožili - sečteno a podtrženo celkem 60 kola-chtivých příznivců).
A už polykáme první kilometry za hradbami města Mělník. A to po trase Mělnická Vrutice, Lhotka, Kokořínský Důl, Ráj, Tubož a cílový hrad Houska.
Na Harasově barvité líčení poněkud morbidních historek (HV: těším se na ně, Ivo), prohlídka a odborný výklad u tubožského mlýnu - vše v neopakovatelném podání Luboše Hovorky, středoškolského profesora ve výslužbě.

Netrvalo dlouho a dorazili Marcelka z Vráťou. A den jako na předplacenou objednávku - vymalován do blankytna, stromy a keře se navzájem trumfují, kdo urval více barev z palety podzimu.  Sjíždíme cyklo-značenou zámeckou cestou. Mohu jen doporučit, příště se tudy vydáme i nahoru.
V hospůdce U Tichých pozdní oběd - jako vždy i tentokrát zde chutná výborně, ať už má kdokoliv objednáno cokoliv.  A pánové i zde měli občas pěkný výhled, foto promítnu až v soukromí.

A závěrečný dojezd na Domeček - dobrá nálada graduje, nějaký ten sturm od včera zbyl, něco na zub se taky našlo. Došlo i na družné debatování kol ohně - vedly se řeči o akcích, co by se stihly ještě letos, o akcích roku příštího, padaly návrhy na dopravu vláčkem řizeným Pépém a někde se dlouze předlouze rozebíraly papouščí choroby... Spát se jde pár hodin nad ránem - někdo do Domečku, jiný do Avie.

A víkend ještě pokračuje - každý povinně k snídani grilovaného buřtíka a hurá na nedělní cykloprojížďku!
Směr tak trochu návratový ku Praze se zajížďkou přes Košátecký les a kolem jezera Křenek.
Ačkoliv den oproti včerejší sobotě pošmournější, nálada neklesá. Před Kostelcem finální loučení - početnější skupinka míří přes Mratín do Prahy a na Kralupy, zbytek přes Neratovice na Mělnicko.

Cesta Boleslavanů byla delší a tak si v Mšeně dáváme POPOPO poslední (?) posilující pochoutku - točenou zmrzlinu. Sluníčko ještě z posledních sil svítí, když se domlouváme na nedělní bonus - vyjížďku do Rožďalovické cukrárny.
V neděli voláme Vráťovi s Marcelou do Ledec, že jedeme. Těšíme se na kávu s buchtou (a na WC). MaVr ale již chytře čekají na křižovatce a tak chca-nechca hned pokračujeme pod vedením místního znalce písčitými lesními cestami do Rožďalovic. Mile a teplo bylo v naší  oblíbené cukrárničce. Takový šlehačkový dovětek za včerejší cyklistickou tečkou to byl. Vráťa nám ale připravil i vinný dovětek - mohli jsme si natrhat hrozny z jeho zahrádky - a Marcela pak ještě přinesla jako vykřičník švestičky v tekutém stavu.