HaHyVánoce

Vydržte při načítání, je tu děsně obrázků.

Celý rok se v kuchyňských pracech neangažuji. Jen jednou do roka. Tak jsem požádal svou skvělou o fotodokumentaci.

Prolog(Marcelin): V pátek 22.12. v 19:45 mi přišla zpráva od Marcely s PostScriptum, o které se musím s vámi podělit a které si zaslouží být prologem: Právě jsem se vrátila z Hypernovy, kam jsem jela vyzvednout Lucku, pověřenou nákupem. Byly jsme domluvené, že až budu u kruháče na Jičín, prozvoním ji poprvé, by se připravila k odjezdu a až ji prozvoním podruhé, vyběhne východem u pokladen do auta, kde já jen přibrzdím a nebudu muset hledat místo na parkování. Vše organizačně domluvené. A ejhle, nechala jsem doma všechny mobily. A tak po obtížném zaparkování jsem vběhla do Hypernovy a jako splašená pobíhala Hypernovou a pak zoufale celou Olympií křížem krážem a dítko ne a ne objevit. Samozřejmě, že jsem často vartovala kolem onoho domluveného východu. Ale dceru, pohlcenou davy návštěvníků Hypernovy, nenašla. Nakonec mne napadlo nechat ji vyvolat místním rozhlasem. A tak si spousty boleslaváků i neboleslaváků několikrát vyslechlo, nechť se zákaznice Lucie Tetřevová dostaví na informace...nedostavila. Můj čas byl fakt drahocenný, neboť mne doma čekal úklid koupelny, WC, kuchyně, žehlení, balení dárků, klobás do šnečků, strojení stromečku...no prostě příprava na zítřejší Štědrý večer (mám 2 Štědré dny - první s holkama a našima doma 23. včetně oslavy narozenin mladší dcerušky a druhý u Vráti v Ledcích 24.12.) Tak si umíte představit moji zoufalou dušičku pobíhající po Olympii. Mobil se v dnešní době fakt vyplatí. A chcete vědět jak to dopadlo? Když už jsem se rozhodla vrátit domů k tomu pitomému mobilu, protože jsem nemohla ani nikoho poprosit, by mně mobil půjčil, neboť jsem byla tak vystreslá a měla okno, že jsem si ani její číslo v paměti nevybavovala a se svěšenými rameny pomalu a naposledy kráčela k východu, ozvalo se vedle mne nasupěně : "No, prosím tě, kdes byla?" Takže.... ať žije rychlá organizace s mobilními miláčky. Štastný a veselý. Marcela

A jak to probíhalo u nás doma? Povím to obrázky:
Nejdříve jsme se byli projít.
Vyčerpáni jsme se najedli (hlavní dodavatel Marcela)
Hana obalila kapry
Nandal jsem salát
Přišli ke stromečku
Hana dala polévku
a rozbalili jsme dárky
Na Boží Hod Vánoční jsme jeli do Přerova nad Labem (hezký web), cílem bylo Polabské muzeum-skanzen
Hana se na ozdoby perníku pamatovala, já už ne. Co vy?
Na co jsou tyto kuchyňské nástroje doopravdy nevíme. Ale ví to Marcela: Namáčelo se do palačinkového těsta a tvořily se tak ozdobné smaženky, které moje babička obalovala v moučkovém cukru se skořicí.Výborná mňamka...
Z betlémů jsem vybral ten ze šustí a ze stovek většinou kýčových obrázků jeden silvestrovský.
Večer jsme byli na procházce u hradu a ochutnali Janin dárek-bezinkový likér
Na Štěpána jsem vyjeli do hor, do Jizerských, které nás vítaly úsměvem a na Šámalce nás čekali StaR Na cestách jsem byli my, pěší, ale i další - všem to moc na zmrzlém klouzalo Hynek běhal a fotil ledové stromy
(krasobruslařka)
(vidíte ptáka s křídly?)
a skleněná brčka


Doráželi jsme vánoční zásoby a Jizerky se s námi zlatě rozloučily.
Ve středu jsem jen ráno vyběhl na zahrádku a fotil tvorbu kouzelnice mlhy:

28.12.2006 - den VELKÉHO SETKÁNÍ Prolog(Hynek): Vzhledem k tomu, že do Jizerek jsme si s Hanou zapomněli peníze, jsem dopoledne Hanu přes skype bombardoval dotazy, zda-li připravila Péefky, je-li dost kalendářů a kam připravila lístky. Po obědě jsem si připravil to nejdůležitější, tedy fotoaparát a byl zcela ready. Hana ještě pobíhala a tak jsem, zcela připraven, řekl "Jdu nastartovat a 'srovnat' auto". Ještě jsem se zastavil u tatínka a u kotle ve sklepě. A hle u dveří stojí Hana - zaskočila mne dotazem: "Kde máš boty?" Nu což, nikdo není dokonalý. U auta na ulici jsem zaskočil sám sebe dotazem "Kde mám kabát?". Naložili jsme Vráťu, Marcelu a Janu. Při veselém vyprávění co kdo kdy kde zapomněl, jsem si uvědomil, že doklady mám v úplně jiném batohu, který si hoví doma... Po setkání se sudetskou sekcí jsme kupodivu bez problémů trefili k pečlivě vybrané (díky Pražandy) restauraci U Dvou Hrabalů. Kdybyste chtěli znovu zaslechnout pohádkový bas pan hostinského a dát si skvělé porce, najdete ji tady. Zde jsme někteří mnozí nedisciplinovaní rozdali vtipné vánoční dárečky a proběhla opulentní ochutnávka vánočního cukroví. Také jsem vyhodnocovali jmenovku k obrázku (vpravo). Vyvolání deseti fotografií vyhrála (před Evou a Marcelou) Jana s textem: Nemysleme na své přízemní starosti a koukněme se občas nahoru - na Slunce.
V divadle Na Zábradlí jsme byli na představení Perfect Days včas. Představení jasně vyhrálo souboj s plnými žaludky, což svědčí o jeho kvalitě. Můžete si jej připomenout i videem na stránkách divadla.
Obrázková reportáž dokresluje naši poslední akci v roce 2006:

Pan továrník rozvážně čte
Předávačka
Vážně nevím, proč MiMi má svůj kalendář, když oči má jen pro Lenčin
ach to jídlo...
Pro sníh jsme museli zajet do Prahy: Ač jsem fotil dvakrát, tak ti krajní se mi nepovedli, sorry.
Ten kýč nešlo nevyfotit.
Lvice Marcela
Omluvám se, Ivu bez šatů jsem nestihl.
Rozlůčka s Ivou a Dušanem