Blatensko a Písecko
|
Blatensko a Písecko |
|
| Tak jsem si zase jednou vyrazila s mělnickým
cykloklubem Mike. Tentokrát
na celý prodloužený víkend od sobotního rána do pondělního večera. Cílem
bylo Blatensko a Písecko. Hlavní organizátor tentokrát Jarda Jelínek
- v tomto kraji prožil významné období svého dětství a mládí. Jelikož nás bylo dost přes 20, objednal se autobus s přívěsem na přepravu kol od neratovické firmy, tzv. Nerabus. Nerabus nabral cyklisty + jejich kola na Mělníku a po té v Praze Holešovicích nás Pražáky. Byli i tací, co dojeli do Blatné po vlastní ose, nejvzdálenější účastník byl z Brna. Azyl jsme nalezli v solidní ubytovně hotelového typu v Blatné. |
 |
| Sobota ve znamení "po stopách mládí Jardy
Jelínka": Z Blatné přes Buzice, zde prozkoumání vodní tvrze. A pak
nástup terénních vložek, kterých bylo i následné dny přehršel. Zdokonalila jsem se v projíždění i těch nejhlubších louží, nezalekla se žádného mazlavého blátíčka ani odpudivého bahna. S pevně semknutými rty nesmlouvavě projela vše - nespadla a neuvízla nikde (náš biker Zdenda by ze mně měl radost). Kolo dokonale bahnem obaleno, asi jako Mozartova kulička v čokoládě. Sem tam cákanec po brašně i po mně, ale systém "zaschnout a odrolit" fungoval. Terénní i silniční jízda prokládána Jelinkovsky fundovaným a zaníceným výkladem - bylo vidět a cítit, jak to tu všude kolem má Jarda rád. A jak s něhou v oku ukazuje kamsi do dáli, kde leží jeho milované Lučkovice... V Miroticích problém s obědem - bývá to, když je nás vícero. Tentokrát místo k sezení by i bylo, ale údajně surovin se nedostává. Nakonec se celá grupa chytá v jednom doporučeném motorestu, kde se usazují a a posléze nakrmeni jsou všichni. Večer nás docela na úrovni přivítali na blatenské radnici - pan místostarosta zajímavě pohovořil o záplavách roku 2002, promítl něco pamětihodností regionu. A pak zajímavé líčení a beseda s cyklistou Františkem Šestákem - absolvoval na kole svatojakubskou cestu do Santiaga de Compostella (bylo zveřejněno v Cykloturistice) Z čech až na konec světa.... Vše zapíjíme plzeňským, někdo bylinným likérem či jablkovicí. K večeři si mnozí, včetně mne, objednávají "plněné medvědí tlapky" - výborně chutnají, jsou to však pořádné tlapajzny z poctivého vepřového, bohatě obložené zeleninkou a pečeným brambůrkem. Jsou z toho opulentní hody, začíná mi být trochu těžko, ale přece nenechám...Talíř vracím zcela prázdný (s prominutím - sežrala jsem to všecko). |
 |
| V neděli sraz před ubytovnou s koly v 8.45,
abychom lehce po devaté opravdu všici vyrazili vstříc dalším novým
cyklodobrodružstvím. Směr Hajany, Lnáře - přibrzďujem, abychom si prohlédli alespoň nádvoří a zámek z venku. A v Březí zase kozí farmu s nepočítatelným množstvím koz, koziček a kůzlat, ještě podrbat psa za ušima a koupit pravý čerstvý kozí sýr. Na řadě jsou Metly - v nešťastném létě 2002 zatopeny rybniční vodou z protržené hráze... A konečně zlatý hřeb dne - zdolání vrchu Třemšín /827m/ kolmo. Pod vrcholovou rozhlednou dejchám za tři, zas až taká brnkačka to tedy nebyla, dílem opět cyklování bahnem. Dochází k prvému dělení na dvě skupinky. Ta naše 9-tičlená pod vedením PPého sjíždí do Hutě, aby následně prošpikovala hluboké podtřemšínské polesí. Časté študování mapy, vtipkování i výkřiky typu "bahna bylo dosti!". Ale i krásné vyhlídky do širé krajiny, která se tak trochu stydlivě pomalu probouzí do jara... Nakonec cesta z lesů nalezena, ocitáme se ve Vševilech, upalujem přes Bukovice - místní rybáři připravují oheň místním čarodějkám, pečou kapry a pijou pivo. Dáváme si s nimi. A už jsou tu další vesničky a vesnice roztodivných jmen : Uzenice, Uzeničky, Chobot s rybníkem Labuť, Paštiky a konečně Blatná s svým vodním zámkem, parkem a stádem docela krotkých daňků. Večere objednaná v místní pizzerii, povídání a zpívání za doprovodu kytary. Kratší pokračování ve společenské místnosti na ubytovně...A spát se jde zase dost po půlnoci...> |
 |
| ....> což nebrání tomu, abychom prvomájové
pondělí kolem deváté ranní neseděli opět v sedlech našich bicyklů. Cílem je
tentokrát Putim, kde velení má převzít
Michal Jon a provést nás částečně Píseckem. Je pěkně, slunečno, na
rozdíl od předcházejících dnů i teplo, svrchní vrstvy oděvů jdou dolů.
Terén většinou nesnadný - bahna, louže, bahna a kamínky, kameny, šutry a hrboly. A zákonitě jsou i defekty - pouze na dvou kolech, zato hned dvakrát. Zajímavé, že pouze na kapitánském můstku - Jarda Jelínek jen 2x píchl duši, zato Michal 1/3 to bere hned z gruntu a proráží rovnou plášť, aby si to za chvíli zopakoval. Nakonec vše opraveno, pálivý ale chutný gulášek + pivko v putimské hospodě. Slavnostní předání dortu M + L - přesně před rokem se přece vrátili z cesty kolem světa. Proto ta jedna svíčka, proto na dortu vykresleny obrysy kontinentů a doplněna trasa pomocí kostiček Colafitu. Lucie dnes nechala kolo doma, má jinou společnost - svého devítiměsíčního psa černého jak uhel, přátelského a mazlivého, slyšícího na jméno Erni. Tentokrát jsem zastoupila naši mladoboleslavskou Hanu (pro ty, co neví - Hana je totiž tak trochu jedna z nich, prostě drobátko taky pes) a s Ernestem se malinko pomuchlila. Do Písku nás tedy vedl lesem přes Smrkovice jen Michal Jon a zpět do Putimi podél řeky Otavy proti proudu, pak terénem sinusoidy nahoru dolu a dolu nahoru a ještě několikrát takto. Moc hezké zakončení třídenního cykloputování po Blatensku a Písecku. Ani
se nám nechtělo nakládat kola do přívěsu a naše těla do Nerabusu. |
K dispozici je 27 fotek ve
FOTOGALERII
 |
| Zapsala Iva, korekturu provedl Hynek, výběr z fotografií svých a Míly Hrdličkové provedl Michal Třetina |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.