První leden

Sudetská a Boleslavská sekce

Abychom si lyžování pěkně vychutnali, vstali jsme v 6:30, po rozcvičce a otužování válením ve sněhu si do úst  nasypali musli a zapili to mlékem... Tak takto to vážně nebylo.
 

Pražská sekce

Poslední den v roce 2005, ten Silvestrův a první den roku letošního se vydařil - dala bych "za jedna". Navzdory prvolednovému počasí, které tentokrát rosničkářům vyšlo /drobné mrazivé mrholení/ i navzdory již úsměvným zádrhelům /ryze osobního charakteru/.
Zástupci Pražské sekce /Lenka a já/ se rozhodli tyto výjimečné dny oslavit s mělnickými cyklisty Klubu Mike. Silvestrovský sraz tradičně v centru Mělníka před vývěskou - někteří z nás byli přesně v 9.30, jiní /co obvykle bydlí nejblíž/ se postupně courali, až nás bylo jedenáct statečných s bicyklem po boku. Solidní sněžení nikoho neodradilo a tak poslední dobrodružství v roce mohlo začít. /Lenka označila celou akci za lehce šílenou a dlouho vypadala, že se sama sebe v duchu ptá, co v této společnosti bláznů pohledává/.
Cílem bylo nedaleké, ale malebné Kokořínsko. Ani v tuhé zimě neztratilo nic ze svého půvabu - ladné křivky, barva nevinně bílá /jak jinak když sněhová/.
Pro ty zvídavější hrubá orientace našeho pohybu kolmo: Mělník, Chloumek, Vysoká, Bosyně, Kokořín, Kokořínský Důl - zde plánované zastavení ve známé hospůdce u Tichých na popolední občerstvení - hustá masová polévka s knedlíčky, smažák, svíčková, žemlovka, pivko, griotka, čaj s rumem.... I poměli jsem se.
Všechny bude asi zajímat povrch cest a cestiček. Mnohdy náročný, kdy kola zápasila se sněhovou nadílkou - jako když se ztuha prokousáváte krupicovou kaší. Jinde zas umydlená vozovka... Po pravdě musím přiznat, že většina cyklistů tyto překážky slušně ustála. Až na jednoho, který měl tedy zase jednou svůj Den!!! Ano, byla jsem to já, kdo padal z kola jako hruška ze stromu. S údivem jsem hleděla na své "žluté gumy" s naprosto vyhlazeným již vzorkem. Jako když v horách jedete na letní obutí. Z celkových 5 pádů byly tři jen a jen moje. Ale asi už umím padat a mé oblečení čítalo několik měkkých hřejivých vrstev, takže pády vcelku bezbolestné a ani teď, co tyto zážitky zpracovávám, žádná modřina. Technický defekt jen jeden - a taky můj! V jednom zvláště choulostivém úseku se mi rozpojil řetěz a jeho rychlospojka nenávratně zapadla kamsi do snížku bílého nejbělejšího... Jezdím však se samými šikovnými chlapci, patřičně vybavenými - řetěz byl zakrátko opět celistvý a mohlo se pokračovat v zimní krasojízdě.
Od Tichých pak směr Harasov, Nebužely až do drážního domečku Vládi, který laskavě svolil, abychom v oslavách tohoto končícího podivuhodného roku 2005 pokračovali právě zde. A že to byl veselý, rozesmátý a co se pití + jídla týče chutný Silvestr!