Narozeniny a svátky HaHy 2005
|
|
Po několika (přibližně jednom) přesunech termínu se podařilo stanovit den D a hodinu H, kdy to začne.
A stanoveno to bylo vynikajícně, bylo nás 12. Dost sebeHaHychvály, podejme zpravodajství. Hana vařila, pekla a uklízela, Hynek se flákal (aby se neřeklo, jednou vysál podlahu) a jeden večer ležel ve slovnících a brousil internetem - připravoval soutěž. Nebylo to lehké, věděl jsem, že soutěžit budou inteligenti a otázky musí být adekvátní jejich IQ. V pátek dojela pražská četa a Jana. Po uvítání jsme začali, děvčata běhala po obýváku a hledal písmenka, aby složila 6tipísmendé slovo. Vítězem byla Hanka, hráčka Scrabble. |
 |
První, kdo na setkání přišel byl ale cestovatel po Evropě,
Jarda Kurzveil.
Cestovatel cyklistický, jak jinak, když přišel na naše setkání. Než jsme se
dostali k tomu, kvůli čemu přišel, poznali jsme část jeho vybavení
z mnohaměsíčního putování Evropou - byla to kuchyňská část: kamna
(složitelná do balíčku velikosti ešusu, s možností vytápění jak dřevem tak
tekutým lihem) a skládací lžícovidlička s kloubovou odpojitelnou
rukojetí. Po zodpovězení dotazů v kuchyni jsme se přesunuli do přednáškové
místnosti - obýváku. Tam jsme probírali s Jardou možnosti putování
Slovenskem a docela nás (hlavně Hynka s Milenou) nadchla možnost
několika přejetí Nízkých Tater na kole. |
 - |
| V sobotu jsme nabrali Janu v Kosmonosích a hurá na sever. Tam tradičně (vždy, když jedeme s Pražkami) byla dopravní zácpa, ale po odbočce v Janově se nám bez větších problémů podařilo dojet do Hrabětic. "Bez větších problémů" píšu proto, že nás problematicky předjížděl na úzké kluzké silnici nějaký blázen (ještě u toho troubil jako magor) - vyklubal se z něj Zdeněk, vezoucí Mirku a syna Michala. |
 |
 |
 |
| Mažeme, převlékáme se a vyrážíme do záplavy nebeské modře. Zdeněk nemůže pronášet své oblíbené verše o bělavých obláčcích, protože žádné nejsou. Po kochacích, a picích přestávkách jsme ve 12:00 u přehradní hráze na Černé Nise. Pokaždé zde na výletě s děvčaty obědváme, takže ani teď jsme nemohli udělat výjimku. |
 |
 |
 Jen my, účastníci expedice víme, jestli se jedná o obětí nebo škrcení! |
| Expedice probíhá tak, že hlavní skupina kráčí rozvážným
tempem a Zdeněk a Michal běhají okolo nás, takže se můžeme mnohokrát šťastně
setkávat. Na Olivetské hoře využíváme dalekého rozhledu a pak mírným
kopcem sjíždíme na Bílou kuchyni, Zdeněk při simulaci pádu reálně
láme karbonovou hůlku. Na Hřebínku stojíme frontu,
konzumujeme horkou griotku a Hynek se slovy: "je mi zima, jedu", nás
opouští. Když si však chci připnout lyže, zjišťuji, že nemám co. Beru tady
zavděk Hynkovou výbavou a ostrým tempem se snažím "zloděje" dohnat. Z Nové
louky chceme dojet okolo Blatného rybníka k přehradě, ale nenajdeme odbočku
ze silnice, takže opět přes Královku.
Při sjezdu se nadechuji ke křiku STOPA, STOPA, protože všechny stopy
včetně středního pásu jsou obsazené nedisciplinovanou diskutující rodinkou
- a hele, ona je to
milá a přátelská rodinka Zlatky - tomu říkám šťastné setkání. |
 |
| Večer pak do sídla HaHy v MB dojíždí sudetská sekce
(Eva, Mirka, Rudy, Staník) a doplňuje je Jana se Zdeňkem. Všichni
samozřejmě obtěžkáni potravinami (všichni vědí, že ve Smetanově ulici trpíme
hladem). Ti co se neznali, se seznámili se slovy "My se známe z
kalendáře". Dárek dostali nejen oslavenci, ale úplně všici včetně Nory. Večer je pak nejen ve znamení obžerství, ale i v poměřování znalostí z mnoha oborů:
Vítězem se stala Rudy, blahopřejeme. |
 |
 Polibek za asistence dam. |
 - |
Tak jak je vlastně velikej? |
 - |
- |
- |
| Závěrem musím: - vyslovit zklamání ze Staníka - nějaké sladké kousky na stole zbyly - omluvit se za "Brazilskou kávu". Slibovaným pressem totiž byly jen první dvě. Až druhý den jsem zjistil, že po první dávce jsem vyhodil s kávou do koše i vložku. Další kávy tedy byly jen prolitou vodou přes kávu a nikoli presem. Tak příště. |
| Pro zeměpisce ještě odkaz na mapu naší trasy po Jizerkách. A fotoalbum všech obrázků včetně Lenčiných (celkem 64 kousků, vydržte u načítání) |
