Kolem světa

Cesta začala v 5:30, kruté že? Ale když chcete jet kolem světa, nic jiného nezbývá. Ve čtvrtek 28.4.2005 jsme s Hanou hodili kola na auto, kafe do termosky, bágly do kufru a sebe posléze do Jindřichova Hradce v 9:00. Tam jsme se pod okny gymnázia svlékli (v autě - z civilního), navlékli cyklooděvy a hurá směr Pelhřimov, nikoli ovšem do krematoria (které tam ani není) ale naproti světokolníkům Lucii Kovaříkové a Michalu Jónovi, kteří se po třech letech jízdy kol celé zeměkoule vraceli do vlasti. Chtěli jsme je doprovodit na posledních kilometrech v Čechách. Pokud je neznáte ze stránek Cykloturistiky, tak si počtěte na www.luciemichal.info, rozhovor najdete třeba na www.nakole.cz.

K zobrazení HYBACÍHO OBRÁZKU najeďte myší -->>>>

Tohle "zvířátko" také absolvovalo celou
cestu kolem světa

Pak Hana nasadila ostré tempo a já za ní vlál. Snažil jsem nevlát, být v závětří, ale nedařilo se. Ještě že po 5 km byla přestávka na čůrání v benzince. Při cestě nás napadlo nakoupit křídu, abychom mohli na silnici napsat pozdrav L+M, stejně jako to píší závodníkům Tour de France. Paní ve smíšené prodejně nás pro tento účel křídou dokonce obdarovala, nenechala si ji zaplatit. Ve stoupání jsme tedy stvořili nápis Lucie Michal se šipkou PRAHA, na víc jedna křída nestačila. V následující obci jsme na dotaz děti "To jste vy?" odpověděli "Ne, nejsme" a zajeli jsme na špatnou cestu. Naštěstí nás paní (přes silný štěkot seběhnuvších se 4 psů) navedla na správný směr. A začalo stoupání, čekali jsme, že až vyjedeme na vrchol, potkáme peleton, a nebyli jsme daleko od pravdy. Po předjezdcích s fotoaparáty a kamerami vidíme velkou skupinu cyklistů a na jejím čele bílá trička s nápisem Colafit, tedy Lucku s Michalem. Mávají nám (jsou milí, mávali každému zájemci) a my se zařazujeme do peletonu.

Po dojezdu do Nové Cerekve, kde se střídají doprovázející školácí, Hana vyndává z brašny jablečné řezy a na přivítanou v domovině je předává Michalovi a Lucce, oba hned ochutnávají a přidávají do zásob (druhý den v poledne zlikvidována celá krabice). Od této chvíle to již pro naši rodinu nejsou pouhé jablečné řezy, ale řezy L+M!
Povídáme si s Michalem (Třetinou), který celý dojezd naplánoval a připravil. Mezitím Kalimero, též člen doprovodu, přemluvil posádku vozu s plošinou, která opodál opravovala něco na sloupu, aby přistavila vůz a tak je pořizován takřka letecký snímek.

Během jízdy se pak Hana dozvídá, především od Lucky, že
- prádlo moira včetně ponožek vydrželo celé tři roky každodenního nošení
- ve vedru si povídali o zimě a v zimě o vedru
- jakmile se dostali na Gibraltar, věděli, že jsou doma
- Evropa je strašně přelidněná, plná aut, není kde postavit stan a je v ní strašně draho
- po poslední delší zastávce v Paříži, kde se zúčastnili dražby Dalimilovy kroniky, vyléčili Michala z anginy a Lucku z rýmy a kašle, to hnali rovnou domů, protože Francie je vlastně za rohem a na místní atrakce se mohou kdykoli zajet podívat
- a spoustu dalších věcí

Z celé doby, co jsme s L+M byli, jsme nabyli dojmu, že to jsou úplně normální (praštění) cyklisté, příjemní, usměvaví, je radost s nimi pobývat.

V Jindřichově Hradci nás (doprovod) přivítali u náměstí a příjemný pan profesor nás doprovodil do gymnázia (cestou se dozvídáme o místních zajímavostech včetně Špidlova domečku). Ve škole nás čekal takový typický "definitivní pan školník", jak vystřižený z Študáků a kantorů od pana Žáka. Zpočátku to vypadalo, že kola budeme muset nechat venku, ale pak se podařilo donutit školníka k nalezení řešení. V tělocvičně jsme udělali ostrůvky ze žíněnek, osprchovali se a vydali na večeři v cyklopenzionu pana Kaspera. Prostředí pěkné, ale nové nájemkyně prostor nás na večeři pěkně "natáhli" - 4 bramborové knedlíčky, zelí, kousek masa za 120,- a to to ještě zkoušeli na 140,-. Omlouval se nám Michal (nemohl to tušit) i majitel. Ve sklepě proběhla beseda L+M s místními cyklonadšenci. Večer jsme pak zakončili procházkou po městě se zasvěceným výkladem Michala Třetiny a posezení v hotelu na náměstí, kde jsem byli skoro jedinými hosty a tak jsme mohli srazit asi čtyři stoly, v čele pak seděli L+M a vyprávěli další zážitky a postřehy.

Spánek na žíněnce pak proběhl klidně (a ani nikdo jiný si nestěžoval na mé chrápání, které by se v tělocvičně jistě pěkně prostorem neslo), stejně jako procházka po Jindřichově Hradci, kde jsme se dost často ohřívali v prodejnách a informačním středisku. Pak nás čekal šok, po besedě s dětmi ve škole jsme uviděli Michala Třetinu v přilbě! Snad ji měl poprvé v životě. A asi se mu v ní zalíbilo, protože ji nesundal ani při fotografování u rybníka. (Potrefený 1/3 se hned po zveřejnění této www stránky ozval, na závody ji bere pravidelně!) Cestu s námi absolvoval pejsek, který byl i při startu cesty kolem světa. Peleton jsme doprovodili do Dolního Bukovska, pozvali L+M nejen na rožnění do Mladé Boleslavi, potřásli si s nimi rukama a za občasného fotografování dojeli zpět do JH.

KOMPLETNÍ FOTO DOKUMENTACE Z NAŠÍ CESTY S Lucií Kovaříkovou a Michalem Jónem je zde>

Zbytek víkendu jsme pak díky firmě Medatron strávili ve vinících v Sádku u Kojetic, kde jsme se zase dozvěděli nové informace od odborníků z USA (FN u Svaté Anny v Brně) - od paní Jitky Andráškové a MUDr. Jindřicha Olšovského o soužití s cukrovkou, viděli novou pumpu ACCU-CHECK (více možných programů=možnosti rostu s uživatelem, na běžné baterie AAA, malá, zdá se s šikovným umístěním ovládacích prvků, bohužel ne na plněné cartridge), navštívili židovské museum v Třebíči a zámek s pěknou zahradou v Jaroměři nad Rokytnou, ochutnali víno v místním sklepě. Také jsme mohli vidět, jak se pečlivý otec Bohdan Janák stará o svou dceru Agátu a jezdí s ní vozíkem na kole.

Zápis & foto Hynek, korekturu provedla a text doplnila Hana
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHy