Jarní směska

Dobrým začátkem bude, když si vypůjčím obsah e-mailu Ivy, která popsala poslední zimní sobotu a svou jarní neděli:
Tuto sobotu (19.3.) jsme se vcelku důstojně rozloučili se zimou - tradičním běžkováním po Jizerkách. Den to byl nad očekávání jako malovaný, kvalita sněhové pokrývky pak poněkud pokulhávala. Alespoň se urodilo několik pádů, ba i držkopádů a tak bylo i veselo.
Nechybělo ani malé dráma se šťastným koncem - to když se zaběhla Nora, kterou však páníčci v poměrně krátké době našli.
A v závětří Kapličky v Hraběticích jsme si přiťukli teplou griotkou - na úspěšně sněhovou právě uplynuvší zimu, na zimy příští, taky tak bohatě bílé a hlavně na příchod již očekávaného jara, které se stejně již tak trochu tetelilo ve vzduchu.

To astronomické přišlo v neděli. A bylo více jak vábivé, podbízivé, svádivé - prostě nešlo odolat. A tak jsem oprášila a nahustila kolo a hurá do terénu! Přes Bohnice serpentinou dolů k ZOO a Trojskému zámečku, po lávce přes Vltavu, Lysolajemi na Černý Vůl a Tichým údolím do Roztok. Měla jsem v úmyslu nechat se převozníkem převést na protilehlý vltavský břeh. Ale ouha - cedule pomalu jak vrata "Až do odvolání se nepřeváži". Zřejmě pro velkou vodu, které bylo fakt hodně - hnědavě kalná se mlela a hrnula po proudu kupředu. Na druhém břehu řeky jsem si všimla 8-10 cyklistů, právě překonávali cca 200 metrů dlouhý zatopený úsek - voda se zde vylila z břehů a sahala do výšky dobrých 30-40 cenťáků. Někteří cyklisté vodu zdolávali suverénně, jiní roztomile žensky pištěli, ale úspěšní byli všichni. Mně nakonec nezbylo nic jiného, než se vrátil do Prahy po silnici a vyšplhat se do Kobylis kolmou ulicí Trojskou. A tak mám v suchu první jarní cyklokilometry - je jich rovných pětačtyřicet a hřejí na duši. Ačkoliv tělo je trochu rozlámané, dílem po sobotním běžkování.

Zdeněk koupil Janě rakvičku (nevím proč nekoupil i věneček). Káva skvělá, ceny normální, obsluha příjemná, WC obrovské a čisté.

Obrázek vlevo se po kliknutí zvětší.

Obrázky dole se nezvětší, hrozí poslintání klávesnice.