S S S Č

neboli Sychrov-Svijany-Syndrom Čurda
Taky takto lze v kostce charakterizovat cyklovýlet Pražské sekce za přáteli z HaHy spolku.
Páteční jízda kolmo od metra Ládví přes klidné okresky, auty ucpanou Starou Boleslav, konejšivý borový lesík a opět přes klidné okresky proběhla nebývale hladce. Žádná píchlá duše či jiný defekt, rozesmáté slunko nad hlavami po téměř celých 60 km - prostě dojezd do Mladé Boleslavi k Vorlům dle plánu do tří hodin a za světla. Někde před Dolní Slivnem se k Milen, Lence a Ivě připojila Jana, která pražské sekci vyrazila naproti. Přivítání bylo jako vždy srdečné, halasné - Nora nás obštěkala, olízala, my ostatní jsme se mezi sebou pouze oblíbali. Čest Sudetské sekce zachraňovala Eva - dorazila k Vorlům s Hynkem těsně před Pražandami.
Hynek: s Evou jsme se zastavili v známé cyklistické hospodě v Nové Vsi u Bakova, což se ukázalo jako nebezpečné. Ne životu nebezpečné, ale úrazem hrozící určitě. Sedli jsme si venku, ale po upozornění "Tady si raději nesedejte, tady létají půllitry" (a zrovna se po jednom uklízelo), jsme zprava přesedli vlevo. Tam nás ale po několika minutách ohrožoval biker, který nestačil vyndat nohy z SPD a složil se nám k nohám. 
Po nezbytné očistě jsme se všici shlukli v útulné kuchyni, kde vždycky výborně chutná a neméně výborně se pije. Tentokrát dominoval burčák, pravý moravský - jak jinak, když je čas oslav vína. Družný večer se protáhl do veselé noci - Hynek zpestřil napínavou hledačkou: na roztodivná místa obývacích prostorů zdánlivě náhodně umístil Milana Čurdu - počítačem zpracovaného a ve fotu nádherně vyvedeného! Úkol najít co nejvíce Čurdů se zdál zprvu nadmíru těžký. Ale my, syndromu Čurda už propadlí, jsme velice záhy nakazili ostatní (bude to nějaká extra rychlá virosa) a tak se odkrýval jeden Čurda za druhým - v kuchyni na lednici, v obýváku na nástěnce, sedící družně vedle keramického kamaráda na televizi. Eva odhalila dokonce Čurdu na WC - špendlíkem přichyceného na závěsu! Prostě Milan Čurda byl ten večer s námi, ať chtěl anebo nechtěl. A zcela určitě mu zvonilo a cinkalo v uších až do božího rána.
Tak takhle to dělá asi bulvár, nadpis by byl "Odhalila Čurdu na WC", přičemž skutečnost je úplně o něčem jiném.		    
To bylo taky skvostné (to ráno) a ostatně i celá sobota. Nádherný prosluněný den babího léta, kdy nikomu není zima, jen tak zlehounka je frišno a dobře se dejchá. A kol dokola šťavnatá zeleň v několika odstínech a místy i jiné barvičky - podzim právě začal vytahovat paletu a že je to opravdu Pan Malíř, to každý ví.
Jelo se na zámek Sychrov, kde se motalo několik nevěst a právě tolik ženichů a mnohonásobně více svatebčanů. Tak jsme s koly prchli do zámeckého parku - začala identifikace vzrostlých tu stromů dle Lenkou zakoupeného schematického plánku. U jednoho listnáče nebyla shoda, zřejmě i chyběl v plánku, ale Hana tvrdila, že je to chlebovník (obrázek z Vietnamu). A jelikož se dostavil hlad a žízeň, nažhavily se pedály a jupííí do Svijan! A tak konečně i Pražská sekce poznala vyhlášenou pivnici, ochutnala kvasnicové, černou Kněžnu, sládkův mls... Hmm, prima posezení. Eva to pak obrátila do kopců na Sudety a ostatní se vraceli do Bolky. A to přes Novou Ves, kde v cyklistické hospůdce se stavělo na jednoho černého Kozlíka. Jen Milen byla věrna svému a piva se netkla. Na periferii Bolky nás Vorli provezli přírodní reservací Radouč s krásným výhledem na zříceninu Michalovickou putnu (obrázek a web). U HaHy doma se stihla ještě večeře, kafe i čaj. A pak už jenom doprovod na mladoboleslavské nádraží, rozloučení a šupito-presto vláčkem domů, do potemnělé Prahy.
Babí léto, když se podaří, je stejně fajnový čas. Obzvláště pak v kombinaci SSSČ. Tak čabas někdy příště! Iva.		    
 

Milena doplňuje: Ve vlaku jsme se docela bavily. Jedna z nás předváděla přímo na sedadle striptýz, bylo jí horko v mikině, a když se převlékala do vestičky "naostro", tak v ten moment se trousili další cestující. Pan průvodčí byl také zajímavý, cestou se přibírala další kola - bylo plno , a on pečlivě hlídal Ivino kolo, které vystupovalo dříve než všechna ostatní. Dvakrát jsme se hlásili, že zaplatíme kola - nezdařilo se, přestože jsem dopředu vybrala po 20 korunách od Lenky i Ivy. Navíc vybraná dvacetikoruna od Lenky proběhla odpadkovým košem ve vlaku, aby byla vylovena a dostala se ke mně, aby posléze při účtování odcestovala prohnaná odpadkovým košem k Ivě do peněženky. Mezitím jsme k pobavení spolucestujících probíraly herce, na jejichž jména jsme si, jako obvykle, mnohé z nás nemohly vzpomenout. Za úplné tmy se podařilo Ivu s kolem za pomoci pana průvodčího vystrčit na správné stanici ven z vlaku. No a dál už jsme s Lenkou absolvovaly cestu do Háje.

    
     
A tady jsou další fotky    
A ještě mapa (po kliknutí se ukáže velká)    
Zapsala Iva, o pikantnosti doplnila MiMi, korekturu provedl, fotil a text doplnil Hynek

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.

Na hlavní stránku HaHy