Podzimní akce |
| Touto galerii fotografií představuji akce
na sklonku roku 2005. Také jsem do naší "kroniky" přesunul obsah
několika e-mailů. Všechny fotky zde uvedené jsou k nahlédnutí ve větší velikosti v galerii. Zvlášť jsou fotografie Míly Hrdličkové v galerii PpP. |
Po páteční návštěvě divadla Na Vinohradech jsme v sobotu prošli zoo a
výstavu alpinismu. |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
18.-20.11. Pochod o přežití |
|
Tak jako každý rok ,
tak i letos naši přátelé Pitrovi z Jablonce uspořádali v Českém
Švýcarsku oblíbenou
předvánoční akci "Pochod o přežití".
Pořádá se pravidelně první Adventní víkend.
Letos musel být posunut o týden dříve,
protože Pitrovi mají nějakou akci a vlastně i my
jedeme do Mělníka,
takže ten termín byl celkem vyhovující všem
zúčastněným.
Sudetská sekce byla ve složení - Evička
a StaR. Již
od začátku týdne moje zlatíčko začalo vyrábět hromádky oblečení. Já v pátek dopoledne zakoupil nové trekkingové
Raichle. Musel jsem, protože Boreálky již měly doslouženo a
rozpadly se. Tady začal pro mě pochod o přežití. Vlastně jsem začal kupit jednu začátečnickou
chybu za druhou.
V pátek 18.11. v 14:52 hod.byl odjezd z
Liberce do Krásné Lípy. Doma jsem si obul slabé ponožky, protože boty ještě nebyly správně vyšláplé. Vlastně jsem je měl kromě zkoušení prvně na nohou.
Nevzal jsem si náhradní nízké boty pro
případ. Nevzal
jsem si náplastě.
Nevzal jsem si trekkové ponožky.
Ale měl jsem lahev whisky, doutníky, atd. Vlak z Jablonce měl mírné zpoždění, ale
čekalo se na něj s odjezdem vlaku do Varnsdorfu. Takže všichni
jablonečáci nastoupili. Ve Varnsdorfu přesedání do Rybniště, tady pak
do Krásné Lípy. Z Krásné Lípy jsme šli na Vlčí horu. Zde jsme
poseděli v příjemné hospůdce, čekali až dorazí Láďa (to jsem ještě netušil, že to pro mne bude mít zásadní
význam), popili, pojedli a se zavírací hodinou jsme odkráčeli do
prvního bivaku. Tady jsem podcenil první puchýř a divný pocit
na palcích. Po zabivakování příjemné posezení u kořaličky, čaje a
doutníčku. V sobotu ráno opět podcenění puchýřů, ale na pravé noze
došlo k zalepení. Po snídani a zbalení bivaku odchod směrem na Tokáň, ale
různýma roklinkama (moje zlatičko tomu říká"Roklinky Pitrovic rodinky").
Asi v půli putování na Tokáň jsem musel ošetřit již notně
zdevastované nohy. Ještě, že Věruška měla úžasné náplastě. Když jsme
došli k říčce Křinici zbytek přebrodil na druhý břeh a ještě šel asi
100m potokem. Já šel jinou cestou. Protože by asi nebylo vhodné
zanést nějakou infekci do otevřených pat. Moje zlatičko šlo se mnou.
Na Tokáni jsme se všichni sešli a natlačili a nalili něco do
volátka. Další zastávka byla v hospůdce"Na konci světa". Tam pivko,
topinky, meducína a kulečník. Pak odchod do dalšího bivaku za Jetřichovicema. Po zabivakování, se už nikomu nechtělo moc mluvit.
Já ošetřil nohy, to už byl i palec na pravé noze téměř na amputaci.
Ráno jsem vyhodnotil vzniklé škody a po krátkém stoupání i to, že s tím palcem se nedá jít do kopce. A bolelo to jak sviňa. Tak jsme se se zbytkem rozloučili a šli méně terénně náročnou avšak více vysilující cestou do Doubice (cca 12 km!! po silnici) Někde po cestě se odpojili i Láďa s Lídou (Prochy). Na Vlčí Hoře měli auto, protože v pátek musel Láďa vyřizovat ještě nějaké nepříjemnosti v práci. V Doubici jsme se ve 14 hod sešli. Tady pak bylo příjemné posezení, protože jak jsem si všelijak ulevoval, aby mě co nejméně bolely nohy, tak mě rozbolelo celé tělo.
Zapili a zajedli jsme úspěšné
absolvování celého pochodu. Pak moje zlatičko a mne Prochy odvezli
autem až k baráku. Zbytek odjel vlakem. Doma po celkové
očistě drenážování puchýřů a zafixování povoleného nehtu na pravé
noze. Jinak celá akce byla opět velmi zdařilá, až na tyto malé
nepříjemnosti. Všem kamarádkám a kamarádům chci poděkovat za
pochopení, které mi projevili. A zároveň se omlouvám, že jsem byl od
samého začátku jak úplný blbec, co ještě nikdy nebyl
na horách.
Standa.
23:11. - Standova reakce na naše soustrastné e-maily:
Milí přátelé
dovolte mi, abych Vám všem co
nejsrdečněji poděkoval za slova útěchy. Sedím doma opravdu jako
důchodce. Abych mohl jít ven, potřeboval bych na pravou nohu botu
o velikosti č. 15 a více. A v papučích to nejde ani na běžkách.
Dnes byla kontrola mé blbosti. Levá pata celkem v pohodě.
Drenáže zafungovaly v pohodě. Pravá pata živá a palec na
upadnutí. Ale zaplať pánbůh to již tolik nebolí.
Díky návštěvě Ivy (viz následující akce) a jejím odborně podaným mastičkám vše skončilo rychlým uzdravením. |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
| Přikládám Staníkův hubník, kterým
nás poctil, když jsme jej po běžkách u Rudy navštívili: 50 g míchaných sušených hub, 6 žemlí z minulého dne, 1/4 l mléka, 50 g hrubé krupice, 2-3 vejce, 60 g sádla, 1 cibule, 2-3 stroužky česneku, sůl, mletý pepř, drcený kmín, majoránka. Houby den předem namočíme a v téže vodě uvaříme do měkka. Žemle nakrájíme na plátky, zalijeme mlékem, přidáme krupici, celá vejce a necháme nabobtnat. Potom přidáme nadrobno nasekané houby. Na části sádla zpěníme cibulku, česnek utřený se solí a kořením. Promícháme a dle potřeby zředíme vývarem z hub. Řidší těsto nalijeme do pekáče s rozehřátým sádlem a upečeme v předehřáté troubě dozlatova a křupava. Před dopečením můžeme povrch pokapat čerstvým máslem. |
17.12. PpP |
 neboli Předvánoční procházka
Prahou. Tak to byla opravdu povedená akce, které jsme se
včera v sobotu 17.12. za Pražskou sekci účastnily Lenka a já. Celkově
nás bylo 10 statečných - po pátečním vichru, kdy padaly větve, stromy a
lítalo všechno, i co křídla nemělo, byla sobota ve znamení
vydatné sněhové chumelenice. Výpravu vedl tradičně Jarda Jelínek, známý
to pražský patriot. Ne všichni stihli plánovaný začátek - odjezd vláčkem
z Hlavního nádraží po Hlubočepském viaduktu, známém spíše jako Pražský
Semmering. Někdo přistoupil až na Smíchovském nádraží, jiní se do vlaku
z různých objektivních důvodů vůbec nedostali. Nezbývalo jim pak nic
jiného, než zahájit stíhačku hlavní skupiny podzemkou do Jinonic a
následně stopovačku ve sněhu do předem určené hospody. Vyskytli se
dokonce jedinci, kteří se z Mělníka do Prahy dopravovali taktéž po
železnici - nezvládli však přestup ve Všetatech a v předvánočním
nádražním zmatku odjeli na opačnou stranu, t.j. směrem na Mladou
Boleslav. Tak tito pak měli smůlu a do Prahy se ten den opravdu
nepodívali. Poměr žen a mužů byl tentokrát vyrovnaný - 5:5. Tato desítka se posléze šťastně shledala v jinonické hospůdce, kde si připila na kuráž a vyrazila do terénu. Jarda se projevil jako opravdový znalec matičky Prahy a PpP kořenil fundovaným výkladem. Připravená trasa byla moc pěkná - ubírala se teritoriem Prahy 5 nad Prokopským údolím, přes Děvín až k přírodní památce Ctirad /místo původního hradu/. Výhledy by byly dozajista skvělé, ale my přes záclonu padajících sněhových vloček mohli jen tušit. Před čtvrtou odpolední se poněkud vyostřilo a hle - před námi impozantní obrazy Prahy ze zcela nečekaného úhlu pohledu. Či spíše nadhledu - téměř celé město pod námi, včetně Vyšehradu. Jindy si vyvracíme krky, když od Vltavy obdivně vzhlížíme v tomuto přemyslovskému hradišti. PpP jsme zakončili v útulné hospůdce nedaleko Smíchovského nádraží. Na čerstvém povětří nám vytrávilo a adekvátně k tomu pak chutnalo. Všechno jednou končí. I to pěkné, pohodové. Mnozí z nás jsme se však ujistili, že výpravu v tuto oblast určitě zopakujem. Taková jarní Praha v rozpuku - hmm, zaručená výletnická lahůdka. Tu správnou pohodu vánoční vám všem přeje Iva. |
  K dispozici je více a větších fotek ve fotoalbu s fotografiemi od Míly Hrdličkové |
17.12. Jizerky a Staníkovy halušky  Premiéra
našich nových "skejťáckých" lyží byla tuto neděli. Z Bedřichova s
desítkami dalších lyžařů jsme dojeli k rozcestí u Nové Louky. Vlevo se
nás po směrem k vládní dalo málo, cesta byla jen prošláplá - důvodem
bylo několik padlých kmenů přes cestu. Protože i dále byla cesta jen
přošlápnutá, jeli jsme tradičně k Šámalce (bez elektřiny), pak na
Olivetskou horu, Hřebínek, "točnu", Kristiánov a po 13:00 jsme byli v
Bedřichově. To už nás prozváněla Rudy - okolo čtrnácté hodiny jsme již
seděli ve vánočně vyzdobené kuchyňce a za chvilku si pochutnávali i s
Píťou a Věruškou (šéfová, ale spíš kamarádka Evy) na Staníkových
haluškách, které si posléze pochvalovala i později přišedší Eva (jela
busem z Prahy). |
 Beseda u borovičky |
 haluškotvůrce |
 Evička přichází |
 vánoční výzdoba |
 vůně ručně mleté kávy se linula místností |
 Rudy posiluje |
| Zapsal Staník, Iva a Hynek - fotil Hynek a Míla Hrdličková korekturu provedla a text nedoplnila Hana. |
můžeš
psát a reagovat i ty, čtenáři.
