O prodlouženém víkendu jsem měla jiné plány a
představy (poklidné, ba lenošivé tři dny). Až čtvrteční večer bleskurychlé
změny - slovo dalo slovo a díky moderním technickým vymoženostem
(internet-pošta, SMS-zprávy) jsem plnila cyklobrašny tím nejnutnějším a
přihustila obě kola mého červeného Authora. V pátek po půl osmé ranní jsem
pak sama samotinká odvážně vyrazila do neproniknutelné mléčné mlhy.
Cílem byl Mělník, kde jsem si měla vyzvednout samotného Michala 1/3. Ten na
poslední chvíli zorganizoval výjezd do Lužických hor - zde konkrétně v
Mařenicích se konalo "Poslední zmazání", cyklovyjížďka za účasti Lucky +
Michala s následnou besedou.
Ještě
že cestu na Mělník znám již po paměti, mlha byla fakt hustá,
neprůstřelná, ani už krájet se nedala. Byla všude kolem mě, drala se
snad do všech tělních otvorů. Vytyčenou trať jsem zvládla celá orosená za
hodku a půl. U Třetinů jsem se zbavila cyklobrašen a ponechala jen
nejnutnější řiditkovou a malý bobánek na zadním nosiči. Michal to měl totiž
vymyšleno tak, že kolmo napříč Čechami relativně nalehko my dva dorazíme až
na chatu Luž (zde rezervováno ubytování). A Třetinovic děvčata, Zora s
Radkou, to vezmou přímou čarou po kolech čtyrech, tedy autem. Po jiné
individuální ose se na chatu Luž pak dostanou Radek a Vláďa. A to měla být
celá naše "lužická sestava".
Přesně ve čtvrt na jedenáct - "abraka-dabraka" a mlha pryč, totálně
rozpuštěná! Zářivě a jasně prosluněný den kolem nás, bohatá škála barev
přepestrého podzimu, příslovečné "modré z nebe" nad námi. Prostě krása, až
dech se tajil. A tak tomu bylo po celé tři dny. Trasu vymyslel Michal, já se
nechala bezstarostně vést. Postupně za našimi zády zůstaly Doksy,
Ralsko (svačina v závětří letiště Hradčany), Sochorův pomník, Hamerský
rybník (odpolední lunch). Silničky byly spravedlivě prostřídány terénem -
cyklostezkami i barevnými turistickými pro pěšáky. Projeli jsme Jablonné v
Podještědí a už nás vítaly Lužické hory - Heřmanice, Mařenice,
Dolní Světlá (vzpomínka na prázdninový rozlučkový obídek - sekačka s
bramborovým, slanečci - pamatujete, Hano, Jano, Zdeňku?), Horní Světlá a na
samém vršku konečně chata Luž.
Mysleli jsme, že dojedem za světla. I nestalo se tak, bylo to za tmy
tmoucí. Celkem 132 km, počítáno z Prahy. Defekt sice žádný,
nepočítáme-li od samotného počátku vystřelující řetez na Michalově kole.
Michal ho měnil o půlnoci před akcí, no a řetěz si jaksi neporozuměl s
ozubenými kolečky. Ráno v sobotu dával Michal zpět řetěz starý,
zkrácený o 4 články. Ale Pssss!!! - toto je tajná informace, nesmí
se šířit dál, to jen tak mezi námi!
Sobotní "Poslední zmazání" se též povedlo. Od restaurace HUSKY v
Mařenicích se vyjíždělo
společně s "L+ M" směr Kunratice, Lindava, Sloup v Čechách (zde krásná
dominanta Skalního hradu), dále Radvanec a odtud po zelené turistické
malebným Údolím samoty kolem Panenského vrchu až k hradní zřícenině Milštejn.
Zde nám místní dobře poradili, jak se dostat na naši základnu na chatě Luž,
aniž bychom museli spadnout do Dolní Světlé. I zadařilo se, nezbloudili
jsme. Celkem asi 43 km.
|
|
|