Lago di Garda
|
|
Lago di Garda |
|
 |
 |
 |
| Právě (15.9.2005) jsme se vrátili od jezera. Od jezera, které připomíná moře, od jezera, nad nímž se TYČÍ skály,
v nichž jsou tunelové cyklotrasy (všimněte si, že nepíšu cyklostezky),
od jezera, u nějž roste nejen víno, ale i kiwi, od jezera, o němž se píše i v cykloturistice
2005/10. Otevíráme s Hanou láhev šumivého červeného lambruska a vzpomínáme, jaké to bylo. |
Galerie obrázků ve větším provedení se objeví
po kliknutí
ZDE |
| Sobota 10.9.2005 50 km, převýšení
650m, Sarche-Monte Casale-Riva |
 |
 |
 |
Neděle 11.9.2005 70km, 1800m Riva-jezero
Ledro-Tremalzo-Riva  Bylo to přesně tak, jak se všude o místních cestách píše a profily tras
ukazují. Ráno jsme od Rivy (62 m.n.m.) šlapali do pedálů a odpoledne
mačkali páčky brzd.Nejdříve jsme si po staré silnici zakličkovali v tunelech nad jezerem, pak poctivě šlapali asfaltem až na vrcholek Tremalzo (1974 m.n.m.). Vrcholek byl bohužel v mracích a tak jsme si o výhledech mohli nechat jen vyprávět od průvodců. Spustili jsme se tedy po kamenitém povrchu dolů a mysleli při tom na poznámku v popisu trasy: "Pozor na bezmozky, jde o život" a na to, že se nám podařilo se zdravotně nepřipojistit. V některých úsecích jsem o Hanu přicházel, bylo vidět totiž jen 8 metrů. Zvláště emotivní pak byl průjezd černým tunelem, končícím bílou mlhou. Připomínalo mi to líčení lidí, kteří již již opouštěli tento svět a popisovali své pocity. Po opuštění vrcholových mraků nám slunce předestřelo modrou Gardu sevřenou do tvrdého (dolomitového) obětí hor. Mohl bych napsat, že "omámeni trasou jsme opustili trasu 428 na nesprávnou 101", ale lhal bych. Trasu jsme sledovali, nenechali se rozptýlit pohledy do krajiny ani místními domorodci, kteří tento den měli nějakou místní slavnost, ani zkoumáním děla z první světové, ani nás nerozhodila auta jedoucí proti nám na absolutně "neautové" hoře. Prostě jsme najednou byli na stojedničce. Cyklistický patron (který to je?) byl ale s námi a dovedl obloukem trasu zpět na chtěné Passo Rochetta. Pak jsme již v klidu své oře svedli (ne sjeli, svedli) na asfalt a nechali se gravitací dopravit na základnu. Při cestě se ukázalo, jak Italové umí skvěle česky. Hana na skupinu zahoukala a pravila (svou specifickou intonaci) "Ti ..... snad neuhnou". A hned se dočkala bouřlivé odpovědi včetně mávání rukama nad hlavou. Rozuměli jí. Večer jsme při procházce vnímali vlastně středomořskou atmosféru s restauracemi na pobřeží včetně hráčů na kytaru, jež lehce doprovázelo šplouchání vlnek narážejících na přístavní mola. Úplný závěr byl pak ve znamení kličkováním mezi kapkami deště, během sprchovacím deštěm a mytím v dešťových oponách. |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Pondělí 12.9.2005 80km, 1300m, Passo Pian
delle Fugazze - Monte Pasubio - Riva Voda padající z nebes posunula nakládání kol o hodinu, kdy už byla modř
převažující barvou na obloze. Sluníčko nás za pomoci autobusu dotáhlo do
sedla. Stoupání po lesní kamenité cestě se po projezdu tunelem změnilo na
stoupání cestou v kamenném moři prošpikovaném skalními tunely. Tlačit se ale
(skoro) nemuselo, na vrchol k chatě generála Papa (1928 m.n.m.) jsme dojeli.
Prohlédli jsme si začátek cesty 52 tunelů (Strada
d.Gallerie) válečné zásobovací cesty (1915-18 viz např. deník
Raichlanda Kamila).Vzhledem k tomu, že dalekonosné výhledy začal zakrývat mrak, jehož součástí jsme se za několik minut stali, byl sjezd stejnou cestou dolů nejnáročnější z celého zájezdu. Teplota klesla na 6 stupňů a spustil se studený déšť. Hana měla nohy (v cyklosandálech, jak jinak) tak zkřehlé, že dvě zastavení skončila pádem. Naštěstí se počasí změnilo a u autobusu nás oba čekala odměna. Hynek dostal teplý párek a Hana hladkou silnici, která nás nad krásným kaňonem, podél vinic, obrovských jablečných sadů a krasovýhledů na jezero dovedla k našemu hotelu. Tam jsem dovedl kolo i já, 200 metrů před cílem jsem píchnul. Kdo umí, ten umí. |
 |
 |
 Kameny naštěstí nepadaly |
 Až tak moc vpravo jsem se nedržel |
 Zasloužené bagety |
 Startovací dráha Vorlů |
 |
 |
 To není model, to je kostel ve skále |
 |
 |
 Desítky přechodů |
Úterý 13.9.2005 68 km, Riva, jezero Lago di
Tena, passo Ballino, Ponte Archa a zpět (vlastní trasa) Dneska bych si ráda ušetřila mrznutí ve sjezdech a
poskakování po kamenech. Ráno jsme si pospali a dle rady Radka (na náš požadavek koupání+asfalt)
jsme začali klikatit z Rivy k jezeru Lago di Tenno. Zákaz vjezdu kol, který
jsme kupodivu poslechli, nás provedl cyklotrasou uličkami krásné kamenné
vesničky Pranzo a v 11:30 jsme byli u zeleného jezera. Než jsem se stačil
převléknout a vytasit foťák, Hana už rozháněla ráznými tempy zvědavé ryby,
které se "přišly" podívat kdo to ruší jejich klid. U jezera jsme byli
prakticky sami; to do té doby, než se z křovin vyloupl páreček. Za chvilku s
ním Hana zcela plynně hovořila. Byli to totiž moravský páreček. Když
můj pohled padl o kus dál do travin a viděl jsem pohozený obal od tyčinek
Fly, usoudil jsem, že je to jezero české.Po obědě jsme zašli na kofein. Hana si dala klasické malé espresso (1€), já zaexperimentoval s caffé d orzo (1.4€). Experiment se nezdařil, byla to silnější melta. Odpoledne jsme projeli sedlem Ballino do úrodné jablečno-vinné roviny za ním a na závěr si zahráli na průkopníky slepých uliček. Cesta na vrcholek Monte Tombio (841 m.n.m.) totiž končila drátěným plotem, který sice šel přelézt, ale na vrcholku jsme našli jen zbytky krytu, betonovou plošinu na sběr dešťové vody a vyplašily ovce v bunkru. Žádný epochální výhled. Sesvištěli jsme do sámošky coopu, nakoupili lambrusko a udělali si pěkný večer. |
 To není chrám, toť elektrárna |
 |
 Ten světlý flek na hladině je Hana |
 |
 |
 |
Středa 14.9.2005 58 km, 960 m, Riva
- Monte Velo - Drena - Sarche Musím přiznat, že tentokráte jsme několik kilometrů na začátku jeli
po rovině podél řeky Sarca do městečka Arco. Hodili jsme okem na hrad,
najedli se cukrů a začali serpentýnovat po silnici na Monte Velo.
Několikráte jsme se loučili pohledem s Lagou a obdivovali se leteckým
výhledům do údolí. Po obědě na vrcholku jsme vrstevnicovali a několikrát
zastavovali kvůli panoramatům. Sjezd byl neobyčejně dlouhý a tak jej Hana
zpestřila výkřikem u party anglických downhillistů, kteří se hned vrhli na
pomoc. Nebylo jí třeba, duši vyměnit umíme sami. Na vodorovné cestě před Drenou (mapa) jsme na rozcestí objevili hieroglify, pak barevné žáby, houby, žraloky... Byly to výsledky setkání moderních umělců (?) umístěné ve skaliskách v rámci projektu 3000. Dost věcí nám připadalo jako kýč, dost věcí bylo poničených vandaly, ale asi jsme jich také dost neobjevili, což jsme zjistili až na webu nalezených fotkách. V závěru nastal Hanin ráj. Po projetí kamenným mořem za Drenou vhodným k natáčení sci-fi přišlo koupání v jezeru Lago di Cavedine a pak začal ovocný orgasmus: vlevo hrozny, vpravo jablka, vlevo jablka, vpravo kiwi, vlevo hrozny, vpravo ořechy, vlevo hrozny... Tečkou pak bylo koupání v žiletkově studeném jezeře Lago di Cavedine a samoexkurze v místních vinicích. |
 gardatrentinonline.it |
 |
 Zbytečná značka v kamenném moři |
 Po najetí myše celý stromek |
 |
 |
|
Závěr: Našla jsem místo,
kde bych chtěla žít. U jezera v zimě určitě neklesá teplota pod 10
stupňů. Spousta ovoce na každém kroku a kdybych náhodou v zimě zatoužila po
sněhu, stačí vyjet do Alp. Akorát běžeckých tras asi moc nebude. Zájezd MTB
se dá zvládnout i na našich kolech, ale sjezdy nejsou fakt žádná zábava. U jezera jsme byli jen v severní části, jistě by stál za průzkum i jih. Ač jsme jezdili po trasách MTB, jdou najít i běžné cykloturistické cesty. |
 |
Odkazy:
|
| Zapsali a fotili Hynek s Hanou, korekturu provedla a text doplnila Hana. |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
