Závěrečná Houska
|
Závěrečná Houska |
|
| Hynek: Závěr cyklistické sezony pořádá
mělnický cyklistický klub MIKE
(vedený do nebe jezdícím spisovatelem Michalem Třetinou  ) tradičně
na hrad Housku. Musel jsem si
napravit reputaci (neb mne na svých stránkách nazval absentérem)
a na tuto akci přijet. S Hanou jsme zahájili netradičně. Naplánovali jsme
páteční start na 16:00 a vyjeli v 15:58. Toto zrychlené tempo
na trati Boleslav -> Mělník jsme stále udržovali, protože kamiony s řípou
nejsou naši kamarádi a chtěli jsme se jich brzo zbavit. Za hodinu a čtyřicet
minut jsme minuli nápis Mělník (průměr 26.5 km/hod) a za pár minut zvonili
u ubytovny Klubu veslařů mělnických
(mapa)
na zástupce Pražské sekce, jejichž čest hájila rodina Harmáčkových v plném
složení (Dušan+Iva). |
 Idylický podzimní soutok |
 Idylická vinice |
 Idylický západ z okna ubytovny |
Iva: Na rozdíl od Vorlů jsme my, Harmáčci,
zahájili cykloakci tradičně. Vyrážet z domova (Střížkov na Praze 8) se mělo
nejpozději v pátek ve čtyři, povedlo se až v 16.16. Díky Dušanovi se jelo
víc jak svižně (ach to krásné netrpělivé mládí) - na jeden hvizd
přes Čakovice-Čakovičky, na druhý přes Neratovice-Mlékojedy a při třetím
už naše kola protínala pásku na Mělníku. Tam na nás troubilo nějaké auto...
Hle - ona to Míla s Jardou a velocipedem na střeše. A to už bylo jasné,
že jsme zhruba na správném místě zhruba ve správnou dobu. Z frekventované
Pražské ulice jsme raději zahli do poklidných sadů Na Polabí, abychom dodatečně
zjistili, že pro kola průjezd nepovolen. Nicméně projeli jsme, kochli se
impozantní vyhlídkou na soutok Labe s Vltavou, když tu Crrr!!! To Vorli
mobilují a sháněj se po nás. A tak, mobilem navigováni, jsme šťastně a bez
průtahů přistáli na prahu Ubytovny mělnický veslařů. Pokojík dřevem obložený,
příjemně vytopený, pod okny špouchající voda řeky Labe, ta ve sprchách teplá...
 Co
více si přát za 100 kaček českých na jednu noc. Jen co jsme se trochu
zkulturnili, už po západu slunce začal výšlap k centru města. Od říční
hladiny téměř kolmé Vinohrady Karla IV. se podařilo zdolat hravě,
 včetně
nutného, poněkud nekulturního přelezu poslední zídky. A to už jsme
vstupovali do patra restaurace U Beníšků a nasávali tu správnou hospodskou
atmosféru - vůně jídel, tabáku, orosené půllitry, srdečné stisky přátelských
rukou. A všudypřítomný cvrkot a hučení jak v úle, kdy musíte natahovat ušiska,
abyste rozuměli nejen vlastnímu, ale i sousedovu slovu. A hlavně slibované
setkání se světoběžníky Lucií a Michalem,
kteří na kole za 3 roky objeli celou celičkou zeměkouli. Říkám "světoběžníci",
ale v podstatě jsou Lucka + Michal příjemní, sympatičtí mladí lidé, kteří
umějí přirozeně zapadnout mezi nás "obyčejné avšak zanícené" cyklisty.
lva pravila po povídání s Luckou: "S tou bych se mohla
kamarádit" Vydatně se popovídalo, pokecalo, zavzpomínalo, zasmálo.
Před půlnocí se ještě stihla slíbená procházka ztemnělým historickým jádrem
města. Ovšem s nasvícenými architektonickými památkami a fundovaným výkladem
od samého lídra Michala 1/3.Padli jsme do postelí mělnických veslařů a těšili se na zítřejší cykloježdění. Nad ránem ještě za hluboké tmy nás probudil ne zrovna tichý soused - hlučně s kýmsi telefonoval a iluse, že sdílí pokoj s námi, byla dokonalá. Po chvíli Hynek zařval TICHOOO!!! Dotyčný nereagoval a ještě nějakou dobu mobiloval. Díky tomu známe detaily z jeho intimního života, víme o problémech s nohou a víme, že jej bude léčit týž lékař jako Slávisty. Pak zřejmě hovorem unaven ztichl i on a my se ještě na chvíli ponořili do posilujícího, již sobotního spánku. |
 |
 Michal nalévá iontový připíjecí nápoj |
 a Zdeněk jej testuje |
Ráno bylo bílé, hustě mlhavé, za okny se dalo
příslovečně krájet. Ale s devátou přece jenom pomalu ustupovalo prodírajícím
se paprskům slunka, které si usmyslelo, že si na nás ten den měrou vrchovatou
 posvítí.
Když jsme na kolech opouštěli ubytovnu, bylo možno spatřit již rozložené
nádobíčko rybářů na obou březích Labe. Na tradičním místě (průsečíku ul.
Ostruhové a Legionářů) před nástěnkou Cykloklubu Mike se nás sešlo 62 cyklistů,
lačných dojet na hrad Houska a vůbec oficiálně-neoficiálně rozloučit se
s cyklosezonou. Autem z Kosmonos dorazili Jana se Zdeňkem - z HaHy spolku
nás bylo tedy šest. Peleton to byl pestrý, helmičky jak lentilky
všech barev
(přesvědčit se můžete na
malém videu),
radost podívat! Dokonce i Michal 1/3 měl na hlavě jednu - barvy vínově červené!
Na čele peletonu většinou Lucka s Michalem, to kvůli fotografům od novin,
kteří se tu taky motali. Zajímavé bylo zastavení v obci Tubož u krásného
mlýnu s honosným jménem Palác, v bezprostřední blízkosti u přírodního Kamenného
mlýnu. Nechyběl samozřejmě odborný výklad. Nakonec všichni zdolali výživný
kopec Houseckých vrchů až k samému hradu, zima nemohla být nikomu. Ba naopak
- slunce doširoka otevřelo svoji teplou náruč a nastala hromadná svlíkačka.
Hana byla nejodvážnější a nastavila slunečním paprskům celé paže včetně
ramen, oděna pouze do jahodově červeného skampola. Po nezbytném občerstvení
na Housce nás PPé provedl dílem po silničkách, dílem terénem. |
 L+M v čele (už jsou zvyklí) |
 Podzimní cesta |
 Kouzlící voda |
| A Hynek fotil a fotil, ale jen těsně neviděl můj pád na duně do pravostranna, kde jsem se krásně a vydatně vyválela v písku. A já furt, co mi ještě v této cyklosezoně chybělo! PPé (a většina z peletonu za ním) to zapíchl dle plánu v Kokořínském dolu v hospůdce U Tichých, kde jsme dali do nosu - pivečka světlá i tmavá, gulášovka, řizečky s bramborovým salátkem, svíčková či uzené se zelím a knedlíčkem. Jako zákusek rozhodil v plén Tomáš "Gumídek" gumové medvídky a podobná cukrlata, jak ostatně bývá jeho zvykem. Po té Tom vyhrožoval, že budeme muset vymyslet jinou přezdívku, neb výroba medvědů údajně končí (co si počnem?). |
 Poslední polední sluníčko hladí |
 Iva 20 vteřin po pádu |
 Sezení
venku U Tichých bylo v chládku mimo slunko a nám posléze nebylo ani tak
chladno, jako už pořádná zima. A tak už tady jsme se částečně loučili. Hana
s Hynkem to obrátili k svému domovu na Bolku, někteří kratší cestou k Mělníku.
Já s Dušanem, Janou a Zdendou a dalšími kamarády jsme se zavěsili za PPého.
Ten nás bez velkých caviků protáhl klikatými a točitými silničkami i terénem,
do vršku, s kopce a taky po rovince a přímočaře rovně. Otestovali jsem též
jednu rozdělanou silnici, takovou nábližku skrz pole. Dojelo se až na mělnické náměstí Míru, kde jsme se já + Dušan museli rozloučit. Chtěli jsme ještě za světla dorazit domů. To se nám podařilo půlhodku před Večerníčkem. Tacháček ukazoval poctivých 107 km. Letošní babí leto je fakt parádní a prý hned tak ještě neskončí. Takže sobotní cyklorozlučka na Housce? Jen taková symbolická. Kolo ještě neodkládejme a těšme se na další zdařilé cyklovyjížďky! |
|
|
 Někteří pili smutně pivo |
 a jiní vesele čaj (asi byl houbový) |
 Vorlí
cesta zpět byla ve znamení průzkumů a vzpomínek. Postupně jsme prozkoumali:- Mšenskou cukrárnu (vzpomínky na hypoglykémii) - Mšenský kostel - Stránku (vzpomínka na založení HaHy a absentérku Lenku) - větrný mlýn u Vrátna (detektivní průzkum provedla Hana) - kvalitu pizzy U Bartoše |
 |
| Zapsala především
Iva, fotili, korekturu provedli
a text doplnili
Hana s
Hynkem Výpravu uspořádal Michal Třetina, kterému jsem ani osobně za pořádání takových akcí nepoděkoval, činím tak tedy zde, webově. |
můžeš
psát a reagovat i ty, čtenáři.
