Českým středohořím | (to najdete tady) |
Jo, jo, jooo...!!! Úvodní souhlasný pokřik půjčený od školačky Helenky z "Hrdého Budžese" plně vystihuje, jak dobře se sobotní akce mělnických cykloturistů vyvedla. Z naší skupiny kolem HAHY vyšlo zúčasnit se jen dvoum členům, spíše členkám - Lence a mně. Kladné rozhodnutí padlo kolem poledního v pátek a v sobotu se veškeré plány už jen hladce realizovaly. Já v 6.00 čekala na Praze 8 před automobilkou Porsche kompletně cyklovybavená - Lenka dojela svým červeným autičkem do minuty. Hodily jsme kola na střechu a už frčely na Mělník. Před nádražím jsem byly první, nikde nikdo, jen v čekárně v poloze ležmo ještě užíval konce noci bezdomovec. Ale před sedmou začal ten správný cvrkot - ze všech stran se srocovali turisté, ti pěší i Ti naši s koly (Mike). Domorodci ze svých domovů dorazili na kole, přespolní auty podobně jako my a ani v přijíždějícím vlaku od Kolína cykloturisté nechyběli. Pár jich čekalo i v naší cílové nádražní stanici v Ústí nad Labem - Střekov. Počítala-li jsem dobře, bylo nás celkem 29. Na žádost organizátora akce, Michala Třetiny, uvádím i výsledek jeho počítání: 31. Takže průměrně 30. | |
Již po úvodních metrech polabské cyklostezky bylo na co koukat - přitahoval zejména kontrast velkolepých kopců a skal s průmyslem Ústí, který se líně rozvaloval na protějším břehu. Plně upoutal též nový moderní most přes Labe, architektonicky celosvětově uznávaný. Nakonec naše cyklodružina Labe opustila a začala ukrajovat taky něco s okolního hrbolatého terénu. Nahoru a dolů a pro změnu dolů a nahoru. Nuda tedy v žádném případě. Zajímavá vyhlídková (a nejen ta) místa byla doprovázena slovem - odborným toť výkladem, jak už je ostatně na podobných mělnických akcí zvykem. Tak jsme absolvovali kostelík v Homoli pod Pannou, Zubrnici s vláčkovým museem a funkčním mlýnem, Ústěk s bizardními domky a domečky v neméně bizardním údolí. | |
A zcela pozvolna, nenásilně jsme vpluli do pískovcovitého podloží Kokořínska. Tady jsme si panečku stoprocentě užili terení bikové jízdy! I trošku toho adrenalinu v krvi možná bylo (alespoň u některých). Co nás ovšem všechny do jednoho okouzlilo, byl velikán Helfenburk (více tu a tu a tu) - fakt moc pěkná udržovaná zřícenina. Chybu neměl ani terénní lesní okruh zvaný Husí, zakončený úchvatnou solitární balvanovitou skalou, zvanou též Husa nebo i Čáp. Většině z nás se jelo príma, plynule a hravě. Někteří však měli trochu smůlu - jako že 5x spravovali (na jednom bicyklu, prosím!), anebo že jim za jízdy doslova ulítlo sedlo. | |
Hlavně, že se nakonec společnými silami vše opravilo a všichni dojeli do Mělníka zdrávi a nezraněni. Tachometr ukazoval necelých 88 km. Alespoň ten můj. Už se stmívalo, když nás Lenčino červené autičko vracelo Praze. Po těle příjemně unaveny, ale na duší? Jen svěží, odpočaté a omládlé! Doufám, že si podobné brzy zopakujeme a za hojnější účasti přátel kolem skupiny HAHY. Už se těší a všechny pozdravuje Iva. |