Jak krásně bylo 28.2.2004 na horách.
|
Po předchozích zapomnětlivých výpravách začala tentokráte příprava již v pátek odpoledne.
Při návratu z nákupu potravin jsem se rozhodl přenést lyže ode dveří do auta (asi 2 metry). Tato akce
trvala trošinku déle, asi 25 minut - při přenosu jsem si všiml starého vosku, který jsem musel odstranit a pak
jsem si uvědomil, že již několik týdnů plánuji namazání zadního stěrače, a když už jsem u toho byl, tak jsem
namazal i přední... Moje skvělá manželka má ale velikou nosnost a tak dokázala sama nákup (jenom jeden přeplněný nákupní vozík) odnosit z přízemí do 1.patra a vše sklidit. Přes mou nepomoc se hrdě přenesla mlčením. Večer ale už bylo vše připraveno, rohlíky namazány, perník upečen, rukavice a čelenky na svých místech a tak nás v sobotu nic nepřekvapilo a v 8:55 jsme byli na parkovišti v Bedřichově, kde nás již čekala Iva, Milena, Dušan a Milenin kamarád Jožka. Že je Zdeněk kamarád jsem věděl, ale že tak velký a obětavý, jsem netušil. Protože věděl, že mě mé stále zapomínání trápí, rozhodl se pro velký čin a abych v tom sklerotickém trápení nebyl sám, zapomněl si tentokráte kamarádsky bundu on. Díky Zdeňku. Po nalezení náhradního řešení zakrývání horní poloviny těla jsme jej na dlouhou dobu s Milošem neviděli, protože rozdíly našich rychlostí byly značné.
|
|
V líčení dalšího putování Vám nic neřeknu ani o Zdeňkovi juniorovi a Dušanovi, kteří stále bruslili vpředu a pak čekali na
doplahovčícíse stařešiny.
Trasa vedla od Rozcestí U buku k Nové louce a od Blatného rybníku okolo Josefodolské přehrady.
Tam jsem pořídil první foto a lehce sprdnul Hanu za to, že když jasně říkám Miňonka, tak
přeci myslím Fidorka. To by již po 13.5 letech manželství a 0.5 roku
nemanželského vztahu přeci mohla vědět.
Tentokráte jsem pořídil i pohyblivé obrázky z překonání mostku. Můžete
porovnat styly: |
|
Pak jsem vystoupali na Kristiánov, přešli pod sedlem Holubníku na "točnu" a sjeli na Hřebínek. Po vystátí obvyklé fronty jsme s chutí snědli dobrou zelňačku. To už k nám dorazil od Smědavy Zdeněk, oznámil, že zapomněl jídlo a snědl drůbeží řízek Milošovi. |
|
Protože jsme měli časovou rezervu, natáhli jsem to do Bílé kuchyně, vyjeli na Olivetskou horu. Sjeli z ní
jako blesk (až na Hanu, které její servisman špatně naparafinoval lyže) a
přejeli přehradní hráz
přehrady na Černé Nise.
Zde jsme doplnili tekutiny a Zdeněk předváděl běžkařskou akrobacii. Kdybych měl více zkušeností s natáčením videa,
tak byste jej mohli i vidět. Takto po kliknutí uvidíte jen závěr otočky 180stupnňů
(a možná se někomu z Vás tady Zdeněk již zmítá). |
|
Závěr výpravy byl skvělý. V restauraci u Janečků jsme se občerstvili: Matky pod dohledem dětí, ženy pod dohledem mužů a jenom Miloš sám. |
|
- | |
Odchod Jablonecké sekce mi udělal radost. Ukázalo se, že i Miloš je kamarád:
zapomněl
na stole brýle. Pak nastal smutný okamžik, museli jsme zaplatit restauraci opustit. Tak někdy příště, třeba už na kolech! Kompletní fotky (na objednání) z výprav z Pražkou sekcí jsou zde. |
|