Jarní akce - směska

 
Jaké bylo jaro?
Co se dělo?
To je na této stránce v takové směsce.

Nejdříve se jaro nadechovalo a
zemědělci nám hrozili psy.

Pak přišel rej čarodějnic v Jablonci

. .
 

Pak jsme vstoupili do Evropské unie a hned první den se to u nás v Mladé Boleslavi projevilo:


Přiletěla německá vzducholoď.

V rozkvetlé aleji nás
předjela finská škodovka.

a fotografovali nás polští
cyklisté mířící do Prahy.
 

Jedna mladice v Jablonci
oslavila to, jak stále
vypadá na 25.
Vidíte ji na Evině dortu:
(a pravdu, až tam dáte
ukazatel myši)

 

 Divadlo popsala IVA:

Ano, i stoprocentně cyklisticky vybaveni můžete za hodnotnou kulturou, v našem případě za tou divadelní.
Ale pro pořádek pěkně od začátku.
Původně byl program zcela jiný - měsíce dopředu plánovaný výlet na Kokořínsko. Během několika málo minut a několika rychlých telefonátů mezi Ml.Boleslaví-Prahou 8-Prahou 4 bylo v pátek po osmé večerní rázem vše jinak - definitivně se jede do Bolky, abychom realizovali první jarní kolektivní cyklosetkání.
Nesporná výhoda - nemusí se tak časně vstávat, jako v případě cyklovýletu na Kokořínsko. My z Prahy jsme měli spicha na konečné tramvají před ďáblickým hřbitovem. Něco po deváté jsem se krásně sjeli /nikdo na nikoho nemusel čekat/ - Milena s Lenkou přijížděly od metra v Holešovicích, no a já s Dušanem skoro před hřbitovem bydlíme. Ještě esemeska Vorlům, že vyrážíme a pak už jen ŠLA'A'A'P do pedálů.....Bylo frišno, nějké to mračno, ale nemrzlo a hlavně nepršelo.
Ve Veleni jsem dala na výběr - pokračovat buď přes Kostelec či přes Brandýs/Labem. Dušan rozhodl, že to bude přes Brandýs.
Pravda, blesklo mě hlavou, že v případě, že nám někdo z Vorlů přijede naproti, nebude to na Brandýs, ale na Kostelec, jak to mají naučené...Ale co! To už naše pražské družstvo musí být dávno na společné a jedině té správné silničce na Mladou Boleslav.
No, bylo to opravdu o chlup. V Brandýse bylo totiž přeautováno, já a za mnou v závěsu Dušan jsme přelétli rušné křižovatky, zmizli v zákrutě a tím i z očí Lence a Mileně, takže ty odbočily jinam. Jsou to však holky inteligentní a záhy to napravily a dohonily nás. Konečně jsem všichni měli městečko za sebou a užívali si cyklojízdy tichým borovým lesem, bývalou to vojenskou zónou. Projíždíme Hlavencem, když tu na obzoru dva podezřelí cyklisti - chystají se odbočit na Sudové Hlavno. Že by Vorlové? A směřují na Kostelec!!! Váhavě zamávám. Na Hynka to tedy nevypadá, na Hanu - možná...Asi mávám na úplně cizí lidi...Nebudu napínat, byli to naši. Setkání fakt o chlup - sice ne s Hynkem, ale s Hanou a Janou. Hana jezdí bez mobilu, tak by asi dojela až do toho Kostelce, ale Jana by ji možná zachránila - jezdí s mobilem a ještě před Kostelcem by nás určitě kontaktovala.
A hned bylo veseleji, jak naše šestice uháněla k Bolce. Záhy již bez větších dramat pak dorazila do ul.Smetanova k Vorlům.
Sotva jsme stačili sundat cyklohelmy, už se podával oběd - to díky Hynkovi, který zůstal dopoledne doma a šetřil pohybový aparát na odpoledne. Svá hladová bříška jsme uchlácholili výborným křehounkým kuřátkem, žluťounkými brambůrky, nakládanou zeleninkou.
Navrch pak kafíčko s makovcem... No a mě se najednou ani nikam nechtělo, setrvala bych v příjemné otupělosti a s mdlým úsměvem mentála bych civěla do blba...Ale nic takového. Honem, honem, nasedat a pokračujem v krasojízdě! Brzy jsem byla v reálu - nožky na pedálech kmit-kmit, větřík svištěl kolem uší, Bolka za zády a první kopec před námi. Z něho pak opravdu krásné výhledy do daleka na Bezděz, Ralsko, Ještěd, Trosky, ale na kochání nebyl vůbec čas. Již se skluzem jsme se pokoušeli stihnout divadelní představení ochotnického spolku v Ledcích. Předvoj Hynek-Dušan nám zakoupili vstupenky, zbylá dívčí část přišla o počátečních pár minutek. Jelikož šlo o představení pod širým nebem, naše lehce propocená těla nikomu nevadila. Šlo o zdařilou situační komedii plzeňského autora Antonína Procházky "S Tvojí dcerou ne!" Zasmáli jsme se a vůbec celá atmosféra byla fajn. Po skončení představení zbývalo již v pohodě a beze spěchu na kole se opět přesídlit do Bolky, u Vorlů doplnit tekutiny /kafe, čaj, vínko/, posílit se obloženými bagetkami, poklábosit, ale ouha - v 18.55 jede vlak na Prahu, máme na to slabou čtvrťhodku!!! To byl fofr! A opět - dnes již podruhé - o chlup. Jana vystartovala jako první, že nás povede. Za ní se zavěsil Dušan, za Dušana já. Pak dlouho nic, po ohlédnutí jsem v dáli zahlédla Hanu. Kde jsou zbylé Pražandy - Lenka + Milena? Na nádraží jsem stihla koupit skupinové jízdné a náš vlak vjížděl do stanice. To už konečně i holky, rozloučení s Hanou a Janou byl raz-dva, narvali jsme se i s koly do vagonu se zavazadlovým prostorem a už frčeli ku Praze. Vyšlo najevo, že Lenka s Milenou v závěsu odbočila na úplně opačnou stranu, než je mladoboleslavské hlavní nádraží, nebýt silného Hanina vokálu, tak ještě teprve dnes dojíždějí kolmo ke svým domovům.
Ale všechno dobře dopadlo, za hodinku jsem s Dušanem vystupovala v Praze na čakovickém nádraží a holky to dojely až na to Hlavní. Můžeme jen konstatovat, že sobotní cyklovýlet 8.5.2004 byl velmi zdařilý, tacháče ukazovaly přes 100 km a nikdo si po Kokořínu ani nevzdych. Zdraví všechny zúčastněné i ty, co byli tentokrát mimo a na nějaké podobné příští se těší Iva.

Všechny obrázky, hlavně z představení, naleznete ZDE.

     
 

A poslední akcí, ke které mám fotky je náš zájezd do skanzenu v Přerově nad Labem, ze kterého předkládám tyto záběry:


Kolo jedné místní paní
 
Nejenom námořníci vkládají
do lahví své výtvory...

Hádanka na závěr.
Co to na obrázku vidíte?

Hlavní zápis provedla  Iva, do www podoby převedl a něco přidal Hynek, korektura provedla Hana


Na hlavní stránku HaHy