První akcí bylo dobytí Mužského ve složení Eva HaHy Jana Zdeněk.
Mužský je dobyt!
Testovací otázka:
Co má Zdeněk mezi...?
Lépe: nad kterým kopcem
se Zdeněk pne?
"Namalovaný" výhled směrem na západ.
Zdeňkova přednáška byla tak
poutavá, že zvítězila i na pivem!
Pak ale káva, pivo, párky,
víno přece jen vyhrály.
A večer už zase vyhládlo a vyschlo.
Zatímco já fotografoval, Hana se dala do řeči s hlavní a jedinou protagonistkou večera - Bárou Hrzánovou. Rozhovor vypadal asi takto (vypráví Hana):
Hana: Dobrý den, já Vám chci poděkovat. My jsme viděli v divadle Hrdého Budžese a moc se nám to líbilo.
Bára: Děkuji
Hana: A zavzpomínali jsme, bylo to jedno z nejkrásnějších představení v poslední době. Taky jsme viděli Frankie a Johny ve svitu luny a byli jsme nadšeni.
Bára: a to ještě pořád hrajeme.
Zkrátka rozhovor na úrovni. Ještě jsem jí zapomněla říct, že je pro mého muže nejlepší herečka že ji miluje a že se mi moc líbila i ve filmu Už, zvlášť v blonďaté paruce a ještě mnoho dalších pěkných věcí, ale ňák mi došla řeč. Ještě nemám to lichometnictví tak nacvičený.
Ovšem to, co Bára předvedla hodinu poté, bylo z úplně jiného soudku, nádherný, povznášející, obdivuhodný, prostě je to paní herečka. Z její dramatizace Máje jsem žila po zbytek víkendu a klidně bych šla znovu.
(Pokračuje Hynek)
To už se nádvoří hradu postupně plnilo zájemci o představení. Takticky jsme s Hanou zaujali místo na přístupové lávce do purkrabského paláce. Při otevření se sice pořadatelé snažili upřednostnit zájemce, kteří si zamlouvali vstupenky na základě informací na nějakém internetu, to jim ale Hana rychle vysvětlila a do "jeviště" jsme vstoupili mezi prvními. Ani jsme nepotřebovali skvělé rybářské trojnožky, které jsme měli s sebou, protože jsme v první řadě našli dvě místa, na kterých fakt nebyla cedulka rezervace.
Popsat představení Máje od Karla Hynka Máchy, které se odehrává přímo na místě, o kterém Máj je, nedokážu. Asi i vy si Báru spíše představíte jako vyloženě komickou herečku, ale není tomu jen tak. Je to paní herečka. Zkusíme Vám o tom s Hanou něco povědět spíš osobně. Na konci byla děkovačka, při které všichni lidé povstali (je sice pravda, že první si stoupla paní, co v první řadě seděla na zemi a bylo jí asi už dost zima, to ale vůbec nevadí) a Bára měla zaslzené oči. Pak se okolo ní srotil dav žádoucí podpisů a tak už jsem jí nemohl říci, jak ji miluji.
Dramatická krajina, co?
V sobotu 29.5.2004 jsme pak s Hanou obdivovali českou krajinu směrem jihovýchodním od Mladé Boleslavi při již tradiční výpravě do cukrárny v Rožďalovicích:
Krásně je v rovinách!