|
|
Provence aneb
|
Foto pro "spoluzájezdníky"Níže jsou uvedeny odkazy na náhledy asi 250 fotografií, rozdělené na 6 částí. Jestliže někdo z vás bude chtít papírové fotky, nechám je pro Vás vyvolat a vy si je vyzvednete ve svém městě. Stačí, když na e-mail Vorel@apexcomp.cz pošlete jejich čísla, požadovanou velikost (doporučuji 10*15) a provedení (lesk/mat). Já je pak nechám vyvolat (z větších originálů) a poslat do sběrny, na které se dohodneme, a to ve Vašem městě. Již to máme několikrát vyzkoušené. Jedna fotka 10x15 stála (2003/07) 7,90.
|
Všechny uvedené obrázky je možno kliknutím zvětšit v novém okně.
Sobota 16.8.2003 - AutobusováNa balení jsem zvolil novou techniku, Hana dodávala materiály, já rovnal. Hned musím poznamenat, že příště tuto taktiku volit nebudeme. Trvalo mi to dlouho a pak jsem si stejně nepamatoval, kde co je. Do 23:55 jsme naplnili 2 banánové krabice, kufr, velkou tašku, tašku s karimatkami a 2 batůžky, užili si naposledy postýlky a ráno dokoupili chleba a korny. Autobus na místo srazu dojíždí na čas (8:30), přátelsky na nás mrká světly, vítáme se s usměvavými řidiči a Jirkou Okrouhlíkem.Po připojení Pražanů si Jirka s každým podá ruku a všechny nás navzájem představí a pak povídá a povídá a povídá. Po krátké přestávce v Plzni opouštíme svou vlast v 15 hodin v Rozvadově. Již během cesty poznáváme, že časy se dodržují a Jirka vždy řekne (raději správně dvakrát) co se bude dít. Noc v autobusu je klasická: klimbacočůrací v poloze neležímaninesedím. |
 |
|
Neděle 17.8.2003 - Azyl v prádelně54kmRáno začíná na velkém parkovišti, kde se Lence nedaří najít restauraci s umývárnou: odchází doprava a po okružní procházce přichází zleva. Druhý pokus je již úspěšný. V přírodním kempu Le Planjole u St.Martin d'Ardéche nás udivenými pohledy ve stavu "štronzo" vítá snídající rodinka. Vypadá to, že ještě neviděli autobus plný Čechů a svými pohledy a kamenným postojem připomínají Lotovu rodinu. Ač (nebo právě proto) máme na vybalení a stavbu plátěných domovů dost času, HaHy (jen my dva) nestíhají čas společného odjezdu. To trojka Lenka-Iva-Dušan, i když při stavbě stanu provádí pokusy s různě dlouhými tyčkami, vše stíhá. Naštěstí však natrénovaní i po měnění výšky sedla a seřizování tachometru doháníme vedoucí skupinku a po prvních ochutnávkách hroznů dojíždíme ke kaskádám ve vápencovém podloží, Cascade du Saudet, kde se dá i koupat (ostatně někteří se již koupali přímo v kašně). Sundáváme si tedy oblečení Jitex a... zjišťujeme, že plavky s námi nejely, že se raději válí ve stanu. Nevadí, koupeme se sami, bez nich. Protože nejsme srabíci, nevracíme se hned zpět a volíme delší okruh. Přesně na polovině cesty nás dohání bouřka. Boj vzdáváme a ukrýváme se v prádelně, kterých ještě uvidíme v dalších dnech desítky. Je to ze dvou stran zděný a krytý přístřešek, v němž se nachází dvě průtočné nádrže s vodou. Déšť přečkáváme se zpěvem a tancem. Specifický způsob vykonávání potřeby v těchto prostorách zůstane tajemstvím zúčastněných (za jedno pivo ale možná...). Po doplnění zásob broskvemi v opuštěném sadu (díky Honzo za upozornění) jdeme večer na procházku do městečka. Milena vzpomíná na dětská léta vyprávěním o punčocháčích a rádiovkách svých a svého bratra Jury. |
  |
|
 |
 |
 |
Pondělí 18.8.2003 Kaňonem pro víno80 kmRáno necháváme mokré boty v kempu (mimochodem nejméně vybavený 2 sprchy, 4 WC) a dříve než průvodcovaná skupina vyrážíme do kaňonu, který v mramorovém masivu prodrala řeka Ardéche. Do údolí na klikatící se řeku hledíme z výšky a pozorujeme desítky kanoií, které ji pomalounku zdolávají. V poledne sjíždíme z nejvyššího bodu dolů k řece k 34 m vyskokému skalnímu oblouku Pont d'Arc.  Odpoledne v prodloužení trasy v městě Barjac pozorujeme hráče petangu a obdivujeme jejich neuvěřitelně přesné hody v atmosféře přátelského klidného odpoledne ve stínu všudypřítomných platanů. V Laval-St.Roman pak nakupujeme přímo u drobného výrobce víno do 1.5 litrové "petky", není nutný pětilitrový kanystr jako u velkovýrobců. Večer pak s Jirkou procházíme Aiguéze a dáváme se do řeči s babičkou. Jde nám to docela dobře, je to Češka. |
  |
|
 |
 |
 |
Úterý 19.8.2003 - Kulturní96 kmRanní balení docela odsýpá. S Hanou jedeme po rovině prodlužku 35 km. S ostatními se setkáváme u vinného sklepa (Cairanne), Lenka nakupuje zásobu na večer, Hana s Hankou ochutnávají a jedeme poznávat městečka přilepená na skálu. Hned v prvním, Gigondas, Lenka s Hanou provádí důkladnou degustaci místních vín, včetně Chateu neu du pap (snad se šatonedypap takhle píše). Návštěvu Vaison la Romaine zahajujeme obědem u stěny kostela. V poledním vedru doplňujeme vodu u prodavačů ryb, kteří splachují ulici. Prohlížíme římské památky a přitom zažíváme kulturní zážitek při prohlížení bělostných soch (tlustá baletka) a ulehčení při objevení WC. Na odbočce u Crestet testujeme fíky a pijeme čistou vodu s kašny s nápisem nepitná voda. Nakupujeme jogurtové nápoje a posíleni dojíždíme do cíle, kempu u Bedoinu. Je vybavenější než předchozí, musí se ale žetony platit za teplou vodu, tu ale v horku nevyhledáváme. Na jeden žeton se vykoupou dva lidé bez problémů. Také zde mají toaletní papír, takže trojice IDL nemusí dokupovat. O večerní zábavu se stará Dušan, který telefonní hovor s babičkou zahajuje slovy: "Zítra jedeme na etapu, kde umřeli dva lidi!" Pak stále hovoří o výhodnosti nákupu svíčky na osvětlení. (Nedočkal se, musí si ji koupit teď v Praze) |
  |
|
 |
 |
 |
Středa 20.8.2003 - Smolná81 km, 1630m převýšení na 22km, max.80.1 km/hodPo včerejším líčení, jak na naší trati ve stálém stoupáním na horu Mont Ventoux jezdí závodníci Tour de France (50 minut na vrchol) a jak došlo k několika úmrtím, vyrážíme brzo ráno dle plánu. Potkáváme a zdravíme se se spoustou cyklistů. S jedněmi Francouzi na silničkách se několikráte navzájem předjíždíme, ale v závěru, kdy se střídám s jiným Francouzem na trekovém kole vítězím a dělám naší republice čest (kdyby mě před tím nepředjelo 20 jiných cyklistů), čas 2 hodiny 10 minut. Druhý vyjíždí Dušan, pak Hana, Iva a Lenka s Hankou. Na vrcholu to houstne cyklisty a tak vychutnáváme krásný sjezd po hladké silnici a začíná trochu smolná část etapy. Hana zjišťuje, že ji někde vypadl jeden šroub z "kufrů od espédéček". Utahuji druhý, to vydrží. Dole pod kopcem už nejde ani vyndat bota ze  šlapky.
Po dlouhé době s pomocí nože a za Haniny
milé psychické pomoci ("já si myslela, že to jeden šroub neudrží") vítězíme. Do Malaucéne dojíždíme
ve 12:32, jdeme do sámošky koupit zmrzlinu na oslavu vítězství nad horou a...
je zavřeno, zjišťujeme, že od 12:30 do
15:30 je polední přestávka. Neohroženě pronikám dveřmi s vycházejícími posledními návštěvníky, nerozumím
pokřiku od pokladny a nakupuji. Vítězně kráčím ke kašně s bradou vzhůru a... šlapu do psího, však víte.
No já byl Po projetí končícího trhu pokračujeme s Hanou do Suzzete, doplňujeme vodu a ve sjezdu hladkou, klikatící silničkou pozoruji, jak Hana najednou divně zatáčí a padá po hlavě za okraj silnice do strže. Naštěstí se ukazuje, že to byl optický klam a Hana spadla "jen" na bok a záda na silnici. Havárii pak líčí: "Merinka se splašila". A aby nebyl všem "legracím" konec, při večerní toaletě na tureckém záchodě je Hana "osprchována" až skoro k hlavě. Pěkné odpoledne, ještě že stále bylo k dispozicí víno ve všech skupenstvích. |
  |
|
Čtvrtek 21.8.2003 - Odpočinkovácca 80 kmOdpočinkový den po včerejších heroických výkonech začíná zjištěním, že v sámošce se otevírá až v 8:30 a ošetřováním Haniných ran (odborně, Ivou) v potemnělé uličce v Mormoinu. Stoupání (3%) z Villes s.Auzon je velice příjemné, připadá nám jak po rovince. Prohlížíme si (bezvodý) kaňon Gerges de la Nesque, zpočátku zalesněný, ve vrchní části zpestřený skalami. Po sjezdu vynecháváme (vedro je silnější) Sault a stoupáme do zrádného sedla. Ono totiž po jeho zdolání zjistíte, že jste zdolali PRD, a že se jede ještě jednou dolů/nahoru a pak pro velký úspěch ještě jednou totéž. Výhled na políčka s levandulí je pěkný, ale bez modré barvy, levandule je sklizená. Ono vůbec je někdy pohled takový podzimní. Po skutečném zdolání sedla jsme odměněni sjezdem deset a půl kilometru bez šlápnutí (max 71.4 s mírným protivětrem), fakt. Po tradičním osvěžení nepitnou vodou a stolními hrozny se rochníme v "rybníku" = nádrži u vodárny. Večer se procházíme Bedoinem a v IQ hrách navržených Lenkou (co by to bylo, kdyby ten člověk byl lampa, auto, jídlo) dokazuje tato svou inteligenci a já svou tupost. Příště si hry musím vymyslet já. Ještě musím zaznamenat Dušanův povzdech po té co viděl, jak u sousedního stanu dělají bramboráky: "My jsme s sebou měli vzít babičku". |
 |
|
 |
 |
 |
Pátek 22.8.2003 - K mravencům okolo vyschlé vyvěračkycca 88 kmRanní balení k přejezdu zvládáme všichni super rychle. Stojíme u kol a hrajeme nervózní podupávání nohou a v očích nám jde přečíst: "Kde se ta Milena courá?". Ta ale přichází v klidu, bere roli velitele a dostává nás svým výrokem: "Blahopřeji Vám k včasnému nástupu". Projíždíme města Mormoiron, Malermort du Comnat za kterým hodnotíme nejen očima obrovské hrozny vína, navštěvujeme Venasque s působivým kostelem s hudbou, s Hanou odbočujeme do Mursu, kde nacházíme osamocenou "planou" levadnuli a já si hraji na filmového režiséra: Zaujal mne pohled na kamenné stavby s komíny. Abych scénu oživil, žádám herečku Hanu, aby sjela dolů, otočila se a vyjížděla nahoru. Následují snímky: 1) dobrý, ale nejela si na sluníčku 2) špatné, proč si nejela na sluníčku (Herečka mi nerozuměla a jela naschvál ve stínu) 3) dobré, Hana na slunci, ale foťák jsem dal moc dolů a nejsou vidět komíny 4) již se obávám a čtvrtý snímek nedělám, proto vidíte první. V Gordes, městě patřícím do skupiny nejkrásnější měst Francie, se zase všichni scházíme, navštěvujeme další kostel a sjíždíme s kopečka. Nejhorší je, že v období mezi 14. a 16. hodinou ani protivítr nechladí, protože je také horký. O to více nás osvěžuje stín u řeky v městě Fontaine-de Vaucluse. Sedíme a koukáme na proudící vodu a sedíme a sedíme... Po odpočinku se díváme na vyvěračku, která je bez vody, ale s potápěči, navštěvujeme expozici ruční výrobny papíru. Vracíme se mezi jablečnými sady, nakupujeme víno, tentokráte nám nechtějí dát do "petky", kupujeme tedy lahve. Večer je ve znamení povídání o filmu, divadlu a dětech. Společníky ve stanu a hlavně v pytlících s potravinami nám jsou malí mravenci (zítra je vystřídá menší počet, ale větších). |
  |
|
 |
 |
 |
Sobota 23.8.2003 - městečka a okry60 kmDnešní den je ve znamení návštěv městeček, samozřejmě všechna na kopečku. První z nich, Ménerbes působí opuštěně, je to spíš vesnička. To Lacoste je zase plné umělců a výstav i výstaviček, v Bonnieus zase mají v kašně rybičky. Po několika rozděleních a setkáních se zase scházíme v Roussillon, kde si prohlížíme domy v různých odstínech hnědé a žlutočervené, to vše je dáno vybarvením místními jíly nebo písky. Jejich skalní útvary si prohlížíme na konec, ještě před tím největší vedro trávíme v kavárně (náprstek kávy 1.5 €, normální 2.5 €, voda 3 €. Zbaběle vynecháváme poslední plánovaná městečka a díky tomu to přesně vychází na osprchování, večeři a Jirkovo večerní hlásání (=popis zítřejší trasy). |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Neděle 24.8.2003 - Alpičky71 kmRanní balení nám už ani nepříjde a ve velkém štrůdlu odjíždíme do Cavaillonu, kde si prohlížíme katedrálu. Díky Jirkovi projíždíme rychle městem, a za Orgonem hup do zeleného jezírka ve skalách. Za našeho cachtání si rybáři balí své pruty a odchází. Po bohatém obědě se zákuskem objíždíme malé Alpy, stoupáme i do sedélka (274m n m), ale díky horku je to jako na Ještěd. Kaplička svatého Sixta, která má být symbolem Provence nás neoslovuje (Rotunda na Řípu je lepší). Na cestě do cílového kempu v St.Rémy de Provence nenacházíme vinaře. Poprvé budeme na suchu, ale nahrazuje nám to procházka večerním městem s výkladem Jirky Okrouhlíka. Jsme v kempu Monplaisir. Nejlépe vybavený i s bazénem, jen musíme dodržovat noční klid po 22:00. |
 |
|
 |
 |
 |
Pondělí 25.8.2003 - Kultůra v lomu50 kmRáno je naštěstí trochu pod mrakem a tak se dobře jede, při sjezdu si jde i užít zimy. Krajina okolo nás je trochu zelenější než jinde, dříve zde byly bažiny. Také u toaletní přestávky nelovíme obvyklé hrozny nebo jablka, ale získáváme petrželku. Jak se hodila k večerním nudlovým hodům. Prohlížíme si římský aquadukt, a dlouhou dobu trávíme prohlídkou (6 €) mohutného opatství Montmajour s výstavou fotografií. Po obědě na lavičkách na tržišti ve Fontvielle (dnes játrová paštika) prohlížíme kamenné městečko Les Baux de Provence, kde ve specifickém cukrářství se samými pidicukrátky a minidortíky Dušan nakupuje ve velkém dvě (nebo dokonce tři) lízátka. V kapličce nehrají a tak se přesouváme z města zaplněného turisty do nepoužívaného lomu na mramor. Zde (7 €) v obrovských sálech s mohutnými sloupy promítají na stěny, strop a podlahu z 48 dia-projektorů díla Bruegela a Bosche, k tomu klasická hudba. V Cathedrale d´images si připadáte, jako byste se pohybovali uvnitř obrazu. Ten zážitek je ale nesdělitelný, to musíte zažít, ale vezměte si něco na sebe, je tam příjemně chladno, čehož využívají i vinaři a v jiné části lomu o kousek dál - je zde vinný sklep. Ochutnáváme a dokonce i kupujeme. Lépe se nám pak sjíždí za bouřky (!!!) zpět. Den končí objevem olivo-ochutnávkového místa v supermarketu, zmrzlinovou bombou a růžovým vínem. |
  |
|
 |
 |
 |
Úterý 26.8.2003 - Móóóře0 kmAutobus nás odváží do Arles, kde si prohlížíme římskou arénu (tedy jdeme okolo), katedrálu Saint Trophime a pak hledáme místo na vyčůrání. Dále jsme svezeni do Camarque, kde je přírodní rezervace a turistické městečko s obrovskou pláží. Nejdříve hledáme vodu, pak marně stín u moře. Dušan je poprvé u moře a je spokojen, moře se vlní a je slané. S aktivní Lenkou sbírá mušle se slávkami, které pak Lenka večer podává ve skvělé kořeněné úpravě. Pokusy o focení ptactva nejsou moc úspěšné, ty "mrchy" vždy přelétnou na druhou strnu vody. Díky krémům (Iva má i čtyřicítku) se nikdo nepřipekl. |
 |
|
 |
 |
 |
Středa 27.8.2003 - Nakupujeme na trhu, jíme u masnyasi 60 kmRáno se rozdělujeme na ty, co chtějí vidět trh hned a na ty, co pojedou v "chládku" (26°C) a navštíví trh v poledne. Trhovci ve středu města St Rémy obsazují chodník podél hlavní silnice a hlavně úzké uličky v historické části. Trh je pro místní nejen místem nákupu, ale také setkáním známých, divadlem prodávajících a přehlídkou pro oči, nos i ústa. Ochutnávky oliv, sýrů a uzenin nás nenechávají netečnými a pilně testujeme. Nakonec vybíráme ty nejlepší olivy a Lenka slávky. Jen ten klobouk jsem Haně nekoupil. Následuje výpravy malými Alpičkami (Alpilles), kterou jsou skutečně miniaturou těch velkých. Jako místo oběda volíme stinné místo u kašny porostlé mechem s výhledem do výlohy místního uzenáře a řezníka. Vylupování masa z mušliček by se spíše hodilo k večernímu vínu, ale je to příjemná změna k paštice. Defekt kola nás nezdržuje a tak se vracíme zpět včas abychom stihli autobusovou návštěvu Avignonu. V něm nás ohromuje velikost papežského paláce a rozhled okolních míst, která jsme navštívili. Když místní orloj neorluje ani ve 8:05, rozpouštíme skupinku nachytavších se civějících, kteří se na nás nabalili a vzhlíželi k věži. |
  |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Čtvrtek 28.8.2003 - V E Č E Ř E80 kmPoslední trasa kupodivu vedla opět přes typická městečka a tak jsme si ji(nechtíc) zpestřili objezdem místní papírny. Smrdí stejně jako ve Štětí. V Tarasconu navštěvujeme výstavu obrazů (0 €). Po 50m Iva zjišťuje, že má prázdné kolo a že nemá lahev s pitím. Pravděpodobně to udělal nějaký duch, protože kola hlídal Dušan. Po prohlídce kostelů (sakrální turistika) a neprohlídce hradu ještě navštěvujem opatství St Michel-de-Frigolet, kde nás na WC vítá "Američan v Paříži", ten od Gerschwina. Celý areál na nás působí klidem a pohodou. S Hanou ještě navštěvujeme Liščí hrad, abychom měli větší hlad na večerní gurmánské hodování. Restauraci jsme pečlivě vybrali již před čtyřmi dny. Nejdříve nás zvou dovnitř, my si ale vybíráme posezení venku, abychom za tři minuty požadovali přemístění pod střechu, kde tolik nefouká. Bez problému. Hanka vyzbrojená slovníkem překládá specifické názvy a my si objednáváme tak, aby každý měl něco jiného k předkrmu, hlavnímu chodu i zákusku. Jednotlivá jídla pak vesele přehazujeme, nabízíme na vidličce či talířku, ochutnáváme. Vše je výborné, jen ty Hančiny "Kalamári" nějak nejdou na odbyt, ač jsou stále nabízeny na výměnu. K vínu také dostáváme skutečně studenou vodu, v té jsme to fakt roztočili. Úryvky z hovoru: Tak to budou ty čumáčky... nebo že by to byla tlačenka? Dal si někdo to slovo, jak bylo v polévce? A nejsou to ty nohy? Z našeho překladu jídelníčku hlavního chodu:
|
   |
|
 |
 |
 |
Pátek 29.8.2003 - vyhodnoceníPo pěší návštěvě památek a oblíbeného koutku s olivami v supermarketu U Mušketýrů (dle četnosti návštěv se zdá, že olivy více chutnají Čechům než místním), debatou nad vinětami vín, která nám toho moc neříkají, nastupujeme do autobusu a hurá (?) domů. Hezkou tečkou za zájezdem do prosluněné, proolivované, províněnné a prokrásnopamátkované PROVENCE, je závěrečné odevzdání diplomů (pohlednic s věnováním) Jirkou Okrouhlíkem. |
 |
|
Hana, Milena, Iva, Hanka, Dušan, Lenka
Doplňkové informace: