 |
 |
 |
|
Večer u Ivy jsem dostali kubu, děvčata udělala chutný salát (docela mě to baví to
|
||
 |
 |
 |
| V sobotu k nám ještě přibyli Jana se Zdeňkem a přesně podle naplánovaného času (9 až 9:30) jsme po desáté vyrazili. Byla to taková stíhací jízda za Ivou, která nás asi chtěla rychle vyvést z hlavního města. Iva to má zmáklé, vedla nás po chodnících, přechodech, podjezdech, zákazy vjezdu, dokonce jsme občas jeli i po silnici vpravo. Cestou okolo velvyslaneckých rezidencí jsme dorazili k Trojskému zámečku a pak přes Stromovku Šárkou ven. | ||
 |
 |
 |
| Jako další zpestření cesty nám hostitelka naplánovala přelety obřích letadel nad hlavou. Cestou jsem viděli i specifické použití součástí letadel. | ||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
| Do Kladna jsme vjeli po poledni a zde nás již čekala maminka Ivy. Ve vzorně uklizeném bytě (vždy lituji ty lidi, kteří se chystají na návštěvu) jsme byli velice mile a upřímně přivítání usměvavou ženou, která pro nás připravila skvělý oběd: drůbkovou polévku, rybí filé (pro paní Hanu, Iva mě totiž pomluvila, že jiné maso nejím a já přitom sešrotuji naprosto fšechno, jak správně Jana podotkla) a moučník včetně varianty dia (hádejte pro koho) završený kávou. Jen Zdeněk si nemohl tu pohodu tolik vychutnat, protože se věnoval mému blatníku a brzdám. | ||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
| Bylo těžké se v takovém milém prostředí a s tak plným žaludkem zvednout. Ale dokázali jsme to. Iva nás bezchybně vedla po naučné stezce, která vedla spíše přírodou než městem. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že v Kladně bylo přes 300 dolů (objev uhlí 1846), že kliková hřídel prvního letadla, které přeletělo Atlantik bylo z Poldi (založena 1889), ale tím vás nebudu unavovat (také proto, že se na další fakta nepamatuji). | ||
 Cestou zpět sice trošku hrozil déšť, ale zahnali jsme jej. V Lidicích jsme se zastavili u pomníku dětským obětem války. Uměleckou hodnotu neumím posoudit, ale zcela určitě na nás na všechny dost silně zapůsobil. |
 |
|
 |
 |
 Klikněte ZDE pro "hejbací" obrázek. |
| Po projetí kolem Ivina statku byla druhou zastávkou Okoř, ale zde se konal koncert známých hudebních skupin, které neznám, takže jsme kol zříceniny jen projeli. Pražský závěr výpravy byl také zajímavý, viděli jsme vodáky na umělém kanálu. A poté absolvovali výjezd na žulovou horu, překonali nastraženou propast a díky Dušanovi viděli i nejstarší dům v Praze 8. | ||
 |
 |
 Dušanovo nedělní ráno. Závidím. |
|
Tečkou pak bylo závěrečné občerstvení u Ivy a kaňkou pak pokus o krádež kol ze
Zdeňkova auta, naštěstí neúspěšný. Ujeli jsme přes 100 km a bylo to super. Příště máme u Iviny maminky slíbenou nějaké jiné masíčko, myslím, že výpravu musíme zopakovat nejen pro tento materialistický cíl. |
||
Ti, co chtějí vidět více fotek a větší, nechť prosím kliknou sem.