Vyšlo to na sto procent. Nevadilo, že jsem se nepodíval na telefon, kdy
byla zpráva od Evy a dva nepřijaté hovory od téže. Za Turnovem jsem si na
telefon vzpomněl, Evě jsme zavolali a ta byla při našem příjezdu
připravená. Nevadilo, že jsem v Boleslavi zapomněl hůlky, Eva nám je
půjčila dva páry (díky!).
Na parkovišti již byla připravená Milena, po vzájemném poobjímání jsme
navoskovali lyže (Milena a Hynek, bruslařky Eva a Hana odmítly) a hurá
jedeme. Chtěli jsme s Hanou vybrat optimální trasu a pak se ukázalo, že to byla
skoro táž, co absolvovala Milena s Budskými.
Byl jsem moc rád, že Milena byla s námi, měl jsem spojence na zastávky na
mazání a fotografování. Vše nám vycházelo. Sluníčko svítilo, byly výhledy, lidí
bylo méně než obvykle, na Hřebínku polévka správně hustá, na Rozmezí nás
vytáhl na vrchol vítr foukající do zad a pak uíííííííííííííííííííííííí dolů,
letos asi nejrychleji. Hned na začátku sjezdu jsem pomohl Haně ukázat, jak je
dobrá: sekl jsem sebou na zem a natáhl se v zatáčce přes celou cestu, Hana
nemohla dělat nic jiného, než se mi bravůrně vyhnout jízdou mezi smrčky. Zvládla
to i s návratem na cestu bez chybičky. A aby toho nebylo málo, po 2 km jsem se
natáhl ještě jednou, lyže se rozhodly, že jedna pojede vlevo a druhá vpravo a já měl
dojem, že se roztrhnu vejpůl. Tentokráte jsem ještě napůl vyrval vázání z lyží,
půjde do opravy.
Po "ionťáku" na Šámalce jsme se ještě potkali s Věrou Vavrejnovou a Jirkou
Richtrem a povídali si a povídali si a lanařili je na Vysočinu, do Švýcarska a
probírali triatlon.
Douška: "automatizace po česku". Při první letošní (sezóna 2002-2003) návštěvě Bedřichova nás přivítala novinka, automatický provoz parkoviště:
|
Zapsal, fotografoval a na zem padal Hynek.
Je to přibližně 28 km a 200 m +- 1.5 km