Tři jarní

1. Z Jičína za Rumcajsem

Tři záhadné hlavy Poznáte? Klouzalo to

Víte co dělala Eva 28.března v noci? Spala pod širákem v Ráji (Českém). Jablonecké společenstvo se tedy ukázalo dost otužilé. Jmenovaná dokonce pohrdla teplým čajem přivezeným Boleslavskou sekcí. A co a jak a proč a kde? 29.března se do Jičína nahrnuly DAVY LIDÍ s cílem pronásledovat loupežníka Rumcajse - pěšky nebo na kole. Fronta na prezentaci byla fakt hustá a tak jsem vyrazili bez nároku na diplom v cíli. Hned na začátku, když jsme vyjeli z mapy se podařilo navigátorovi (fakt si nemohu vzpomenout, kdo to byl) vyjet i mimo trasu. Vyplatilo se to, na silnici jsme našli opuštěný párek takřka nových cyklistických rukavic. Počasí nám přálo, a tak jsme za chvilku byli na Hrubé Skále, kde jsme doplnili energetické a iontové zásoby, podívali se na lehce zamžený výhled. Šup dolů do Sedmihorek a pak (jak jinak) nahoru. Tentokráte to stálo za to. Zkouškou našich fyzických sil byl výstup na Kozákov. Z počátku se mi to nezdálo tak hrozné, držel jsem se na pěkném druhém, třetím místě, ale po vystoupání do sedla pod Kozákovem jsem odpadl a na vrcholek dorazil vyčerpaný mezi posledními. Na rozhlednu jsme tentokráte nešli, tak hezky nebylo, ale obdivovali jsme z blízka "rogalovce" nebo spíše "padákovčíky", kteří startovali na zdejší louce aby se pak vznášeli nad našimi hlavami. Při přejezdu na další vrcholek, Tábor, jsme občas pochybovali jedeme-li dobře, zda-li ta cesta fakt vede touhle nemožnou cestou, ale ukázalo se, že ano. Těsně pod vrcholkem nás dokonce překvapil na cestě ve stínu ležící sníh, docela to po něm klouzalo. Na závěr nám byl odměnou více než pětikilometrový sjezd do Železnice a rovinka do cílového Jičína. Loupežníka jsme sice na 80km trase nechytili, ale vůbec nám to nevadilo. PS Večer jsme v divadle neusnuli

Fronta za kapitalismu Ještě čtyři kroky...

2. Pro změnu zase Českým Rájem

13 dubna mě Hana vytáhla ven. Já jsem tedy nechtěl, chtěl jsem se věnovat svému oblíbenému jarnímu koníčku, kterým je Velikonoční leštění oken, ale nakonec mě Hana po dlouhém asi čtyřvteřinovém přemlouvání ukecala.
Trasu jsem naplánoval se třemi cíly
- okruh okolo Klokočských skal (ale minuli jsme odbočku a pak se nám již nechtělo vracet do kopce)
- loukou podél Jizery z Turnova do Všeně (první polovina moc pěkná, druhá v poli řídkým bahnem dost "zhoustla")
- zajímavá lesní cesta skalami pod Mužským (tu jsme na potřetí(!) našli, ale terén byl tak náročný, že z kochání nic nebylo). Na závěr cesty měl Hynek ještě v plánu prozkoumat nám neznámé okresky z Bosně do Bolky. Když jsme se ale konečně vynořili u Bosně z terénu, zavelel: "Řekni, která cesta je do Bolky nekratší a tou pojedem" (poznámku necenzurovaně vložila Hana)
 Ač splnění cílů bylo tedy problematické, vyjížďka byla dobrá, jako důkaz vkládám fotografie:

Zátiší u Dolního Mlýna	Kdybych hloupě nesvačil  a jel jako Hana až nahoru,  ujel bych 102 km a ne pouhých 98.2	Fakt jsme jej potkali. Jel jako dráha, usmíval se a mával na nás.
Hana odolala pivu zdarma (myš na obrázek) a dala si oblíbenou vitamaximu	V Turnově mají pěknou spořitelnu.	Trasa: Sobotka, Dolní Mlýn, Trosky, Borecké skály (po prvně), Leskov, Turnov, podél Jizery (bahno), Všeň, Příhrazy,Olšina, Zásadka, Boseň,  Kněžmost

 

3. Kokořínsko

• Údolí s vesnicemi (např. Kokořínský důl) byly bez lesů (pastviny pro kozy a ovce)
• Majitel lesa se musí postarat po kácení o nový les
• Je málo živočichů menších (zajíci, koroptve) ale až moc spárkaté zvěře (srnci, daňci)
• Muflonů je zde až 300 kusů
• Ochrana před okusem této zvěře (oplocení apod) stojí 3x tolik co vlastní vysázení
• Aby antény mobilních operátorů nehyzdili krajinu, tak se schovávají třeba do věží kostelů nebo do střech chalup (jedna je u zpěvačky Pilarové)
• "vajíčka" skokanů jsou v takových ostrůvcích a ropuch ve sňůrkách
• žába v noci uskáče až 5 km
• v rámci vstupu do Evropské unie budeme chránit ptactvo u nás běžné
• Holanďanka ve vsi Střezijovice renovuje roubenku přesně dle požadavků památkářů
• Jiní Holanďané jinde mají jakoby "rodinou farmu", ta má ale 600 krav, takže je to vlastně velkovýroba
• a spoustu dalších zajímavostí

Pan Požízek toho věděl fakt hodně, jen povídal (na náš vkus) až moc dlouho a nás cyklistů bylo až moc. Než se taková kupa lidí rozjede a pak zase sejde někdy trvá déle, než vlastní přesun. Asi by bylo zajímavější povídání za pochodu, to ale nejde dělat na kole.
Poslední přednášku jsme již neabsolvovali a ze Střezijovic jsem již jeli každý po své trase do MB a Prahy.
Omlouvám se, jestli toto povídání není tak zajímavé, ale ujeli jsem skoro 117 km a teď je jedna v noci, už mi to moc vtipně nemyslí.

Přidávám fotografie:

Místo srazu málo/moc (myší na obrázek)

Pražská sekce dorazila, Iva sundává kolo s telefonem

Tudy jedeme (dostali jsme barevnou mapu i popis). Všimněte si Dušanova nového kola

Pískovcová socha kuchtíka a později sochaře Václava Levého (1841-46 v Liběchovském zámku)

Povídáme si o obojživelnících

Žabí "vajíčka". v horní části "ostrůvek" skokan hnědý, ve spodní části "korálky" ropuchy

Ve Střezijovicích - my, co spolu kamarádíme, pijeme a svačíme

Ukázka "architektury" v obci Vrátno při cestě zpět (na té jsem, abych nevyšel ze cviku, opět píchnul)

Cesta byla bohatá na informace a zajímavosti, a tak jsem si řekli, že ji absolvujeme jindy sami, v menší partě. A kdo má zájem, může v roce 2004 znovu. A až budete v Mělníku, zajděte na správu CHKO Kokořínsko (Česká ul.149, u hotelu Lípa) a pustí vám umělecky zpracovaný film (chválil jej nejen pan Požízek) o této oblasti (35 minut).
 

Zapsal Hynek.