Beskyde, Beskyde, ....
Na pozvání Mileny jsme se s Hanou (Ivou, Dušanem a Lenkou) mohli na začátku července zúčastnit akce s
"Dežaváky". Vznik této skupiny výborných lidí z
prázdninové školy Lipnice si nechte raději vysvětlit od někoho z jejich členů (Milena, Lenka).
Přivítáni jsme byli Jurou a slivovicí a dostali jsme speciálně pro nás připravenou
brožurkou 10 míst a 10 vrcholů se stručným popisem a místem pro
razítka na potvrzení účasti.
Každý den jsme
najezdili asi 70 km v horském terénu, většinou na asfaltu a dobrých lesních cestách.
Ubytováni jsme byli v
sokolovně ve
Frýdlantu nad Ostravicí
v pokojích po 4 lidech s umývadlem a teplou vodou.
Společné byly sprchy a WC, jejich kapacita odpovídala počtu třiceti lidí. To vše za
80 Kč při spaní ve
vlastním spacáku. Ideální ubytování, když všude kolem vás jsou usměvavé tváře starých a
nově získaných kamarádů.
Tentokráte jsem si nepsal deníček, a tak s Hanou lovíme v paměti:
Sobota 29.6. - Rozkoukání se
Po ubytování nejdříve zjišťujeme ve Frýdlantu, co kde je. Na tak malé město je zde spousta obchodů
(včetně dvou cyklo)
a restaurací, v jedné z nich dokonce slibují zpěv jeptišek. Abychom vylepšili
rychlostní průměr 6km/hod, vyjíždíme ještě asi do 8 km vzdálené zotavovny Petr Bezruč.
Večer jsme pak ohromeni nabídkou jídel v restauraci RABAKA (mají vlastní
www stránky). Jídelní
lístek obsahuje: všechny druhy pizzy, jídla z masa kuřecího, vepřového, hovězího, vegetariánská
jídla, jež vůbec neznáme, zajímavé poháry...Konec konců,
podívejte se sami.
Navíce porce jsou velké, s bohatou
oblohou...
Dopadlo to tak, že většinu večeří trávíme zde a celý
den se těšíme, jak si večer budeme pročítat jídelní lístek (ostatně okolo 50% témat
hovorů při přestávkách
tvoří jídlo).
Neděle 30.6. - Srdce Beskyd a trocha historie
Po ranním nákupu u Mainla odjíždíme přes Čeladnou podél potoka Čeladenka (foto u pramínku)
na trase 6007
do Srdce Beskyd, což je název
hotelu. Zde provádíme kontrolu WC a pak pokračujeme přes hřbet
(oběd - Lenka sedí v mraveništi) do
Hutě, která již leží na břehu přehrady na pitnou vodu Šance
. Při sjezdu k hrázi
dosahujeme na tachometrech maximálních rychlostí a přes Ostravici
míříme nejkratší trasou
do Frýdku - Místku. Zde právě dnes v
muzeu končí výstava
Beskyde, Beskyde, kdo po
tobě ide, aneb z historie turistiky. Touto expozicí nás provází přímo autor výstavy,
dozvídáme různé zajímavosti a na závěr sledujeme film o historii Starých Hamrů, kterou jsou
nyní z velké části zatopeny přehradou. Někteří se u sledování dost zamysleli, naštěstí nebyli
slyšet a ani nespadli ze židle. Někteří (např. Dušan) si skutečně něco zapamatovali.
Cestu zpět volíme delší trasu, která je jen z menší části na naší mapě. Milena s Hynkem se stále
vyptávají domorodců, zda-li jedeme dobře, čímž Hanu tak trošku popuzují.
V závěru etapy se taktickou jízdou dostává Iva z posledního místa
do čela pelotonu - zbytek cyklistů
totiž při šílené jízdě z kopce nezahnul a tím pádem zakufroval.
Večer dostává Dušan za úkol sledovat v radiu předpověď počasí. Ten si ale hlavně pamatuje ty
občasné deště a při jeho vrozeném optimismu jsme pak v následujících dnech
hojně zásobeni výhledy na bouřky, nejlépe s krupobitím.
Pondělí 1.7. - Nejvyšší hora a nejnižší ceny
Frýdlant, Lubno, Pod Krásnou, Husinec, Pražmo, Krásná, Papežov, 8400m stoupání a jsme na
nejvyšším vrcholu Beskyd,
Lysé hoře
.
Takhle jednoduché to nebylo, ten Papežov jsme trefili až
na podruhé a těch 8 kilometrů do kopce, i když po asfaltu také stálo za to. Setkáváme se zde
s pěší části výpravy, sdělujeme si zážitky, jíme pěšákům řízky a pak hurá z kopce
(a pak zase do kopce) do Visalají. Zde objevujeme neskutečný penzion BESKYDY. Na
terase obklopeni květenou studujeme jídelní a nápojový lístek. Ceny jsou velice
příjemné, např. káva za
cca 8Kč, 2dcl sodovky (a teď se podržte) za jednu korunu. Milena si dává
modrou paní, Lenka nás stále ponouká, abychom si dali
špinavou sklenici a nakonec ji dostává. Všichni vše koštujeme (DOBRÉ) a ani se nám nechce
už nikam jet.
Úterý 2.7. - Proti větru za Maričkou Magdonovou
No, takhle prudký protivítr jsme tedy nečekali. Na frekventované cestě Ostravicí to s námi móóc pěkně mává. Když se rozhodujeme, že ze silnice uhneme a pojedeme po souběžné cestě, stávají
se z nás průkopníci slepých uliček, tudy cesta skutečně nevede.
Pokorně se vracíme (aspoň chvilku je to po větru) na silnici abychom po 500 metrech správně zahnuli
k přehradní hrázi vodní nádrže Šance. Tu nyní objíždíme z druhé strany a dostáváme se do
Starých Hamrů. Milena nám ukazuje místo, kde v chatě 2x2 metry spala s ostatními
šesti (nebo osmi) dětmi na prázdninách jako holčička. Přesunujeme se k pomníku Maryčky Magdonové
(Hana včera recitovala tuto Bezručovu báseň) a u poblíž stojícího kostela doplňujeme kalorie.
Má
manželka se dozvonila (když je zavřeno, tak zvoňte) do
obchodu U Maryčky a dostáváme navrch míšu. Energii tedy potřebujeme, protože
stoupání na Grúň je také výživné. Následuje Švarná Hanka, setkání s pěší částí výpravy
(chválí nám česnečku v restauraci na Bílém Kříži). Na Bílém Kříži se nedozvídáme, jestli je
tento postaven na paměť pašeráka (Lenka) nebo myslivce-pohraničníka (verze Dušana), takže
jejich sázku nemůžeme rozhodnout. Navíc nemají česnečku, ještě že tu mají pivo.
Sjíždíme mnoho kilometrů k přehradě Morávka a přes Pražmo, Raškovice a Janovice (smočení se
v Ostravici) se vracíme na základnu.
Středa 3.7. - Rá Ra Ra Ro
Dnes vyjíždíme s Hanou sami, ostatní kombinují auto a pěškobus. Tak stručně: přes Čeladnou
podél Čeladenky a Magurky do Ráztok k chatě Martiňák
po červené jedeme na Pustevny (zmrzlina od Ivy, Dušana a Lenky). Dále socha
Radegasta a Radhošť
.
Zde na opravě pracují tesaři a klempíři. Otevřeno má být jen
v sobotu a v neděli, ale máme štěstí, jsou zde dva hoši, kteří chtějí za vstup na věžičku jen 5Kč.
Vstupenku nedostáváme a hoši to za chvíli balí. Tak nevíme, komu jsme přispěli...
Sjíždíme do
Rožnova, kde hned na začátku je taková atrakce, trampolíny
spojené s
"bumbí džampingem", to poreferuje Lenka s Dušanem, nechte si vyprávět. S Hanou si prohlížíme
expozici v Mlýnské Dolině, kromě valchy, pily, mlýna a kovárny je zde dnes i milíř na
dřevěné uhlí.
Večer (stejně jako v předchozích dnech) nacvičujeme za Haniny metodické pomoci
country tance.
Čtvrtek 4.7. - z garáže na Prašivou na cvičení tajči
Konečně došlo na Dušanova slova, je pod mrakem. Když vyjíždíme, neprší, ale po přejezdu jezu
začíná ceďák. Schováváme se pod stříšku před garáží. Za chvilku přijíždí pracovník povodí
Odry a místo, aby nás vyhodil, nám otvírá garáž a poskytuje nám azyl. V garáži je i
umývadlo se zrcátkem, čehož hned využívá ženská část expedice k okrašlovacím
akcím.
Po cca 30 minutách děkujeme a pokračujeme na Prašivou. Své svaly zatěžujeme náročným stoupáním
do restaurace pod Prašivou. Tento podnik bychom mohli doporučit qůli sqělým polévkám, ale
jméno si kazí neochotnou obsluhou, čajem s citronem bez citronu a příšernými pánskými záchody.
Poté, co se rozhodujeme pokračovat a vycházíme před chatu, se svatý Petr rozhoduje, že zase
spustí vodní stavidla. Krátíme si čekání cvičením tajči pod vedením Lenky. Když čekání trvá již
moc dlouho, sjíždíme za deště s rozhodnutím, že se vrátíme do Frýdlantu. Pod
kopcem ale přestává pršet a tak cestu prodlužujeme na vodní dílo Baška, kde se dá normálně koupat.
Teď je to ale jen na pobyt v bufetu, kde jen Ivě se nesráží mléko v kávě (reklamace úspěšná).
Při cestě zpět jsme pořádně promočeni, ale dojem ze dne vylepšuje teplá sprcha a hlavně
večer a noc s tancem u cimbálové muziky (děkujeme Juro).
Pátek 5.7. - Od Janáčka přes Tatru za Burianem
Ráno se na nás směje sluníčko a nic nebrání cestě přes Kozlovice do
Hukvald
,
která je zpestřena přenášením kol přes ohradu. Moc pěkně to děvčatům a Dušanovi šlo,
já jsem jim pomoci nemohl, protože jsem je fotografoval. Projíždíme oborou-lesoparkem
okolo sochy lišky Bystroušky na hrad v Janáčkových Hukvaldech. Po prohlídce ještě
navštěvujeme hradní prodejnu s uměleckými předměty, kde zvyšujeme obrat (prsteny, tašky...)
Ve vedru naše další putování vede do
Kopřivnice, kde při naší návštěvě velice pěkné
muzejní expozice Tatry hlídá obětavě kola Milena. Pak zajíždíme ještě do
Štramberka,
kde Iva s Lenkou navštěvují expozici rodáka malíře Buriana a ač se má zavírat v 17:00,
svým kouzlem přesvědčují a odchází v 17:15. Ha+Hy+Mi navštěvují věž s rozhledem, Dušan hlídá.
Obracíme se zpět a stoupáním do sedla Ondřejníku končíme dnešní den.
Sobota 6.7. - Cestou necestou na svatbu a za pštrosy do nebe
Trasa Ha+Hy: Staré Hamry, Sulov, Malý Polom, chata Slavíč, Milíkov, Guty, Komorní Lhotka
Kdyš jsme hledali poslední trasu, použili jsme k
tomu nově zakoupenou mapu Cyklo od Shocartu. Tam byla tlustě vyznačená
hřebenovka podél hranic se Slovenskem, která začíná na Bílém kříži.
Zkonzultovali jsme to s Jurou a rozhodli, že objet to celé by vyšlo přes 90 km,
takže pojedeme po naznačené trase a ve vhodný okamžik to obrátíme. Na Bílý kříž
jsme jeli po silnici kolem přehrady a Starých Hamrů (tam jsme zamávali dejavákům
jedoucím na Slovensko) a vystoupali nahoru silničkou, plnou provozu aut
jezdících stejným i opačným směrem (spousta borůvkářů).
Na Bílém kříži jsme
zjistili, že zde žádná cyklotrasa nevede, ale na mapě to vypadalo, že cyklotrasa
vede zároveň s turistickou červenou. Vydali jsme se po ní, ale ouha, jednalo se o
typickou hřebenovku plnou kamenů, kořenů, bahna .... No, byli jsme rádi, když
jsme najednou vyjeli na asfaltku. Jenže červená ji jenom "lízla" a opět se drala
do kopce plná šutrů. Naštěstí kolem jeli cyklisté, kteří nám prozradili, že z
asfaltky se dá po celkem slušné cestě uhnout na Slavíč (chata) a odtud vede
asfaltka k přehradě na Morávce. Vyrazili jsme tedy po asfaltu s tím, že v
nejhorším někde vyjedeme. Naštěstí jsme skutečně správně odbočili a najednou se
opět ocitli na červené. Jaké však bylo naše překvapení, kdyš jsme na rozcestníku
četli údaje, které se zcela rozcházely s mapou.
No zkrátím to, na chatu Slavíč
jsme dojeli, tam měli velkou nástěnnou mapu a podle ní jsme vybrali další cestu.
Kousek jsme sice ještě sjížděli po šutrech, ale pak jsme se dostali na asfalt.
Při průjezdu Milíkovem jsme zahlédli na louce družičku a za chvilku na
krásné prosluněné louce celou svatbu, chystající se na hromadné foto v přírodě.
Drze jsme se před ně vecpali a foto vylepšili cyklistou s kolem před
ženichem a nevěstou.
Po 10 km nás čekalo další překvapení, pštros u cesty. Bohužel právě došel film
a tak budete o foto "Hana a pštros" ochuzeni.
Po průjezdu Komorní Lhotkou nás čeká poslední překvapení, stožár (5m), na jehož vrcholu na
plechové tabuli (1x2,5 m !) bylo nápis ve smyslu "Zpět k bohu a přírodě".
To vše vylepšeno
vrtulí z malého letadla.
Pak již v pohodě dojíždíme do
Frýdlantu. Původně jsme měli naplánovaný příjezd v 17 hod., ale měli jsme přes
hodinu zpoždění a 93 km v nohách, takže po sprše jsme naložili auto a vyrazili k
domovu. U pumpy ve Frýdku jsme zjistili, že máme téměř prázdné přední kolo, ale
Hynek ho dofouknul a vydrželo až domů.
Suma sumárum, SUPER
Další odkazy (jiné než v textu nahoře)