Když jsme dorazili do Jablonce oznámila nám Eva, že její kamarád právě vyrazil do Krásné Lípy, kde má chalupu a že chce i trochu pojezdit na kole a že bychom to mohli spojit. To jsme samozřejmě využili, přidali na auto kolo a do auta Evu a uháněli směr Jablonné v Podještědí. S Píťou jsme se sešli v Mařenicích. Oznámil nám, že kousek pojede s námi, paxe odpojí, zajede pracovat na chatu, my tam taky dojedeme a společně se vrátíme do Mařenic.
Plán byl přijat a vyrazili jsme. Z Mařenic okolo horské přehrady na Jedlovou po lesní štěrkové cestě, která se postupně zvedala, ale naštěstí i zlepšovala povrch, takže ke konci už byla asfaltová, zato prý snad 28% (Lysá Hora je proti tomu mírně do kopce), naštěstí to netrvalo dlouho (dýl už bych stejně nevydržela) a byli jsme na vršku. Tam nás čekal první iontový nápoj - řezané a výhled z rozhledny.
Cesta z Jedlové byla z kopce jen chvíli. Píťa si nás dle slov Evy otestoval a zjistil, že šetřit nás nemusí, takže jsme se zcela vyhnuli rovinám a jezdili pouze z kopce a do kopce a pokud už jsme využili asfaltových cest, byl asfalt tak rozbitý a plný děr, že to snad na štěrku a písku bylo lepčí.
Píťa pro samé krásy přírody zapomněl na svůj původní cíl (práce na chalupě) a doprovodil nás i do Labských pískovců - nádherná stezka v Českém Švýcarsku podél potoka. Zpáteční cesta pak vedla přes Luž s posledním řezaným a pak už jen asfaltový sjezd do Mařenic jako odměna za fšechno stoupání. V nohách jsme měli 85 km a v duši báječný pocit - KRÁSNĚ JE NA HORÁCH.