2.-4.8.2002
Minulý víkend jsme prožili opět obdivuhodně. A jak jinak než v sedla kola.
Abychom se hned zpočátku moc nenamlsali, první komplikace nedala na sebe dlouho
čekat.
Z Prahy jsme s Dušanem vyrazili před čtvrtou odpolední, v plánu byla již
klasika: Ze Střížkova na Praze 8 Polabskou nížinou do Mladé Boleslavi - hlavního
sídla HAHY. Vždy, když máte pocit, že vám to jede až moc dobře, tak to příjde. V
centru městečka Kostelec nad Labem najel Dušan v plné rychlosti na obstarožní,
notně vyhloubený kanál a píchl. Jelikož Dušan není žádný troškař, provedl to
hned tuplovaně - píchlá byla duše předního i zadního kola. I jali jsme se sami
spravovat přední kolo, když jsme si po chvíli všimli vyfouklého zadního kola. To
moje trpělivost vzala za své a pověřila jsem okounějícího domorodého klučinu,
aby mi zjistil v nejbližším cykloservisu, do kdy maji otevřeno. Zavírali v 17:00
a na věži zdejšího kostela hodiny ukazovaly 16:45. I nažhavila jsem své zdravé
kolo, abych cykloservismana pozdržela. Mezitím se Dušan dobelhal s demontovaných
kolem v náručí. No, bylo nám nakonec pomoženo a my mohli upalovat k vytčenému
cíli - podél Labe a dál více či méně zapomenutými okreskami. Asi tak 22 km před
M.B. jsme se setkali s HaHy Vorlovými a to už nás ten den čekaly jen samé
slasti:
Další den (sobota 3.8.) - poněkud na sobotu brzké, ale vzhledem k plánu nutné vstávání před sedmou. Již kolmo přesun na mladoboleslavské nádraží a odjezd
vlakem do Liberce - dle klasika "bylo nás pět" (posíleni o Janu). Přestup s
přenášením kol 1x, ale jelikož my tři děvčata jsme svými koly zablokovala
strojvůdce v jeho kabině (on by prý nemohl v případě potřeby hbitě
vyběhnout!?!), tak na další zastávce se opět odehrálo "škatule, škatule hejbejte
se!" i s koly samozřejmě.
Do Liberce jsme se všici nakonec přece jenom dostali, u východu nás již
vyhlížela Eva. A pak už jsme jenom cyklovali a cyklovali.
Jen krátce tápali, kudy vlastně na Ještěd, ten byl nakonec úspěšně zdolán - mnou
a Dušanem vůbec premiérově. Výhledy byly na všechny strany ohromné, jelikož den
se opravdu poved a vybarvil do letních odstínů...
K dalším cyklo-slastem se řadí obvykle sjezdy - ten náš z vrcholu Ještědu až do
Českého Dubu byl skutku impozantní. Neméně pak výhledy do širo širé krajiny
Českého středohoří. A kolem nás samá dominanta - sám Ještěd, hřbet Jizerek i
Krkonoš, Bezděz, Ralsko, Trosky... Návrat do Bolky jsme si zpestřili prohlídkou
zámku Sychrov - pro mne a Dušana opět premiéra.
Večer pak nejlépe charakterizovat jako lahodný - nad námi nebeská červánková
klenba, praskající oheň a nad ním opékající se masíčko, bezstarostné klábosení o
všem možném i nemožném, fajn pocit z ujetých devadesátidvou kilometrů...
Nedělní ráno jsme si přispali, opět vydatně posnídali, něco se nasmáli při
Hynkově čtení z vtipné knížečky líčící matčino pozorování, jak se její synek
vyvíjí a dospívá.
Při chystání na odjezd a návrat zpět do Prahy jsme se já i Dušan na nemálo
místech končetin opět umazali od řetězu, k mému roztrpčení byl řetěz obtisknut i
na oděvu... To jen Dušan tak důkladně promazal řetěz a všechna soukolí.
Vorlové nás opět doprovodili - cca něco přes 20 km. Zbylé kilometry jsme jeden za
druhým pomalu ukrajovali za dusna před bouřkou. Té jsme nakonec unikli. Ale aby
ty slasti moc nepřevyšovaly strasti - před obcí Veleň v plné protirychlosti do
mé vnitřní partie pravého kolena narazila
vosa a samozřejmě že bolestivě píchla,
potvora! Stále mám svědivou, nateklou a zarudlou památku.
Ani to vosí píchnutí však skore nevyrovnalo - slasti cyklistovy převyšují. A
tak hurá vstříc novým cyklo-zážitkům!
Všechny příznivce kola zdraví
Iva.
Pro HTML upravil a odkazy přidal Hynek. K zápisu není co dodat, kromě příhody, kterou jsme zažili my hoši, co spolu chodíme, tedy Dušan a já, ve vlaku. Abychom neblokovali vstupy/výstupy pasažérů, museli jsem se rozdělit. My kluci v jednom vagonu, děvčátka v druhém a se společnou jízdenkou. Když nás pak přišla zkontrolovat průvodčí, a my jí řekli, že jízdenky má druhá část výpravy, oznámila nám nezapomenutelný pokyn: "Když se rozdělíte, tak musíte být pohromadě".