Zpět na: Odkazy

Básnická tvorba členů HaHy.

Občas vznikne samovolně, občas někdo někoho pošťouchne, občas někdo jen tak v rýmech odpoví - a je tu rýmovačka, kterou můžeme drze povýšit na báseň. Co to je, nechť posoudí laskavý čtenář sám:


Kalimero

 HANKA
Venku hnusně prší,
musí doma sedět,
problémy se vrší,
Hynek bude vědět.

Poslední kapka dopadne,
Hanka přilbu popadne,
potřebuje sluníčko,
do půllitru pivíčko.

Jede Hanka jede,
celou partu vede.
Co se flákaj vzadu,
mají velkou vadu.
Kdo chce fotit, čůrat, pít,
povolení musí mít.

Jede Hanka jede,
celou partu vede.
Nechce svoje tělo nosit,
kilometry pěšky kosit,
když však hledá kešky,
chodí radši pěšky.


(Aby to nedopadlo jako v pátek:)
Prší
Venku hustě prší,
smutek v duši vrší,
chtěl bych vyjet na kole,
do lesa a na pole.

Kámoš vejlet zrušil,
v dešti jsem to tušil,
nemá zájem chřipku mít,
acylpirin s čajem pít.


(V sobotu už se počasí snažilo:)
Sluníčko
Sluníčko se bálo,
že by hřálo málo,
že nestačí ještě
mraky plné deště
vytlačit pryč z oblohy
do vhodnější polohy.
Snad to zkusí zítra,
od brzkého jitra,
než se všechno rozmočí,
kůže, nehty, obočí.

(Mám v notýsku i pánské básničky, prostě co zažiju, to zbásním, však víte...)
Jen malý úryvek:
Vidím tu dvě kočky,
mají kypré bočky,
chci se s nimi radovat,
obě potom milovat.
 

Čtvrteční chvilka poezie.

Padají mi vlasy,
spadnou na zem asi.
Spadnou na zem asi
taky moje řasy.

Cyklista
Venku svítí sluníčko,
v dlani chladí pivíčko,
zachlastáme vesele,
projedem se na kole,
potom usnem v stodole.

To není jen náhoda,
že je dobrá pohoda,
musíš se víc snažit,
když chceš něco zažít.


Iva

 Sázava

A Sázava je už řeka naše,
tiše plyne a jinde třpytem překvapí...
Úžasné je kolmo provázet ji
a naslouchat hlasu máje, vlahé rosy
a ševelu rákosí.


Mže

Mží ti do vlasů stotisíc nápadů,
mží ti do vlasů stotisíc nálad.

Pramen řeky hledáš? Můžeš o něm i snít.
Taky škytat, slzet, však pravdu mít:
Zde je pramen a nikde jinde.
Zde Mži značím a za to ručím.

Mží ti do vlasů povedený den,
mží ti do vlasů na břehu Mže.
Pramen totiž nalezen,
tak můžeš dál a je ti docela dobře.

Už víš, jak rodí se pramen.
Minutku ticha, prosím.
Amen.
 

Olga

Přihláška na burčáktour

Přeji dobrý den všem,
já se hlásím obratem.
Burčák byl
a burčák bude!
Budeme jej píti všude.


Okolocyklista

Horem dolem
všichni co jsou kolem
cpou do mne ty názory,
že bolístkám navzdory...
kolo vpředu, kolo vzadu
nejlepší je pro náladu.

A tak pěkně šlapejme,
píseň k tomu zapějme.



Terorista (Honza S.)  

reakce na Okolocyklistu

Na kolo ještě nevlezla
a báseň už z ní vylezla.

Ty tam - nečuč okolo
a rychle vylez na kolo
Až pak uzříš Olino
svou hýžď v barvě malino
vé, .... cha chá,
tvůj ret ti sám zapěje
ty songy plné naděje,
že až se vše otlačí
bude život jinačí.

Cha, chá ....

Ty tam budou bolístky, ...

Že by někam zmizely? ...

Éh ... radš nahoď pojistky

jinak budeš ..... *)

....................................................................
Pozn.: *) míněno "bez proudu"


Š P E K   a   S E D
(aneb závěr „ODPRDOS Sázava“ nerozježděného cyklisty)

Jaks nes se dnes
se špeky přes Nespeky?
Zda sed se zved
a chtěl zas jet??

Tož sed se zved
však špek ne hned.
Nespeky už v dáli mizely
a špek jak Nanynka do zelí
se furt jen vlek
jak líný šnek.

Tak vlek se dál kol Sázavy
přes Davli vlek se do Prahy
odkud po závěrečné veselici
špek dovlek se domů k Hostivici.

Tam sed si sed
však špek ne hned.
Ten s Olihní ještě na chvíli
kol domů kolmo jezdíli.

……………………………………
Pzn: „Oliheň“ = vnučka Olivie, 4 roky


(MŽE)
BRÁNA DO SVĚTA

1. část (ukodrcáno ve vlaku k ODPR a prezentováno u pramene)

Ať si má Brit Temži
sedí si v Londnu v City
My hrdí jsme na svou – „ Mži “
a máme rádi Brity

Temže prý je řeka po níž plují lodi
do moře i z moře jak se jim to hodí
Ta představa mě leká, myslím-li na to zrouna
vždyť prý Mže - „ta naše řeka“, se vlévá do Berouna. (?)
(Pozn.: po konzultaci u pramene doplněno bez inzultace slůvko "prý" , což umožnilo optimističtěji navázat .. )

2. část (ukodrcáno na kole k DOS a dosud neprezentováno)

Tomu nelze věřit dlouze
dost už bylo - dosti lží !
Beroun nechť je vždy už pouze
jen „Berounem nade Mží“

Semkněme své síly chabé a prosaďme v pokoře
že Mže přes Vltavu a Labe se vlévá rovnou do moře
Mže je nám branou do Evropy! Nezoufejme přátelé
to Ostravak i Brit pochopi, ač je jim to z *)

Pozn.: *) – hrome, zase nevhodný rým!
Hynku, možná varianta – „ač je to pro ně veselé.“
 



Mirka

Vyrážíme na jih

Vyrážíme na jih
za teplým sluníčkem,
naplníme kalich
zlatým pivíčkem.

Jinde zase víno
do pohárů vteče,
na kolech nám spolu
čas krásně uteče.

Zahřejeme tělo,
zahřejeme srdce,
toho se nám chtělo
po zimní odmlce.

Kdyby se povedlo
čas trochu přibrzdit,
ty chvíle radostné
co nejvíc prodloužit!

A tak hurá na kola
do pohorek, do lodí,
tam nás čas neudolá,
utečem´ mu - to se ví.


Sedlo

(vystřiženo z e-mailové korespondence)
Básně se tu kupí,
mé pozadí úpí.
Tož se sháním medle
po kvalitním sedle.
Poradí mi někdo
co je dobré sedlo,
aby mé pozadí
naň dobře sedlo?


PRSO MŽE

(Pozn.: PRSO rozuměj: PRamenSOutok - ukradla jsem Kalimerovi, má u mě pivo)

K prameni a od pramene
Na kolech se projedeme
Zlatem a zelení polí
Z té krásy srdce až bolí
A v řece jménem Mže
Slunce se ukáže

Z kopce i do kopce
Nech tryskat emoce
Radosti průchod dej
Život je báječnej
Jak u jeho pramene
Tak na cestě kamenné

Nejsi tu sám, člověče,
Z lesů a hor přiteče
Krajem jiný pramínek
Jiskřivý jak plamínek
Podej mu svou ruku
Na cestě k soutoku

Uvidíš jak před Prahou
Mže se potká s Vltavou
Nabídne jí věno
- svoje něžné jméno
A na cestu loudavou
k Severnímu moři
Vydá se Mže s Vltavou
Až do Labe se vnoří.

Já tu smutním u soutoku
Že moje cesta končí už
Na té pouti od pramene
Bylo dobře - u už kuš!

 

Lenka

MŽE

(kompilace na dané téma z 30.4.2009 a vlaku R756 za pomoci červeného, nepůvodní citace uvozeny)

Mže zamžená -
„…co je nám po jméně, i růže zvána jinak voněla by stejně..“
- je nám!

Mže -
to jméno symbolem je našeho snažení.
Symbolem i cílem.

Cíl dnešní - pramen - počátkem je cesty.
Co cílem bude zítra?
Co pozítří?
A pak…až potůček se stane řekou a rozplyne se v oceánu?

Mže mlhavá -
- odkud kam a proč?
bubláme, plynem, tečem
od zrození až po splynutí s oceánem vesmíru?

Zamžená Mže -
- jak odpovědi na naše otázky.

„Kdo touží, kdo hledá,
co nalézá, jeho je.“

Cílem je cesta!
Cesta je cílem?

Zpět od mlhavé nejistoty k jistotám dneška.

Já nalezla jsem vás,
vy nalezli jste Mži.
A spolu a spolu s ní poplynem 3 dny k oceánu - každý k tomu svému.

Tak vzhůru na cestu: „Do ťapek!“

Použity výňatky ze Shakespeara, Petra Prouzy a Hany Vorlové
 


Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.


Na hlavní stránku HaHy