V pátek večer jsme dorazili do Valtic, ubytovali se v intru železničářského učiliště
(132 Kč za noc je maximální cena, kterou je možno za toto ubytování obětovat, Vláďa to zná).
V sobotu ráno Hynek nejdříve vyrazil shánět náhradní díly na své sqělé kolo. Večer totiž upevňoval zadní kolo a zlomil takovej ten čuftík, jak drží kolo ve vidlici. Naštěstí nemusel až do Břeclavi, hned ve Valticích se zeptal v hotelu, kde měli na ceduli symbol kola (recepční tvrdila, že nic takového nemají) a tam mu poradili pána, který opravuje kola a ten v krabici s náhradními historickými díly našel přesně to, co Hynek potřeboval (mám šikovného manžela).
Když jsem se vrátila z nákupu potravin (vystála jsem frontu svému drahému na salám), již čekal před intrem a tázal se mě, kde se flákám.
Bylo asi 3/4 na 10, když jsme nasedli a vyrazili po červené turistické směr Lednice. Jelo se lesem zároveň i po jedné z mnoha cyklostezek kolem krásných pseudohistorických staveb, sklizených vinic (semtam malé zapomenuté hrozny, ne tak sladké jako v Toskánsku, ale na zobání a osvěžení báječné), turistů pomálu.
A již je tady první zastávka u Randezvous. Vítězný oblouk uprostřed lesa nás překvapil
svoji velikostí. A kousek za ním Hubert, 3 grácie
(odbočku k Apollonovu chrámu
jsme vynechali). Silně nám to připomínalo zahradu ve vídeňském Schönbrunnu.
Přímo z lesa jsme vjeli do
Lednického zámeckého parku, objeli zámek a zamířili k Janohradu.
Park je u zámku zahradou pravoúhle upravenou. Keře sestříhány, cestičky vysypané,
ale postupně tak,jak se vzdaluje od zámku přechází v lesopark a je rozsáhlejší než by se zdálo.
Navíc je zde spousta vody ve formě umělých i přírodních toků a velkého Zámeckého rybníka
s ostrůvky, takže najít správnou cestu není jednoduché.
Janohrad (též Janův hrad) je uměle vybudovaná zřícenina (takhle nějak to chtěli Bouvard a Petuche ze seriálu byli jednou dva písaři). Ve chvíli našeho příjezdu se zrovna před ní srocovala svatba.
Další atrakcí, po které jsme prahli byl
Minaret (pseudoarabská stavba)
a tu nastal problém. Turisti jezdí po parku na lodičkách, to na kole nejde, vracet se
k zámku po stejné cestě se nám nechtělo. V mapě byla vyznačena cesta podél kanálu,
který vede k Minaretu. Ovšem cesta byla cestou jen kousek, pak jsme vjeli na podmáčenou
louku a nastal okamžik pravdy. Protože s námi nebyl Zdeněk, který by odvážně zavelel:
"kupředu", potupně jsme se vrátili k Janohradu a po podrobném studiu mapy jsme se rozhodli
vyjet na silnici, která vede kolem parku a až uvidíme Minaret, tak z ní odbočíme.
Nějaký most přes Dyji je na mapě taky nakreslen, takže není problém. Jak správně tušíte,
problém byl. Most přes Dyji v místě, kde bychom potřebovali nebyl, silnice přes most vedla,
ale to už ji zase od parku odděloval plot. Už to vypadalo, že dojedeme až k zámku, když se
objevila brána, pravda zavřená řetězem, ale natolik volným, že i moje tlusté tělo prolezlo
(o hubeném Hynkovi nemluvě). Kola jsme si přes plot podali a již jsme mířili k Minaretu.
Za pouhých 10 Kč jsme vystoupali nahoru, přesto, že bylo jasné, že stejně kromě Zámeckého
parku nic neuvidíme.
Pak už zbývalo jen kolem rybníka prokličkovat k zámku a vydat se na další cestu. Jenže do toho udeřilo poledne a taxme zamířili do Zámecké restaurace na polífku. Dle názvu to byla gulášová a byla teplá.
V 1/2 1 jsme konečně opustili Lednici a pokračovali opět po červené turistické směrem Nové Mlýny. Tam jsme odbočili na zelenou a vyjeli na hráz Dolní Novomlýnské nádrže. A to Hynek nečekal (já už jsem tu byla) a byl překvapen obrovskou vodní plochou. Prohlásil, že je to větší než Lipno.
Odbočka: Hynek viděl v létě na Šumavě začátek Lipna u Nové Pece a byl zklamán, jak je to malé, musím ho v létě vzít na tu správnou část Lipna, aby si užil.
Zelená pokračovala po hrázi jako asfaltová cesta a na ní byly pro rybáře nakreslený stání, jak na parkovišti a dokonce očíslované. Myslím, že každý rybář zde má svůj zaregistrovaný klejm, na kterým chytá. Bylo jich tu spousta. Fšichni v maskáčích, někteří ze stany, dokonce jsme zahlédli i manželku nesoucí hladovému rybáři oběd. Hynek se samozřejmě zajímal, zdali bych mu taky nosila oběd, i ujistila jsem ho, že bych v případě, že by on chodil na ryby, jezdila na kole.
Věstonice. Venuši jsme neviděli, zato spoustu sklípků a u jednoho nápis BURČÁK.
Moje chuťové buňky se okamžitě seřadily do fronty a kolo samo zastavilo. Hynek prohlásil,
že nemá chuť a taxem vyrazila na skleničku sama. Ve sklípku právě lisovaly červené a hrozny
a po mé otázce:
"Dobrý den, mohla bych dostat skleničku burčáku?"
se majitel zeptal: " máte lahev?"
"Ne, já jedu na kole a zahlédla jsem, že máte burčák, tak jestli bych mohla dostat skleničku?"
"Kdybyste nebyla pěkná ženská, taqám řeknu, že nemám čas."
A to už vymýval skleničku a naléval. Mňam. Poděkovala jsem, burčák zahřál a krásně se
po něm jelo dál. Nejdříve mezi nádržemi a potom kolem Střední (Věstonické) nádrže po modré
a společně i cyklostezce, po mostě přes Svratku a Jihlavu (vůbec jsem netušila,
že je to i řeka).
Modrá pak uhýbala a cesta končila svodidlem lemujícím hlavní silnici E461. Po silnici se blížila paní na kole, zastavila, Hynek ji pomohl přehodit kolo, ačkoli tvrdila, že je zvyklá a pokračovala po cestě. Ještě před tím nám poradila, že se dá do Pasohlávek pokračovat podél Horní (Mušejovické) nádrže, ale někdy je tam prý branka zavřená a plot je třeba prostřihnout (oni prý s sebou vozí nůžky). Zkusili jsme to, nejdříve jsme prolezli plotem, ale po 50m byl další, branka zavřená, vzdali jsme to, vrátili se na hlavní a jeli po silnici. Její plus byla benzinová pumpa se záchodem a kávou.
Za Pasohlávkami jsme opět přejeli vodu a v Brodu nad Dyjí jsme se definitivně
rozloučili s Novomlýnskými nádržemi a zamířili přes Dolní Dunajovice do Mikulova.
Bohužel, čas vyhražený cyklovýletu se krátil, takže Hynek rozhodl, že 7 km do Mikulova
dojedeme po hlavní E461. A zde se ukázalo, že pámbů nás má rád. Podél hlavní silnice vedla
ještě jedna asfaltka (na mapě není) ve vzdálenosti (5-10m), ideální cyklostezka (značená není),
až do Mikulova.
Mikulov má zámek se zahradou na které právě probíhala výstava soch ze dřeva i kovu (moc pěkné). Na náměstí je dům s renesančními grafiti, škoda, že jsme neměli víc času.
Za Mikulovem směrem k hraničnímu přechodu jsme slezli na bývalou signálku, která vede mezi tratí a hranicemi až do Valtic s odbočkou ke Kolonádě (dost stejnou mají v Schönbrunnu).
Tady nás dostihl telefonát našich kamarádů, kteří s téměř hodinovým předstihem dorazili k internátu. Po dojezdu (celkem 97,5 km po rovině v pohodě) jsme se stihli akorát osprchovat a čekala nás další podoba vína.
Sklípek, který jsme navštívili je majetkem manželů Kazíkovích. Zde jsme popili báječného vína a zahulákali si při kytaře. Sklípek jsme opuštěli postupně. Hynek zodpovědně jako řidič ve 2, já, protože se mi zavírali oči, tak ve 4, nejodolnější vydrželi do 1/4 na 6. Ráno jsem trpěla pouze nedostatkem spánku a kdybych mohla sednout na kolo, bylo by mi báječně. No, zašli jsme se srovnat do sklípku na snídani, načepovali víno do lahví odjeli do Čech.
Na mapě se dá naše cesta vysledovat zde
tady by mělo být něco o Mikulovu
další odkazy:
Valtice zde nebo
tady
Lednice
Breclav
Jižní Morava