Zpráva o cyklistickém Toskánsku a Elbě 
Ahoj kamarádi cyklisté!
Po té co jsme si s Hanou řekli, tak letos (2001) dost, je konec s dovolenými, tak Hana vyhrála v soutěži zájezd do Itálie - no nevyužijte to! Vybrali jsme poslední dny dovolené (do práce půjdeme asi i 31.12.), otevřel jsem tajné vánoční fondy a jeli jsme:
- Pondělí 4.9.2001 17:30 Nastupujeme v Mladé Boleslavi do autobusu s vypůjčenými a na poslední chvíli zakoupenými věcmi. Cesta autobusem je tradiční, s přestávkami na velkých parkovištích, kde není problém s WC. V tomto autobusu šly dokonce vysunout sedačky v uličkách trochu "dovnitř", tak jsme se mohli "pohodlně" rozvalovat.
- Úterý 5.9.2001 11:00 po přejezdu Florencie (bez
zastávky) dojíždíme do Sieny o 7 hodin dříve
oproti plánu.
Kemp je oukej, je tu dost místa, ticho, dostatečné sprchy i WC, dokonce
i bazén, ale vstup je 3000 lir.
Odpoledne jdeme do Sieny, do jejího historického centra. Zajímavé je náměstí které se svažuje a má tvar obrácené mušle. Zde se konají závody koní v s jezdci v historických kostýmech. Kostel, který je celý vyzdobený mramorem je krásný, ale neviděli jsme jej, vstupné je 10000,- lir, stejně jako na vyhlídkovou věž. K večeři si dáváme nudle s omáčkou. - Středa 6.9.2001 Po noci kdy pršelo, se probouzíme do podmračeného
rána. V 9:00 je výjezd. Na silnici je docela velký provoz, rozhodně to
nejde jet v dvou vedle sebe. Krajina okolo nás je taková, jaká je barva
siena. Tato barva nás bude provázet celý pobyt v Toskánsku. Castelina
- krásně městečko (fotíme "umrlce" - ostatky v kostele). Je
ale zima - beru si mikinu, Hana odolává a bere si raději husí kůži. Radda
- zase pěkný kostel (a je v něm teplo) - obědváme, bereme materiály
o místním vínu v informačním středisku. Jedeme dále stále defakto
mezi vinicemi
(kdybyste NÁHODOU chtěli trhat,
nejdříve
z hroznu ochutnejte, nemusí být všechno zralé). Villa a sesta
- přijíždíme v době siesty, všude je mrtvo a tak obdivujeme jen uzoučké
uličky. Už je teplo, až moc. Castelo di Brolio výživný výstup na hrado-zámek.
Je zavřeno (stále siesta), ale výhled do kraje je fascinující, ještě
že jsme jej nevynechali. A ještě drobnost, je zde bezvadné čisté WC.
Castelnuovo - kostel, uličky...
A po 88 km jsme zpět v městě Siena. Nakupujeme, stejně jako včera, v obchodním centru COOP:
Jogurt 125g (se slevou) 360 lir Jogurt obyčejný 150 g 820 lir Sedmička místní speciality:Chianty 5000 lir 1 litr stolního vína 3740 lir 2 housky po 90g 675 lir Paprika (jeden kus) 640 lir 1/2 litru mléka 990 lir Zajímavost: i u ovoce jsou igelitové rukavice na výběr zboží.
- Čtvrtek 6.9.2001 Po poslední noci v Sieně musíme balit.
Dokonce nejsme poslední (jsme druzí od konce). Vyjíždíme všichni
najednou v 9:30. V rušném provozu dojíždíme do Monteriggioni
- městečko celé obehnané hradbami
. Je samozřejmě na kopci,
stejně jako všechna ostatní historická města zde. Není zde ani jeden
moderní dům, paráda! Po 7 km následuje další město Colle
s historickým centrem na vrcholu (pěkně jsme si ve vedru zatlačili).
Je zde nejkrásnější kostel, co jsme zatím navštívili. Abychom si plánovanou
trasu prodloužili uhýbáme do Cásole d'elsa. Sluníčko
pere, je to rovina s kukuřicí a slunečnicemi. Před úpalem nás zachraňuje
opuštěná (je přece siesta) benzinová pumpa, kde je hadice s vodou. Před
smrtí hladem nás zachraňuje již tradičně víno. Z vlastního města
(je vyzdobeno kameny,
které pomalovaly děti ve stylu naivních umělců) je báječný
rozhled 360 stupňů.
Již z velké dálky nás svými rodovými věžemi zdraví z vrcholku město San Gimignano. Abychom si kopeček vychutnali, nejdříve si trochu zaklesáme (báječně) do údolí.
Kemp: daleko od města, je tu husto (jeden stan vedle druhého), WC jsou jen turecké. Před večeří, kterou tvoří rýže a konzerva vepřového masa (za našeho mládí to byly kousky masa, teď je to taková rozemletá šlichta), se dohadujeme, kdo způsobil, že červené víno, které vyteklo na čočku, nebylo pořádně zavřené. Večer jsme si udělali, abychom také potrápili jiné svaly, pochodové cvičení. Asi 3.5 km do města jsem šli pěšky a stálo to za to. San Gimignano nás zcela uchvátilo. Nevíme čím. Jestli to byly strohé čtverhranné věže, úzké uličky, fresky... prostě na nás dýchla historie. - Pátek 7.9.2001 Tentokráte jsem sbalili rychle, i když Hanu
dost bolela záda (7mm karimatka je málo). Jako PRVNÍ jsme vyrazili na
další poznávání Toskánska. Ještě jednou,
tentokráte za světla,
jsme si prohlédli fresky. Zatímco Hana byla na obhlídce, já seděl se
stařečky na obecních židlích a spolu s nimi sledoval sílící davy
turistů (včetně ruských). Cestou jsme opět prováděli testaci hroznů
a zase dopadly na jedničku. V poledne jsme dojeli do Certaldo.
Opět historický cihlový střed. Na Haně nějak nechtěli vstupné
a tak viděla i interiéry.
Poobědní putování bylo do kopce, pak DO KOPCE a pak pro změnu zase vzhůru. Do toho vedro. Následuje odměna ve formě DESETIKILOMETROVÉHO SJEZDU, asi proto, abychom se mohli pěkně zapotit při stoupání do cíle našeho snažení, města Volterra. Jako odměnu si v pěkném kempu (koupání v bazénu zdarma, ale zrovna v pátek 7.9 končí otvírací doba) dáváme presso (2000 lir) a vydáváme se na obhlídku. Navštěvujem římské divadlo
s obrovskými sloupy,
prohlížíme dílnu, kde
vyrábí vše z alabastru a kocháme se
výhledem: v popředí tradiční taškové
střechy, za nimi zajímavé hlinité
kopce, jejichž obrysy a údolí vykresluje zapadající slunce.
Nastal snad čas, abych se zmínil o místních řidičích. Jede-li za vámi dlouho nějaké auto a váhá s předjížděním, zjistíte, že je to Němec. Italové kolem vás jen profrčí. Spolehnout se na to, že dodávka zastaví na stopce a nerozjede se přímo před vás, to tedy nemůžete. - Sobota 8.9.2001 A zase máme jako první zbaleno! Vyrážíme na
delší ze dvou možných dopoledních tras. Nejdříve doslova klesáme
z mraků a trvá to 8 km! V Salina di Volterra šup do
leva na ves Pommarance (pomeranče jsem ale nenašli).
Malinké stoupání, rovina a pak najednou značka 12% stoupání,
naštěstí jen 100 metrů. Krátký vofuk (fotíme usedlost), míjíme
opuštěné stavení a pak to začne: serpentina doprava, serpentina
doleva, serpentina doprava... a to 8 km. Na vrcholu nás vítá (jde-li to
tak napsat) malebný hřbitůvek na vysoké skále v Micciano a
pak dolů, dolů (přestávka na víno), dolů dolů - takřka dvojnásobnou
rychlostí překračujeme značkou nesmyslně přikázanou třicítku.
Ve 13:00 autobus odjíždí do přístavu. Jen chvilku čekáme a za hodinu dojíždíme trajektem na Elbu. V kempu se nemůžeme dohodnout na místo postavení stanu: je lepší stín a chlad (Hynek) nebo světlo a větší hic (Hana). (Po konci zájezdu se ukázalo jako nejlepší místo, kde bylo závětří). Večer trávíme povídáním s ostatními u číše (hrnek z domova) šumivéha vína Lambruska, spory jsou zapomenuty.
Kemp je nejlepší. Záchody (sedací) se sprchou (asi na umývání podlahy), spousta sprch (uvnitř je zástěna, abychom si nenamočili šaty). Přímo u kempu je pláž, je tu i restaurace (v neděli s hudbou) s miniprodejnou. Do přístavu Porteferraio je to 15 minut a hned na kraji u kruhového objezdu je obchodní dům mající otevřeno bez polední přestávky (ale v neděli zavřeno). - Neděle 9.9.2001 První výprava na Elbě začíná krásným počasím
a výhledy na moře tříštící se
o příkré útesy. Z města Marciana
Marina postiženého turistickým průmyslem "lehce" vyjíždíme
do obce Pogio (600 m), kde teče na náměstí
kašnička s pitnou vodou a vše je zde mini. Člověk nepozná,
je-li v uličce, na schodišti či již pronikl na něčí dvorek.
Přejíždíme do cca stejně vysoko položeného Marciana. Zde
se občerstvujeme zmrzlinou a kávou. Nádherný sjezd je již tradiční,
nikoli však nudný. V Cavoli jdeme na pobřeží,
obdivujeme vysoké vlny, které se valí na mořské útesy a vrací se do
moře jako bílá pěna. Původně jsem nechtěl následující část
popisovat, ale myslím, že bude lepší svou zkušenost předat dalším.
V bodech:
- krásné vlnobití
- přes vlny (snad 2m) se nejde dostat do moře
- přesto vstupujeme
- báječně to houpe
- chci plavat ke břehu na pláž
- nejde to, strhává mě to ke skalám
- vlna přes hlavu
- druhá, nevím kde je nahoře a kde dole, nemám dech, dýchám vodu
- jsem nad hladinou
- volám o pomoc, nikdo si toho v hukotu vln nevšímá (později se dozvídám, že si mysleli, že si radostně zpívám)
- další vlna přes hlavu
- konečně vidí, že se topím
- z mého hlediska jako šnek, ve skutečnosti běží vedoucí Mirek ke skalám
- chytám pomocnou ruku Mirka a jsem zachráněn
Relaxujeme s dalšími stovkami lidi na klidném moři v zátoce Marina di Campo.
Večer, posloucháme a pak i dáme jeden taneček při živé hudbě v kempu, ta na štěstí pro spící končí s produkcí ve 23:45. Nejzdatnějším tanečníkem je nejstarší účastník zájezdu, důchodce Vojta, který sbalil cizinku ve věku max 25 let! - Pondělí 10.9.2001 Ráno se vítr mění v prudký vítr a posléze
v uragán. Doklepáváme kolíky, přidáváme kotvící lanka. Hana
drží stan, já buším kladívkem. Láme se v průměru
deseticentimetrový kůl, padá stínící síť, jen náhodou se stromy nelámou.
Přežili jsme to všichni bez ztrát a problémů, stan nikomu neulétl,
jen ve stanu je "trochu" více prašno. Italové hned nastupují
na opravy a zpívají si u nich. Po půlhodině po větru ani památky.
Vyrážíme na východ a po boku automobilů jedem jen 20 minut a uhýbáme na klidnější silnici. V dáli a výšce vidíme jakýsi hrad či pevnost a vtipkujeme, že se tam podíváme To ještě nevíme krutou pravdu, že sedlo u pevnosti je výškovým cílem, který nás čeká. Cesta je oddychová, to znamená že stále intenzívně dýcháme v mém případě supíme a funíme. Pod vrcholem projíždíme úzkou soutěskou, ve které na sebe auta musí troubit, aby se dohodla pojede-li to horní nebo dolní. Ten vrcholek se jmenuje Volterraio, městečko pod ním Rio Nell' Elba. Zde u kostela s moderními obrazy doplňujeme vodu a pohodově klesáme do cípu ostrova, Cava, kde nás nic nezaujalo kromě kotvících plachetnic. Jedeme dál dle vinic do městečka Porto Azzuro, kde po prohlídce muzea-krámku s různými polodrahokamy svá těla chladíme v moři. Po kávě, jejíž objem se rovná jednomu doušku, "chrupce" na pláži a testu vína na vinici (troubí na nás policie) se přes Porto Ferraio vracíme do kempu. Večer je chladnější, ale to vůbec nebrání tomu, abychom jej tradičně při víně strávili s Vaškem a Štěpánkou Bahníkovými (z Liberce) a Mirkem a Janou (u hájenky u Pekla u Josefova Dolu). - Úterý 11.9.2001 Prvním cílem je prohlédnutí vily, kde byl ve
vyhnanství Napoleon. Je to rezidence se zahradou, okolo se
prodávají
suvenýry a... vlastně nic. Ale byli jsme tady. Přejezd přes Madona
di Campo okolo letišťátka již známe, jen zkoumáme, zda-li ten
"rákos" okolo je či není bambus.
Dalším cílem je v mapě hrdě nazvané "MONUMENTO" ležící v sedle 284 m. Po hladké silnici pozvolným stoupáním dojíždíme nahoru a hledáme monument. Nacházíme jej ve křoví, je to hrano o velikosti 40x40x110 CENTIMETRŮ s utrženou přední deskou, takže nám zůstává utajeno, čeho je to monument. Hmmm, to je tedy pro nás zajímavější Němec, který na bicyklu s přívěsem (na dvě děti a s bábovičkami na pískoviště) přijel z druhé strany. Sjezd do Lacony, balatonská pozvolná pláž, chleba s paštikou (stále mi chutná). Tak tady až budete, tak hledejte. Nechal jsem zde svůj nůž.
Po prudším stoupání do 260m se před námi otvírá pohled na záliv s největším městem Elby Portoferraio, jehož historickou část s krámky, hospůdkami, kostely a pizzeriemi prozkoumáváme.
Balíme a po poslední koupeli v moři v 17:00 odjíždíme. Dostáváme se na trajekt o hodinu dříve a v 17:45 odplouváme. Po kličkování v Pizze si prohlížíme šikmou věž a zjišťujeme, že mnohem zajímavější jsou okolní mramorové stavby. - Středa 12.9.2001 Po přečtení nápisů vyzývajících k zastavení Temelína v 10:20 překračujeme rakouskou hranici a za cca půl hodiny bereme útokem občerstvení (a WC) v intersparu v Českých Budějovicích.
Shrnutí
- Bylo to krásné, romantické a zdá-li se vám líčení kopců hrozné, tak to neberte vážně
- Cestovní kancelář: TRIP
- Cena zájezdu: 7200,-
- Ceny (liry): káva 2000-5000, vstupné 3000,- (nejčastější),
max. 10000,-, ostatní nahoře
Kempovné platilo se zvlášť, stálo malinko přes 100 000 lir
Finta: Liry->Kč: škrtni 2nuly pak vynásob dvěma - Cesta: Autobusem - jde to vydržet, byla klimačka
- Ubytování: Kempy různé, ale všechny o dost lepší než u nás
- Povrch silnic a profil cyklovýletů: Pěkné asfaltky, po ránu silnější provoz. Jsou tam kopečky, ale to zvládnete
- Počasí: jednou deštík, jednou vítr, jinak stále slunce
- Vorlovic specifické poznámky:
- Stačila sklenička soli (2dcl), 100g rozpustné kávy, 470g plynu do vařiče (čaj+káva k snídani, večeře + káva)
- Dobré bylo kladivo na kolíky
- Příště budou šikovné krabice jako podklad pod vařič a igelit do předsíňky stanu, rybářské židličky, světlo na hlavu na čtení
Toť celá má zpráva. Mějte se pěkně a dejte o sobě vědět.
Hynek a Hana
P.S. Máte-li rychlé spojení nebo dost peněz, můžete se podívat na: fotky v plné velikosti.
|
Tyto stránky leží na serveru firmy APEX
Computer s.r.o.
|
Elba:
