Karlův Blaník17.-20.5 .2018 |
Autor textu | Foto / video | Ostatní |
Pavel, Hynek Korektura Hana, Jana, Kalimero |
Foto
Hynek, Iva1,
Iva2,
Jašesta,
Kalimero,
Líba |
Interaktivní
mapy: pátek, sobota, neděle |
Květen se překulil do druhé poloviny a je před námi akce Blaník. Celou akci vymyslel a vede Karel 1, hlava pomazaná. |
Scházíme se ve čtvrtek k večeru v obci Kondrac pod Blaníkem v ubytovně U blanických rytířů. První den se nás z různých stran sejde 14. Hned testujeme místní hostinec U Matoušků. Dva obtloustlí pánové, ale obsluha rychlá a jídlo dobré. Večer vždy máme k dispozici vedlejší místnost. Den končíme na ubytovně v kulturní místnosti až po vyčerpávajícím vysmátí.... |
Druhý den, v pátek v 9 hod. vyrážíme do světa západním směrem do České Sibiře s cílem v Prčicích. Fikanost od velitele, protože známý pochod se jde až v sobotu. Jedeme stále dost vysoko. 400 – 500 m. Krásné výhledy. Stavíme u klasicistního zámku Ratměřice. Krásný park. Jsou tam dva sekvojovce, 42 m, ale i další raritní stromy. Nad obcí Jankov se dovídáme, že tu byla bitva v roce 1645. Jedna z posledních v rámci třicetileté války. A konečně jsme u cedule Pičín, kde se fotíme. Původ názvu, tři možnosti – piscina je rybník, pěčina je hezké místo(!), majitel se jmenoval Pík....vyberte si. Dále se toho moc neodehrálo. Jen jsme narazili na zralé třešně. Zastávka ve Voticích v penzionu U Modré kočky, která z hlavní ulice vypadala "nic moc" a měla jen jeden stůl, nám přinesla překvapení. Jednak svým pěkným a obrovským interiérem a pak osobou pana vedoucího místního nadšence, který nás vzal do naproti stojící kostelní věže Václavka a povídal a povídal a dal nám mapy a řekl jak nejlépe do Prčice.... A pak, kromě rodiny vedoucího, jsme zapomněli odbočit a vedoucí zájezdu se zbytečně radoval, že se nás zbavil. Nicméně jsme se našli a v Prčici Sedlci v pivovarské hospodě doplnili tekutiny. Pak už jsme v poklidu dojeli domů. Podle toho, jak kdo bloudil, tak ujeto 85-95 km. Někteří dost unaveni. Ale den ještě nekončí. Uvítali jsme další kamarády. Najedli se v hospodě a v kulturní místnosti do noci čekali na Hanu V. |
Douglaska tisolistá v Ratměřicích |
Ahoj JOJOBANDE |
První letošní třešně |
Řezbář ve Vojslavicích (staví si loď, zjistil Láďa) |
Votice - penzion U Modré kočky |
Votice - věž Václavka |
Grafika pana Vladislava Kasky ve věži Václavka |
Tady jsme byli |
Tady jsme pili, v pivovaru Vítek z Prčice |
Ano, byli jsme v Prčici, ale už z ní vyjíždíme |
Teletníky - Vyšetice |
Vyšetice-rodná ves Bohumila Říhy |
Roudný |
Je tu třetí den. Dvě kamarádky si dělají
vlastní program pod heslem, zdraví je jen jedno. Cíle jsou nakonec stanoveny
takto. Nejdříve Vojslavický most, a pak klášter Želiv. Krajina je stále
stejná. To znamená dost vysoko. Za zmínku stojí např. obec Čechtice. Na
náměstí barokní zámek. Poblíž je v Růžkových Lhoticích malý barokní zámeček,
který vlastnil otec Bedřicha Smetany, takže tady Bedřich Smetana trávíval prázdniny, kdy
studoval postupně v J. Hradci, Jihlavě a Německém Brodě. Mimochodem hodně
špatně. Dále jsme dorazili k prvnímu cíli Vojslavickému mostu, který je nad řekou Želivkou a nad nim je dálniční most. Zájemci o další info gůlujte...Po dalších 15 km přijíždíme do obce Želiv, kde obědváme a jedeme navštívit Želivský klášter. Ten má dlouhou historií. Počátek v 12. stol. Po válce tam internovali mnichy a kněží (kardinál Tomášek) Potom klášter byl k dispozici psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě. V 90 letech opraven. Dále ještě stojí za zmínku zámek v Červené Řečici. Zpátky jsme jeli docela svižně, protože se na obzoru houfovaly mraky. Večer, po večeři v hospodě, jsme se opět sešli v kulturní místnosti. Zábava měla tentokrát takové grády, že se Blaník znovu zazelenal nebo spíš už modral. Tématem byla rostlina kotvičník a její údajné hormonální účinky. Načež se rozpoutala diskuse dokládána lechtivými zážitky.... |
Hořice - chlapci si hráli |
Dvojitý most na Želivkou, spodní z roku 1942 horní ocelový dálniční |
Želiv |
Zkratka z Červené Řečice do obce Rovný šla sice po červené značce, ale rovná nebyla |
Fotbal TJ Sokol Hořepnik ( Foto vzadu Iva) |
A je tu poslední den. Cílem je dobytí vrcholu
Blaníku. Rozdělujeme se
na tři skupiny. S kolem, bez kola, podobojí...Cestou se průběžně potkáváme.
Nahoře jsme najednou. Rozhled je parádní. Nyní už jen dolů, na ubytovnu,
sbalit a odjet. Co dodat? Určitě bude na co vzpomínat. K1 je borec dne,
takže palec nahoru.
|
Pavel a jeho kamarádky. Má jich hodně, že? |
Hynek: Skupina kolistů použila na Blaník
naplánovanou trasu pomocí mapy.cz a tato cesta byla delší, s větším
stoupáním a jako zpestření jsme měli brodění potoka. A také dost
tlačení. Po výhledu z Blaníku jsme jeli přes Načeradec, který z dálky vypadal jako francouzské městečko, prohlédli si dřevěné víly ve Vilici a naobědvali se v pěkném místě Mladá Vožice. Dobré to bylo. To "vejletování" okolo Blaníka. |
Nejnižší bod ze stoupání na Blaník, brodíme se přes potok Brodec |
Výjezd na Blaník |
Rozhled z Blaníku |
"Francouzský" Načeradec |
Načeradec |
Obec Zátiší - nomen omen |
Vilice, autor soch víl Jiří Nekola, součást projektu místní akční skupiny |
Mladá Vožice. |
|