Karlův Blaník

17.-20.5 .2018
 
Autor textu Foto / video Ostatní
Pavel, Hynek
Korektura Hana, Jana, Kalimero
Foto Hynek, Iva1, Iva2, Jašesta, Kalimero, Líba
Interaktivní mapy:
pátek, sobota, neděle
Květen se překulil do druhé poloviny a je před námi akce Blaník. Celou akci vymyslel a vede Karel 1, hlava pomazaná.
Scházíme se ve čtvrtek k večeru v obci Kondrac pod Blaníkem v ubytovně U blanických rytířů. První den se nás z různých stran sejde 14. Hned testujeme místní hostinec U Matoušků. Dva obtloustlí pánové, ale obsluha rychlá a jídlo dobré. Večer vždy máme k dispozici vedlejší místnost.  Den končíme na ubytovně v kulturní místnosti až po vyčerpávajícím vysmátí....

Druhý den, v pátek v 9 hod. vyrážíme do světa západním směrem do České Sibiře s cílem v Prčicích. Fikanost od velitele, protože známý pochod se jde až v sobotu. Jedeme stále dost vysoko. 400 – 500 m. Krásné výhledy. Stavíme u klasicistního zámku Ratměřice. Krásný park. Jsou tam dva sekvojovce, 42 m, ale i další raritní stromy.
Nad obcí Jankov se dovídáme, že tu byla bitva v roce 1645. Jedna z posledních v rámci třicetileté války. A konečně jsme u cedule Pičín, kde se fotíme. Původ názvu, tři možnosti – piscina je rybník, pěčina je hezké místo(!), majitel se jmenoval Pík....vyberte si. Dále se toho moc neodehrálo. Jen jsme narazili na zralé třešně.
Zastávka ve Voticích v penzionu U Modré kočky, která z hlavní ulice vypadala "nic moc" a měla jen jeden stůl, nám přinesla překvapení. Jednak svým pěkným a obrovským interiérem a pak osobou pana vedoucího místního nadšence, který nás vzal do naproti stojící kostelní věže Václavka a povídal a povídal a dal nám mapy a řekl jak nejlépe do Prčice....
A pak, kromě rodiny vedoucího, jsme zapomněli odbočit a vedoucí zájezdu se zbytečně radoval, že se nás zbavil. Nicméně jsme se našli a v Prčici Sedlci v pivovarské hospodě doplnili tekutiny. Pak už jsme v poklidu dojeli domů. Podle toho, jak kdo bloudil, tak ujeto 85-95 km. Někteří dost unaveni. Ale den ještě nekončí. Uvítali jsme další kamarády. Najedli se v hospodě a v kulturní místnosti do noci čekali na Hanu V.
   
 
Douglaska tisolistá v Ratměřicích
 
 
Ahoj JOJOBANDE
 
 
První letošní třešně

Řezbář ve Vojslavicích (staví si loď, zjistil Láďa)
 

Votice - penzion U Modré kočky
 
Votice - věž Václavka

Grafika pana Vladislava Kasky ve věži Václavka
 

Tady jsme byli
 
Tady jsme pili, v pivovaru Vítek z Prčice

Ano, byli jsme v Prčici, ale už z ní vyjíždíme
 
Teletníky - Vyšetice

Vyšetice-rodná ves Bohumila Říhy
 
Roudný
     
Je tu třetí den. Dvě kamarádky si dělají vlastní program pod heslem, zdraví je jen jedno. Cíle jsou nakonec stanoveny takto. Nejdříve Vojslavický most, a pak klášter Želiv. Krajina je stále stejná. To znamená dost vysoko. Za zmínku stojí např. obec Čechtice. Na náměstí barokní zámek. Poblíž je v Růžkových Lhoticích malý barokní zámeček, který vlastnil otec Bedřicha Smetany, takže tady Bedřich Smetana trávíval prázdniny, kdy studoval postupně v J. Hradci, Jihlavě a Německém Brodě. Mimochodem hodně špatně.

Dále jsme dorazili k prvnímu cíli Vojslavickému mostu, který je nad řekou Želivkou a nad nim je dálniční most. Zájemci o další info gůlujte...Po dalších 15 km přijíždíme do obce Želiv, kde obědváme a jedeme navštívit Želivský klášter. Ten má dlouhou historií. Počátek v 12. stol. Po válce tam internovali mnichy a kněží (kardinál Tomášek) Potom klášter byl k dispozici psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě. V 90 letech opraven. Dále ještě stojí za zmínku zámek v Červené Řečici. Zpátky jsme jeli docela svižně, protože se na obzoru houfovaly mraky.

Večer, po večeři v hospodě, jsme se opět sešli v kulturní místnosti. Zábava měla tentokrát takové grády, že se Blaník znovu zazelenal nebo spíš už modral. Tématem byla rostlina kotvičník a její údajné hormonální účinky. Načež se rozpoutala diskuse dokládána lechtivými zážitky....
 
 
Hořice - chlapci si hráli

Dvojitý most na Želivkou, spodní z roku 1942 horní ocelový dálniční
 

Želiv
 
   

Zkratka z Červené Řečice do obce Rovný šla sice po červené značce, ale rovná nebyla
   

Fotbal TJ Sokol Hořepnik ( Foto vzadu Iva)
   
     
A je tu poslední den. Cílem je dobytí vrcholu Blaníku. Rozdělujeme se na tři skupiny. S kolem, bez kola, podobojí...Cestou se průběžně potkáváme. Nahoře jsme najednou. Rozhled je parádní. Nyní už jen dolů, na ubytovnu, sbalit a odjet. Co dodat? Určitě bude na co vzpomínat. K1 je borec dne, takže palec nahoru.


Zajímavost. Blaník na wiki je také Fibichova opera,  odrůda jablek, divadelní hra, kino, symfonická báseň, námořní loď, rádiokluzák a kancelář.

 

Pavel a jeho kamarádky. Má jich hodně, že?
   
     
Hynek: Skupina kolistů použila na Blaník naplánovanou trasu pomocí mapy.cz a tato cesta byla delší, s větším stoupáním a  jako zpestření jsme měli brodění potoka. A také dost tlačení.
Po výhledu z Blaníku jsme jeli přes Načeradec, který z dálky vypadal jako francouzské městečko, prohlédli si dřevěné víly ve Vilici a naobědvali se v pěkném místě Mladá Vožice. Dobré to bylo. To "vejletování" okolo Blaníka.

Nejnižší bod ze stoupání na Blaník, brodíme se přes potok Brodec
   

Výjezd na Blaník
   

Rozhled z Blaníku
   

"Francouzský" Načeradec
   

Načeradec
 

Obec Zátiší - nomen omen
   

Vilice, autor soch víl Jiří Nekola,
součást projektu místní akční skupiny

Mladá Vožice.
   
     
     
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy