(ODPRDOS)
SOSOPRPR
Lužnice Malše

28.4-1.5..2017
Autor textu Foto / video Ostatní
Iva (+ Hynek)
Bez korektury		 Foto Hynek, Iva I, II, III a IV
František

 Interaktivní mapa
Pátek 28.4.2017 - 4:25 hod.
"Halo, halo, nezaspal's?"
"Nikoliv a slyším, že Tys už taky vzhůru. Jdu richtovat kolo na střechu auta a v pět jsem v Roudnické."
Minitelefonát s Kalimerem dle domluvy - nutné nezaspat a z Roudnické vyrazit po páté ranní. Start letošního OdPrDoS je v Novohradských horách a to není zrovna za rohem. Právě do Roudnické dorazil i František z Hoštic, tak druhé kolo na střechu a to Františkovo dovnitř auta. Trádá, můžeme se odpíchnout a nabrat ten správný směr - Jižní Čechy.

Hynek: www.novinky.cz:Zima ještě nekončí, meteorologové očekávají další přívaly sněhu: Jak v úterý upozornil Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ), v souvislosti s přechodem studené fronty se opět i v nižších polohách dočkáme sněžení. Sněhová nadílka přitom může být zejména v oblasti Šumavy a Českého lesa značná...
Rosničkáři se tentokrát nesekli, ba byli se svou předpovědí počasí dost přesní. Bohužel. V Praze a za ní prší, posléze přeháňky smíšené se sněhem a za Třeboní už jen regulérně sněží. Míjíme zasněženou odbočku k Leopoldovu, kde naše zelené tábořiště z loňského července lze jen tušit. Větve stromů pod tíhou mokrého sněhu se naklánějí k zemi, jako by ji chtěly políbit. Některé však i praskají a lámou se. Na provizorním parkovišti, kde cyklistické značení ukazuje do našeho cíle v Pohoří na Šumavě pouhých 6 km, stojí auťák s libereckou poznávací značkou. Uvnitř se tetelí naši dva parťáci:
"Dále silnice neprotažena! Nechceme riskovat uvíznutí ve sněhové závěji a tak na vás čekáme zde", hlásí Pavlík s HS".
Netrvá dlouho a je tu další vozidlo, tentokrát z Mělníka. "Že já nechal doma tu teplou zimní bundu", lamentuje PPé.
Trvá o něco déle, než přijede posádka z Bolky a vzápětí ta dívčí (s A8 a H2), co startovala po ránu z Čenošic u Prahy. Všechny oči se obrací na lídry celé akce, na Hynka a Hanu:
"Přátelé, kamarádi. Příroda je mnohdy mocnější a cesty nevyzpytatelné. Běžky nemaje nutno přijmout malé změny v plánu a na příliš silně adrenalinové zážitky, které by dnes stopro byly, zapomenout. Na dnešek plánovaný pramen Lužnice si necháme na poslední naši cyklovyjížďku a důstojně tak oslavíme 1. máj. Za dané kalamitní situace sjedeme teď do Českých Velenic, kde nejlépe před nádražím zaparkujeme naše auta a dále již kolmo po ose doprovodíme řeku Lužnici až do Chlumce u Třeboně. Zde máme zajištěno přespání, takže sobota a neděle se jedou dle plánu, částečně i prvomájové pondělí. Kdy však musíme stihnout jak pramen Malše, tak i pramen Lužnice, ten z dneška vynechaný."
A tak se i stalo. Nádražní hodiny v Českých Velenicích ukazují přesně 11, když Kalimerovi povolujeme "startovat windousy". Stále středně prší, teploty vzduchu něco nad nulou. Přes toto očividné nevlídno však nálada velmi dobrá, řeklo by se až neadekvátně euforická. Jelikož čas uzrál k poledni a touze něco slupnout k obědu, neujedeme toho mnoho a zaplujeme do našeho oblíbeného podniku ještě v Č. Velenicích. Do vyhřáté Pizzerie U Miklů, kde jsme obědvali vloni v červenci při našem cykloputování Okolo Česka a kde točí Bernarda. Po dobrém obědě by to chtělo spíš šlofíka než zase ujíždět v dešti... Přesto dobrovolně šlápneme do pedálů a upalujeme ve směru Nová Ves, Dvory, Suchdol - vše nad Lužnicí. V posledně jmenované obci se na chvíli před deštíkem skryjeme ve zdejší poměrně vyhlášené cukrárně. Nabiti novou energií sjíždíme v těsné blízkosti Lužnice. Fotíme její malebná zákoutí, abychom po chvíli vystřízlivěli v bahnitém terénu opravované cesty. Dojíždíme do cílového Chlumu u Třeboně za doprovodu rozsáhlých ploch jihočeských rybníků, které ani za deštivého pošmourna neztratily svůj půvab a dovedou být stále krásné.
V ubytovně panelového typu sice netopí, ale je zde sucho, prostorno a teče teplá voda. Scukneme se na pokoji u hochů, kde zhodnotíme celý den, pochválíme se za správné rozhodnutí ujet sněhové vánici a vytyčíme cíle a program na zítřek. Jen František hned zahučí pod peřinu takjakje a nahlas spí a spí a spí...
 
     
Sobota 29.4.2017 - 8:57 hod.
Chlum u Třeboně, před turistickou ubytovnou: "Jsme všichni? Mohu startovat windousy?"
"Ještě tu není Iva." "Normálka, ta bude ještě v koupelně, tak já pomalu startuju... ".
Přes noc se vypršelo a sobotní ráno je diametrálně odlišné od toho předchozího pátečního. Jasno, slunko, frišno. Tohle cyklistické počasí už bereme. Nemůžeme se nabažit jasných obrysů rybníků Mikuláše Rutharda na Hostici a fotíme a fotíme... Rybník Starý hospodář leží ve výšce 440 m nad mořem. Největší rybník v republice i na celém světě Rožmberk podobně - jeho nadmořská výška je 426 metrů. Naše trasa vede po hrázi obou a ještě dalších. Specifický zážitek. Míjíme i zrekonstruovanou Novořeckou hráz. Při vjezdu do Veselí nad Lužnicí Honza Sucháč píchne. Je to první a taky poslední defekt na letošních řekách. Slušná bilance. Oběd dáme v Soběslavi, a dalšími městy profrčíme takřka bez zastávky. Planá n. Luž., Sezimovo Ústí, Tábor, Bechyně.
Teprve tady se něco málo zdržíme na unikátním železobetonovém obloukovém mostě zvaném Bechyňská duha. Na východním okraji Bechyně překlenuje naší řeku Lužnici a slouží silničnímu i železničnímu provozu. Asi abychom byli styloví, do Kolodějí nad Lužnicí jedeme v těsném souznění s řekou - po jejím pravém břehu hutným blátem a soustavou nepočitatelných louží, u který si často netroufneš jejich hloubku odhadnout. Z preventivních důvodů, tedy ve snaze co nejvíce eliminovat pád, mnozí často kola vedeme. Čímž riskujeme nabrání tohoto poříčního sajrajtu do bot. Tož se někdy i stane. Ale všechno jednou skončí a tak i tato blátivě romantická stezka.
Jsme opět na suché silnici a pro dnešek cílový Týn nad Vltavou (ano správně! nad Vltavou) máme na dosah ruky. V příjemné restauraci jednoho místního penzionku chutně povečeříme, jen si povzdechneme, že velká škoda tady nebydlet a zapneme světla přední/ blikačky zadní. A jako světélkující broučci se ponoříme do černé tmy a jedeme ještě kus kamsi za město. Kde najdeme střechu nad hlavou v čtyřlůžkových chatkách zdánlivě opuštěného kempu. Ačkoliv se dnes natočilo přes 120 km a nastoupalo něco kolem 675 metrů, většina vypouští sprchu. Neb teče pouze ledová a teplá bude až ráno (právě zapnutý bojler na tom už pracuje).
     
Neděle 30.4.2017 - 01:37 hod.
Noc na neděli v chatce je docela chladná, nějak se nemohu zahřát, asi by to chtělo druhé silnější ponožky. Svítím si mobilem, ale stejně je nemohu najít. Proužek světla dopadne na sousední postel, kde spí H2. Tak tak že nevyprsknu smíchem. Hanka už pravidelně oddychuje, hluboko do čela naražený ten svůj špičatý plstěný čarodějnický klobouk... Aspoň nebude mít tak studený nos a o večerním sabatu v neděli udělá s kloboukem ještě parádu.
Ráno z kol i ze sebe oklepeme, odrolíme včerejší již zaschlé bahno a záhy startujeme Kalimerovy windousy do "třetího říčního dne", už předposledního. Sympatického slunko začíná vše pomalu prohřívat a my se navíc rychle zapotíme v pořádném kopcovitém krpálu, co se nám hned po ránu postavil do cesty. Stoupání je v jednom úseku příkré tak, že mnozí plně naložená kola tlačíme. Abychom totiž dosáhli soutoku, musíme překonat kopec Semenec, na jehož nejvyšším vrcholku se nachází rozhledna stejného jména. Jsou zde výhledy na město Týn, na jadernou elektrárnu Temelín či na líně se plazící koryto řeky Vltavy. Jak se do Vltavy zprava vlévá naše Lužnice už z rozhledny Semenec vidět není. Tak to k vysněnému soutoku musíme ještě kousek popojet, respektive s kopce Semenec sjet. Tááákhle... a je splněno, soutok máme v kapse. Nasáváme slavnostní atmosféru a shlukujeme se ke kolektivnímu soutokovému fotu - CVAK!
Teď se můžeme vydat za soutokem další naší letošní řeky. Tou je Malše a kterak se vlévá do Vltavy, uvidíme v Českých Budějovicích. Tož hurá do jihočeské metropole, Vltava nás tam jistě dovede. Za sebou necháváme vodní nádrž Hněvkovice a čoudícímu Temelínu, byť je na dosah ruky, jen zamáváme. Projíždíme obcí Purkarec, do které přijela pouť a tak zdejší kostel sv. Jiří je atakován hlučným světským elementem. Rychle se vzdálíme... Po nově zbudované cyklostezce se jinak jede dobře. Na odbočku ke Karlovu hrádku však není čas. Cesta je výživně houpačkovitě zvlněná.
A hle - na obzoru se vyloupne pohádkový zámek Hluboká. To zanedlouho budeme v Českých Budějovicích, kde bydlet by chtěl každý... ;-). Místo, kde se Malše vlévá po své 96 km dlouhé pouti zprava do Vltavy, nám nakonec pomůže vyhledat "chytrý telefon." Další úkol splněn, to nám ale vyhládlo! Něco dobrého k obědu by to chtělo... A navrch kávičku a možno pokračovat dál proti proudu Malše. Terénem, těsně podél řeky někdy i divočejším, tak pekelně se soustřeď a nespadni do vody! Některá zákoutí řeky jsou až překvapivě malebná a kruciš! Zrovna se musí vybít baterka mého foťáku :-( .

V jednom meandrovitém úseku poněkud tápeme kudy dál, radíme se s mapou, chytrými telefony a mezi sebou. Ale chytneme se - když od soutoku k prameni, tak přece stále proti proudu, ne?

Poslední ubytko z neděle na pondělí zajistila Hana v Kaplici. A zajistila to výborně - penzion v historickém domě Rodinné kavárny KapCafé je moc pěkný a tak nějak mile útulný. Kořeny stavení sahají údajně až do gotiky... Předešlá chatová noc je rychle zapomenuta. Tady se to bude spát, to bude veget!
Tato noc před 1. májem je ovšem Fillipojakubská, ve znamení sabatu nás žen kouzelných. Takže - patřičně se ustrojit, nalíčit a učesat, nezapomenout své dlouhé hrbolaté nosy či upíří zuby a můžeme vyrazit. Kam? Na společnou večeři s našimi HAHY hochy přece. Ale potom, po večeří... :-0
"Těš se boj, tancuj či stůj, ježibabě neodoláš, spíš zlomíš svou hůl.
Pouze jednou do roka užijem si srandy, skákat budem z vysoka a pít k tomu brandy."
 

Foto František, soutok Lužnice-Vltava		    

Foto František, soutok Malše-Vltava		    
     
Pondělí 1.5.2017 - 09:01
Máme pondělí 1. máje, poslední den již 11. ročníku HAHY řek, pro které jsme před lety odhlasovali označení OdPrDoS. Nehledě na to, zda-li se dodrží doprovod řeky na kole "Od Pramene Do Soutoku" či se daná řeka vezme za opačný konec a jede se od soutoku k prameni. Hlavně, že se vybere ta správná řeka a nějak se jede. Ála 8 a já však potřebujeme být dnes ve slušném čase doma a tak se rozhodneme na dnešek plánované dobytí pramenů Malše a Lužnice odložit na konec léta. Rozloučíme se s kamarády a Slepičími a Novohradskými horami přes Kohoutí sedlo se vrátíme k autům, které jsme v pátek ponechali zaparkované před vlakovým nádražím České Velenice.
 		  
Foto Iva
Hynek
Pondělí 1.5.2017 - 08:00 O velkou část ženstva oslabena vyjíždí mužstvo již v 8:00 hodin. Sluníčko nám přeje, a že před třemi dny vládla zima, se zdá nemožné. Zvláště dnes v první den máje, kdy má mužstvo příjemnou povinnost políbit ženstvo pod rozkvetlým stromem. Akt se uskutečnil u obce Všeměřice, tentokráte v opačném gartdu 5 chlapců stálo (správně pod stromem) a dvě děvčata si nás obešla, neuschnou. Ano bylo nás pět, šestý HS byl omluven pro nemoc, zesláblý, ale zmužile sám odjel směr České Budějovice (nechtěl tam bydlet, jen na vlak).
Lehce jsme začali stoupat ke kostelu Svatý Kámen, posléze kousek od Kostela Narození Panny Marie jsme přestoupili. Přestoupili jsme hranici na přechodu s budkou, kde jsme čekali, že vystoupí celníka a bude chtít jako úplatek cigarety s velbloudem.
A začali jsme stoupat těžce. A stoupali a stoupali, až jsme dostoupali k pramenu Malše. Kdybych napsal, že jsme si prohazovali cestu sněhem, tak bych lhal, ale sníh tam byl. A byl tam velký šutr a na něm bylo napsáno, že tam je pramen Malše.. Tak jsme poobědvali a přejeli Rakouskem k druhém prameni, opět do kopce.
Tam se cca 200m před pramenem Lužnice zcela neočekávaně ztratil jeden člen výpravy lákaný špatně naklikanou cestou do GPS. Na jeho záchranu se vyslala Hana. On se mezitím našel. Ten člen jsem byl já.  Ostatní mezitím (v budce u pramene) spřádali scénáře setkání, vymýšleli dramatické scény. Byli zklamáni, Hana mne kupodivu nezabila.
O cestě k do Velenic jen telegraficky:
- od pramene do kopce a dlouho dlouho mimo silnice z kopce
- Františkův krvavý pád
- úzkokolejka
- město Weitra
- rozdání diplomů 
A tak končí letošní SOSOPRPR - SOutok,SOutok,PRamen,PRamen

Foto František, pramen Malše		    

pramen Lužnice		    

Weitra		    

Celou výpravu jsme soutěžili na téma VODA (foto, slova s vod, informace o vodě, cedule s VOD kol trasy...)
V soutěži na prvním místě se umístila Hanka (11 bodů), druhý Kalimero (6 bodů), třetí Pavel (5 bodů). Dobře by se umístil i Iva (8 bodů) a Suchoš (7 bodů), ti ale nedokončili trasu celou a tak diplom dostat nemohli.		    

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy