Sobota pro Michala

9.4.2016
Autor textu Foto / video Ostatní
Iva
Korektura Hana
Foto Hynek, Iva1, Iva2, Jašesta, Míla
Video z helmy
Interaktivní mapa
Sobota 9. dubna. Sobota pro Michala. Den určený k odhalení pamětní desky a pomníčku Michala. Obě práce citlivě vytvořil akademický sochař Martin Ceplecha. Dobře, že ho Ála 8 osobně zná a náš kolektiv cyklistů se rozhodl svěřit mu tyto zakázky. Bude to smutné, tak se netěším. Na druhou stranu ráda potkám kamarády a známé, s kolem i bez. Do centra královského města Mělník se sjíždějí nejenom Mělničtí a z okolních vesniček, ale taky Kralupáci, Pražáci, z Neratovic, Černošic, Mladé i Staré Boleslavi, z Kosmonos, České Lípy, od Ústí nad Labem, Berouna a dokonce až z Brna přijeli. Nechybí Michalovi nejbližší, rodina. Ti všichni jsou tady, aby uctili památku Michala. Ti všichni i ti, co z nejrůznějších důvodů dnes nemohli být účastni se složili na pamětní desku a na pomníček.

Početná rodina cyklistů nechává svá kola v ohradě v ulici Ostruhová, kde Michal žil a pracoval. V té ohradě, odkud vždy vyjíždělo Michalovo obytné auto na ty úžasné cesty. Ať už po Čechách, Moravě, k blízkým sousedům na Slovensko či do německých Bavor, Rakouska nebo dál do vzdálenějších koutů Evropy, nevynechaje starou dobrou Anglii či zdánlivě chladné Norsko... Teď tu v koutě ohrady Michalův obytňáček, námi z nostalgie nazývaný "Avie", stojí bez řidiče smutně, opuštěně. Udělám pár fotek auta. Vím, že fotek posledních. V kabině vpravo, na straně spolujezce se houpe talisman. Je to Tygřík, kamarád medvídka Pú, kterého Michal od nás dostal před léty. Víc jak na své zrození ve znamení Střelce si Michal potrpěl na své čínské znamení tygra... Chvatně uklízím foťák do pouzdra a je mi do breku.

Po odhalení pamětní desky na domě v mělnické Ostruhové ulici, kousek nad prosklenou nástěnkou cykloklubu Mike, se přesouváme do cítovské zatáčky u pískovny Baraba. Do té nešťastné zatáčky, kde pro Michala skončilo všechno. A pro nás... ach, pro nás toho skončilo moc, hodně moc... Ztráta jedinečného.
Nenahraditelná. Další komentář netřeba. Nepřehlédnutelný kamenný pomníček - reliéf horských štítů, kovové kolo, planoucí svíčky. A květiny - tulipány, růže, modrá hortenzie, taková co bujně kvete v Bretani, vzpomínáš... Taky kameny, kamínky, oblázky. Bude jich přibývat, Michale, slibujeme. Přivezeme Ti je z našich příštích výletů a cest, z blízka i daleka. A Ty budeš vědět, že jsem nezapomněli. Nelze zapomenout...
 
   
Dojetí a vzpomínky z cítovské zatáčky potřebujeme rozjezdit. Tak se pod taktovkou Beroušků vracíme přes Labe po starém mělnickém mostě. Podjíždíme zámecké vinice, v čele Petr, ocas peletonu hlídá Lucie. Pryč z města kolem Střední zahradnické školy vlevo a polabských sadů vpravo. Přes Velký Borek a Mělnickou Vrutici. Zde zhruba uprostřed obce nečekaně odbočujeme vlevo a lehce příkrým úvozovým stoupáním se dostáváme na polní pěšinu. Zanedlouho polňačku opouštíme, abychom se ponořili do převážně borových lesů chráněného Kokořínska. Tuto oblast většina z nás příliš nezná. Obyčejně do Kokořínska míříme jinudy. Lesní cesty jsou poměrně široké a dovolují projíždět často ve dvojicích. Což umožňuje klábosit o všem možném o nemožném, o banalitách i moudrech světa...
     
Vyloupneme se u známého skalního bytu ve Lhotce, ano, dnes první záchytný bod, tady jsme někteří už někdy byli. Chytneme se turistické červené a v krátkém úseku serpentinou stoupáme po silnici. Pozor, nepřehlédnout levostrannou odbočku ze silnice do terénu, rozhlédnout se na přejezdu železniční tratě, po více jak roce obnovené a jsme v rázem v převelice romantické krajině. Ne nadarmo tato turistická stezka, stále barvy červené, pyšně nese název Máchova cesta. Významný český romantik 19. století Karel Hynek Mácha zde nejednou jako poutník kráčel, přemýšlejíc nejspíše o své povídce Cikáni. Sama Máchova cesta je úžasná - vysoké pískovcové skály, protkané hustou sítí voštin, potok Pšovka s bývalým skalním mlýnem Štampach, rybník Lhotka nebo jezero na Harasově... Tady se železnou pravidelností bývaly zastávky na tradičních cyklovýletech s Michalem. Na břehu rybníka Harasov stavíme i teď a vzpomínáme... Za to u Ladčina pramene jsme mnozí poprvé. Od Lucie vyslechneme vyprávěnku o tomto místě a sami ochutnáme lahodně pitnou vodu ze studánky. Kokořínským dolem ukrajujeme další kilometry. Míjíme malebné chatky jakoby zarostlé do skalních masivů zdejších pískovců a než se nadějeme, bereme za kliku vyhlášeného hostince U Grobiána.
Náležitě posilněni pokračujeme kolmo v krasojízdě. Tedy většina cyklistů pokračuje, jen ti, co potřebují či chtějí být dříve doma, se postupně loučí a odpojují. Máchova červená vede stále početný peleton kolem proslulých Pokliček, bizarních pískovcových útvarů, připomínající přerostlé houby. Čas se neúprosně navyšuje, dozrává doba návratu a tak nás Beroušci pomyslnou smyčkou a pozvolným stoupáním směřují Vojtěšským dolem nahoru do Jestřebice. Pak už jen po hladké silničce přes obec Kokořín do Janovy Vsi, kde zastavujeme u známé Berouškovic chalupy. Rádi přijímáme pozvání do prostorné kuchyně na čaj, kávu a přípitek domácí kořalečkou. Přípitek na další vzájemná setkání a na nevšední cestovatelské zážitky, ať už krásné či silné. Přípitek na bezpečné návraty domů, ať už z daleka či blízka. Též přípitek tam někam k Michalovu nebi... potřebujeme přece někoho, kdo by naše plány dozoroval a našim záměrům požehnal...
   
     
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy