Burčák 13

25.-29.9.2013

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Hynek, Iva Korektura a doplňky Hana	Hynek Fotogalerie	Interaktivní mapa

První zápis o krajině burčákem oplývajícím se datuje v dějinách HaHy rokem jedna (dva tisíce jedna) - třináctý průzkum této úrodné krajiny rozhodně nebyl smolný, dokonce patří k nejrozsáhlejším (co se kilometrů, nikoli vína, týče).
Středu (večer) jsme věnovali pouze burčáku (Ha+Hy s Františkem) Výjimkou byl Františkův kamarád, který jako jediný dorazil na kole. Burčák jsme už ale testovali všici.

Čtvrteční okruh byl "horský": vyhlídka nad Pavlovem, za Starovičkami Vyhlídka u obrázku, návštěva vinařství Zborovský ve Velkých Pavlovicích, zde rozhledna Slunečná a po obědě rozhledna Maják na Přítlucké hoře. U Majáku ale první přistáli severští cyklisté ze Sudet - Eva, Karel, Mirka, Pavel, Rudy a s nimi Jana.
Společně pak do Bulhar a "domů", do Perné k Truhlářovým. Severskou převahu večer rozšířili PlHa.

Vyhlídka u obrázku	Slunečná	Maják
skupina s prsy	opilé domy - Velké Pavlovice	slunečné Nové Mlýny

Za poznámku ještě stojí večeře od Evy, která snad slavila nějaké své výročí, či co. To ale nebylo vše, večer nás ještě čekala ochutnávka u Jožky Šmukaře, která byla nejen vínová, ale i vlastivědně, politicky, vědecky a umělecky velice přínosná, jen si už nepamatují, co vše jsme probrali.

Do opuštěné základny v Perné mezi tím dojeli Honza s Hankou, kteří nemajíc kam hlavu složit, se vecpali do neznámé společnosti (svítilo a pilo se tam). Náhodou to byla společnost Mladoboleslavská a znali i nějakého Hynka s Hankou. Čechy jsou pro HaHy malé.

chodba na přednáškového sálu

výklad

takhle jsem viděl Mirku

Ač jsem tu po třinácté, stále nám chyběla návštěva zříceniny Staatz. To napravil pátek. Ve chladné Moravě jsem koupili burčák a za chvilku jsme si ve slunečném Rakousku prohlíželi sklípkovou horu v Galgenbergu. U moderního kostela ve Wildendürnbachu jsme posbírali léčivé kaštany a už byl vidět hrad v Staatzu. Kola jsme nechali v podhradí a na vršku se kochali třistašedesátistupňovým rozhledem.
Stihli jsme i muzeum užitečných vynálezů :-) - Nonseum - v Herrnbaumgartenu. Večer jsem pak důkladně zapili a popřáli jako sudičky Adélce - vnučce babi a dědy MaVr.

Staatz

Nonseum:

dietní talíř	poloautomatický nosní vrták	Dietní nádobí a příbor

Jak dorazili cyklisté z města hlavního již píše Iva:
Dovolená lauter žádná, ani minutka, hodinka, natož den. O to více chtivé lahodného burčáku jsme a na Jižní Moravu vyrážíme hned po práci v pátek odpoledne. Lenka, Míša, já. Sraz je na pražském Hlavním nádraží, Míša zajistila reservaci na kola. Projíždím Štěpánskou, šikmo přes Václavák a nakonec Opletalkou. Zde uprostřed rušné ulice vidím Míšu s kolem, kterak právě diskutuje s řidičem černého automobilu. "Tys, tys mi přejel brašnu!" vzrušeně ze sebe

Míša vyrazí a že šoféru, tak kolem 35 let starému tyká, si uvědomí až později. Vyjde najevo, že z Míšina bicyklu, poskakujícího po dlažebních kostkách zvaných "kočičí hlavy", vypadla jedna cyklobrašna.
Řidič zacouvá, ale brašna nikde. Míša klekne na kolena a vidí svou brašničku zaklíněnou za cosi v podvozku karosérie. Naštěstí lze brašnu zpod auta celkem lehce vyháknout a Míša může se mnou pokračovat směrem k nádraží.
Žádné větší vzrůšo se ten den nekoná. I přes 10 minutové zpoždění s klidem stíháme v Brně přestup na vláček osobáček. Dokonce ani perón měnit nemusíme, naše vlaky jinde než na 1. nástupišti totiž nestaví. Definitivně z vlaku vyskakujeme v Polné. Do cílové Perné to máme cca 15 kiláčků kolmo. Podmanivý podvečer voní moravským venkovem, slunko pomalým, ale jistým krokem se posunuje k západu. A vzdušné proudy měrou vrchovatou přejí letům balonů. Jeden takový horkovzdušný, pestře v barvách vyvedený balon bedlivě pozorujeme. Jak náležitě dofouknut se odlepí od země a stoupá. Výš a ještě výš, je menší, menší a úplně malinký... Přibrzdíme v Horních Věstonicích a kupujeme náš letos první burčák. Zítra prý bude tak akorát zralý, mně ovšem chutná výtečně už teď. Vím, že bych měla být v konzumaci lahodného moku opatrná, ale pod endiaronovou clonou (pro specifické potíže nasazenou před 2 dny) si docela dovoluji. Ukrajujeme kilometr za kilometrem, když v protisměru dva cyklisté. Nějako povědomí se zdají... No jasně, Hynek a HS nám jedou naproti. S dalšími se spolku HaHy jsou na Moravě už od čtvrtka a za sebou celodenní páteční cyklovýlet, kdy se parádně projeli u rakouských sousedů.

Sobota
Rozhodneme se prozkoumat jiný kout Jižní Moravy, než jsme při našich minulých cestách za burčákem zvyklí. Chce to prokousat se na kole nevlídně zimomřivou sobotní mlhou až na mikulovské vlakové nádraží a doufat, že se nás všech 15 i s koly dostane do vlaku. A to nejsme jedinými cyklisty na peróně. Dopadne to dobře, dokonce i mlha uteče před slunkem a za hodku už cyklujeme po dlažbě uliček Znojma, historického to centra jihozápadní Moravy. Nádherně prosluněný den a skvostné památky – třeba kostel sv. Mikuláše a v jeho těsném sousedství Svatováclavská kaple. Historické domy s podloubím i bez. Majestátně se vypínající Znojemská radniční věž.

Od hradební zdi se kocháme údolím Dyje až k vodní nádrži Znojmo. Pak sjedeme a v prudších úsecích i sejdeme na samé dno údolí a hned následně se škrábeme do příkrému svahu Kraví hory (344 m n.m.). Na jejím vršku u kaple nás překvapí výstavka obřích fotoobrazů, kterou instalovali ochranáři z Národního parku Podyjí. Ukazují přírodní zvláštnosti i vzácnosti regionu - brouka, strom, hada, kytku, ptáka i kámen. Mile vyhlížející mladší žena nám zde ukazuje, co všechno lze vytvořit z ovčí příze.

Přes Havraníky se dostaneme do Šatova a silně (v Moravském sklípku) zavzpomínáme. Jak v červnu před 12 lety u vínka nad chlebem se sádkem a cibulí pomalu vznikal zárodek našeho budoucího spolku. Přítomní Hana s Hynkem, Lenka, Iva i nepřítomná Mimi a Dušan, ti všichni by mohli povídat...
Vybírám ale lepší hospodu (U Fandy) a po vydatném obědě se začínáme stáčet k našemu moravskému bydlení v Perné. Přes Dyjákovičky, Jaroslavice, Dyjákovice, vesměs po cyklostezkách. Určitým nedopatřením dojde k rozdělení skupiny. Ti, co jsou vepředu, nemalou chvíli čekají na ty zadní. Pak se vydávají pomalu napřed doufaje, že je opozdilci doženou. Tito však uvízli v jednom vinném sklípku a od výřečné majitelky údajně nebylo úniku... Hynek: nebylo - možná zde v roce 2014 zakotvíme

padne to tak, že každá skupina se vrací jinou trasou, přitom ta druhá je v cílové Perné skoro o hodinu dřív. Jsem v první skupině, která čeká, nedočká se a tak jede, aby dorazila za totální tmy stejně jako poslední. Přesto všechno panuje pohoda. Od začátku letošního burčáktour s námi totiž jezdí Lenčina sympatická kamarádka Hanka z Karlových Varů. Jelikož ve spolku již tři Hany máme, pojmenujeme si ji H4KV . V naší cykloskupině ovšem není nouze ani o vzrůšo. To když Pavel vytrousí foťák, vrací se proň, hledá, hledá a nakonec najde! Takže o osobité fotozáběry z produkce PLHA snad nepřijdeme. V Dyjákovicích se přichomejtneme k místní slavnosti, zřejmě k oslavám sv. Václava. Zpívají zde krojovaná děvčata a hoši, burčák a pivko teče proudem. Místní s námi zavedou řeč, domácí kořalečkou pohostí a kdybychom prý chtěli, i přespat by se u nich ve vsi dalo... Velmi přátelští a sympatičtí. Škoda, že musíme odmítnout.

Neděle
Bereme to kolmo přes Bulhary, předtím však doplníme lahve burčákem. Někdo sladším, jiný zralejším, dle individuální chuti. U Janova hradu je klidněji jak o roku loňském, kdy tu byl pořádný mumraj. Zastavíme se u Obelisku a z areálu lesoparku vyjdeme kolem zámku Lednice. Naproti poobědváme a pak se loučíme – Lenka a já míříme na vlak do Podivína a odtud přes Brno do Prahy. Ostatní se vracejí z Perné auty. Jeden opět hezký víkend, pro mnohé prodloužený, je za námi. Nezbývá než těšit se na čas sv. Václava roku příštího.



Po vyprávění Ivy Hynek přidává Pernou tečku:		A to je KONEC.

Sem

můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy