12.Burčák tour

27.9.-30.9.2012

Autor textu	Foto / video	Ostatní
Iva Korektura a doplňky Hynek a Hana	Foto Hynek Foto Karel Foto Lenka Foto Míša Foto Pavel VIDEO	Interaktivní mapa

Letošní Burčáktour zahájili někteří již ve čtvrtek 27.září. Ranním vlakem z Prahy do Brna žádný problém. Z Hlavního na Hlavní dokonce za výhodnou slevu "Promo". Již před polednem stihnou K1, J2, Lenka a Iva chutně poobědvat nedaleko brněnského Hlavního nádraží. "U mokrého lokte", tak nazývá Kája oblíbenou uzenářskou jídelnu. Asi tak za hodku dojede od Kolína Hana a jsme dle předběžného plánu pro tento den komplet. Tak do šlapek... Ještě mrknout, jak a co vlastně ukazují kontroversní šestimetrové hodiny z černé žuly ve tvaru nábojnice na náměstí Svobody a můžeme vyrazit směr Pálava. Pokud možno po stopách burčáku.

Na ten první narážíme až v Židlochovicích. Snažíme se pít kultivovaně - u kulatého stolečku a ze sklenek na štíhlé nožce. Zřejmě byl absťák, neb lahodný mok v nás jen zasyčí. A je tu i první rozruch - postará se Iva, když rozmáchlým gestem poráží sklenku. V tu ránu na tisíce střepů, kam jen pohlédneš, ještě že burčák skoro vypit. Další ochutnávka v Nosislavi proběhne poklidně a bez úhony. Do cílové Perné, již tradičního našeho ubytování v tento burčákový čas, přijíždíme za šera. Ostatní kamarádi auty postupně taktéž - pronajatý domeček je zaplněn téměř po okraj. Je nás 12 a těšíme se na zítřejší svatováclavský cyklovýlet.

Pátek 28.9. je státní svátek a taky všech Václavů, Vašků, Venoušků... Jednomu sms-kou popřejeme, nachystáme kola a hurá na výlet. V Mikulově zjistíme, že chybí PLHA. Ne, žádné mýtické stvoření, pouze nová dvojička. Tvoří ji PaveL a jeho milá kamarádka HAnča (jak se následující večery ukáže, bystré děvče, silně bodující při společenské hře Tabu). PLHA se objeví (jeli jinudy), když kupujeme první burčák, prostě ve správný čas na správném místě. Kalimero i ostatní několika dlouhými loky přidusí burčákový chtíč, takže můžeme popojet. Hned za městem je nádherný lom s průsvitně čistou, jiskrnou vodou. Co udělá ženská část z HaHy? Bez většího váhání odhodí cyklooblečky a jen tak, bez plavek si jde zaplavat. Och, úžasné osvěžení! Svatováclavská koupel bude asi i s dravými rybkami rodu piraňa. Naši chlapci totiž našli na břehu působivě ozubené kostry rybích hlav...

Projíždíme kolem rozsáhlých vinic. Jsou hlídané - majitelé v rybářských křesílkách nechtějí nic ponechat náhodě. Víc než špačci možná úrodu hroznů ohrožují nenechaví zloději lidští. Máme tu také první pád - HS v prudkém sjezdu polňačkou najel do pískové duny. Bílý dres s obrázkem od malíře Slívy už není sněhobílý, ale HS je celý a hýbe vším = další cyklojízdy schopen. V obci Sedlec narazíme na vinaře pana Hoška. Následujeme jeho malý traktůrek vysoko nad obec, kde mají Hoškovi vinné sklepy. I burčák mají skvělý. Ten nás nakonec dostane, jakkoliv jsme jedinci silní a odolní.

Přes Úvaly se dostáváme k hraničnímu přechodu nad Valticemi, kde u velikého kulatého sudu všichni spočineme, popíjejíce burčák vedeme řeči a dlouze odpočíváme. Skoro jako u kulatého stolu krále Artuše ;-). První píchlá duše je Hany, s Hynkem vymění v cukuletu. Podruhé změkne duše Lenky. Oprava za pomoci K1 pod Rajsnou se zdánlivě vleče, ale je krásné babí léto a nikam nespěcháme... Pak se přece jenom pochlapíme a sjedeme navštívit Muzeum železné opony.

Když už jsme tak blízko hranic, omrkneme, jak to jezdí u sousedů v Rakousku. Přes Schrattenberg do Herrnbaumgartenu (česky zvukomalebnější "Pánův sad"), taky solidně do příkrého kopce, kde cestička lemovaná sklípky. Stavíme při malé vinici, která slouží jako ochutnávka hroznů nejrůznějších odrůd. Poslední roky sem zajíždíme pravidelně. Mineme pomník pračky a ponožky visící na šňůře, vybledlé a ztrouchnivělé časem. Přesto ty upletené Hanou najdeme. Tlačí nás hodiny i blížící se západ slunce a tak vynecháváme původní cíl dnešního výletu, zříceninu Staatz. Upalujeme nejkratší cestou do Mikulova, většinou po cyklostezce, ale též po poli a nakonec přes Bavory alkoholkou do Perné. K večeři si ugrilujeme na dvorku vuřty a v kuchyni se pak dobře bavíme - při společenské hře Tabu a vůbec. Ivina věta "Ti kluci jsou ale legrační, viď, Lenko" vyvolá novou salvu smíchu a podobně je to až přes půlnoc.

Probuzení do sobotního rána 29.9. poněkud šedivé, ale neprší a nálada dobrá, ba výborná. Dnes mají svátek Michalové, tak jednomu, co v Chorvatsku utopil mobil, taky sms-kou popřejeme (na náhradní telefon). Burčák bereme v Horních Věstonicích, v Dolních tentokrát vynecháme. Projíždíme podél vodní nádrže do Nových mlýnů a zcela nově podél Dyje do Bulhar. Cesta je to půvabná, na břehu řeky oživena zářivě žlutým kvítím. A jak popisuje své fotoobrázky Lenka - "po romantických blonďatých kytkách příjde romantický Blonďák". Je tomu opravdu tak, v Bulharech nemůžeme opomenout návštěvu u blonďatého mladého vinaře. Burčák se sotva narodil, chutná však taky a navíc časem vyzraje.

Poněkud se zdržíme u Bohouška Šebesty. V jeho sklípku je co ochutnávat. A bobule jsou červené a burčák taky a my v náladě... I k družbě s další skupinou cyklistů, co byli skoro tak veselí jako my, došlo. Tady si nás našla Hanka H., pracovní povinnosti v Praze jí nedovolily být s námi od počátku.

Obědváme v Lednici v zastřešené venkovní zahrádce, jídla jsou teplá, docela dobrá a nepříliš drahá. Delší čas pak strávíme u Janohradu. Na přílehlých loukách a pěšinách se právě koná Festival Cyklospecialit. Vplujeme do velkolepého mumraje cyklokuriozit právě v nejlepším, kdy je možno leccos si vyzkoušet na vlastní kůži, tělo i duši. Odvážnou Míšu neodradí žádný cyklostroj, jako jedna z prvních si osahá roztodivná kola pěkně jedno po druhém, ostatní ji následují. A že se jezdí opravdu na všem... :-)
Videodokumentace: houpací kolo, dvojkolo, šlapozad.

Vracíme se přes Apollonův chrám, z jehož rovné střechy možno pohlédnout do kraje. I pohlédneme a dokonce i dalekohledem detaily přiblížíme. Zbývají kilometry kolem Lednických rybníků a Hraničního zámečku. Zde někde se přepočítáváme a zjistíme, že nám chybí Hanka. Sotva dneska z Prahy dorazila, už zase není... Ukáže se, že podlehla síle hustého peletonu cizích cyklistů, přesvědčena, že jede stejně jako ostatní HaHy. Zatímco my jsme pádili po cyklostezce, Hanka to vzala po hlavní do Mikulova, kde se s námi nakonec shledala. Zatímco většina HaHy si šmudlá něco k večeři, František vezme Míšu, Lenku a Ivu do nedaleké, docela hezké hospody v Perné. Silné Svatováclavské pivo (snad 20-ti stupňové?), které čepovali včera, sice už nemají, ovšem plzeň je plzeň a jistota kvality. Taky pikantní topinka a grilovaná ryba nám dost chutná.

Poslední den na Burčáktour, neděle 30.9. Svátek slaví Jeroným - žádného neznáme a tak nikomu nepřejeme. Táchovi, Lenka a Iva se komplet sbalí, neb budou pokračovat na vlak do Brna. Ostatní jedou na lehko. Podél nádrže do Dolních Věstonic, s přejezdem do Strachotína a opět podél nádrže Nové Mlýny. Všudypřítomní rybáři vykreslují stanovou a prutovou linku podél vody. Ryby asi berou... Drkotáme se přes panely bicykl za bicyklem, když tu se jedno kolo smekne a už se cyklista válí v trní. Kdo to je? Jó, rádo by bikerka Iva, kaskadérka jedna... Dokonce bradu si odřela. Zaplať Pánbůh, že jen to. Ach jo. I jede se dál. Musíme také přes lávku, která se povážlivě noří do žabinatého potoka. Přejdou s koly všichni bez ztráty kytičky.

Pak přes Šakvice do Staroviček k mistrovi. K mistrovi lidové písničky, k Jožkovi Šmukařovi do jeho sklípku. Jožka je Františkův kamarád a tak přijíždíme najisto. Necháváme si od Jožky podepsat jeho cédéčko "Ta naše písnička česká", pak ochutnáme jeho vínečko a růžové burčáky, ostřejší a sladší. Jak a co komu chutná, vybere a koupí si domů. U Jožky se rozloučíme. "Vlaková čtyřka" se odpojí a nabere směr přes Židlochovice k Brnu. Ostatní se vracejí k svým autům do Perné přes zcela novou rozhlednu MAJÁK na Přítlucké hoře.

Končí jeden moc pěkný prodloužený víkend. Nasycený lahodným burčákem a usměvavým sluncem babího léta. Tak za rok repete, už po třinácté...

Sem

můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy