 Vlny Tyrhénského moře se rozestoupily a na břeh vstupuje bohyně zrozena z
vln a mořské pěny, objevuje se Venuše. Takovému vylodění určitě nebránila
žádná z pevností. Ze slavnostní tiáry, krášlící marnivou Venuši, postupně
vypadne šest drahokamů. Stanou se z nich ostrovy Giglio, Capraia, Gorgona,
Pianosa, Giannutri a Montecristo. Dopadne sedmý drahokam a vznikne ostrov
Elba.
| První kapitolu věnuji naši kamarádce Stáně, která pro nemoc nejela a
moc nám chyběla. |
Sedím na rozhledně na Smrku a vzpomínám na Elbu. Protože jsem si vzal
svých 4 P (papír, propisku, paměť a pivo), můžete vzpomínat se mnou.
Všechno začalo vloni, když jsme se vraceli z Perigordu. Jiří O. rozdával
materiály na tento rok. Po krátké poradě jsme se hned přihlásili na Elbu.
Další dodatečně. Zájezdy s OK Tour začínám již tradičně večer před odjezdem
u Evy v Jablonci. Cestou přibaluju Rudy. Na technickotaktickou přípravu
přichází i další účastník Mirka T. Rozloučit se s námi přichází Jana se
Zdeňkem. Vítám ho tak razantně, že rozlévám na koberec červené víno.
Asistentka dokazuje, že to umí taky. Zdeněk na netu nachází rady, jak na to.
Mimo jiné je dobrá sůl nebo polít ještě bílým vínem. Eva je ale šikovná,
zvládá to a můžeme jít spát.
Ráno v půl sedmé jsme připraveni nalodit se na semilský koráb. Jiří O. se s
námi přišel rozloučit. Vedoucím této výpravy je Pepa Melichar. V Bolce a v
Praze přibalujeme ostatní členy výpravy. V Praze se s námi loučí tradičně
Lenka a už můžeme plnou parou na jih. Cesta probíhá bez problémů, jen občas
ničíme červa...V nedělí v sedm ráno přijíždíme do přístavu Piombino. V osm
se naloďujeme a vyrážíme na Elbu vzdálenou 10 km, ale protože plujeme
oklikou, urážíme ke 20 km. Záhy po odjezdu z přístavu máme Elbu na dohled a
můžeme obdivovat kopcovité obrysy.
Něco o Elbě. Byla obydlena od prehistorických dob. Později zde žili
Etruskové (800 p.n.l.), Římani (500 p.n.l.). Potom se o Elbu přetahovali
Španělé, Francouzi, nakonec připadla Italům. Je 27 km dlouhá, na nejširším
místě 18 km, na nejužším 3,5 km (jaxe to měří?). Má tvar velryby s hlavou na západ. Pobřežní
linie měří 147 km a tvoří ji neschůdné skalní útesy, přerušované delšími či
kratšími písečnými a oblázkovými plážemi. Ostrov je obklopen tyrkysovým
mořem s průzračnou vodou. V minulosti proslula těžbou rud a krystalů, nyní
je to skvělá turistická destinace.
Kolem deváté hodiny jsme přistáli na druhé straně ostrova v přístavu
Portoferraio. Pak nás čekalo ještě 12 km autobusem do kempu Laconella u
osady Lacona. Podle toho, jak rychle se kdo ubytoval, tak jsme pak vyjížděli
na první etapu. Obsadili jsme čtyři oddělení. Trochu vzdáleni byli Mirek T.
s Mirkou H (dále M+M), mezi nimi a námi byla parta asi 12 lidí, pak
už byli JanaT. s Karlem T. (dále K1), Hanka H. s Mirkou T., Vorlíci s
Rudy a Efkou a na konci Pavel B (dále já) a Zlatka N. s Karlem
Tauchmanem (dále Karel). Karel přibalil zahradní přístřešek, který se
stal naší kulturní místností, kde jsme večer pořádali večerní kulturně
osvětovou činnost (dále VKOČ). Takže po vykoupání, ubytování a
najedení jsme vyrazili na první etapu do Porto Azzurra. Vytvořili jsme tři
party. První vyrazili Vorlíci s Hankou H. (dále Hahahy). Pak skupina
M+M a nakonec my ostatní (dále Hahy). Protože to byl výlet jen
odpolední, tak byl kratší, a to do města Porto Azzurro vzdáleného asi 12
km.Je to přístav se 3000 obyvateli. Je zde prodejna minerálů, brusírna
krystalů, důlní muzeum, které lze projet vláčkem. Je tam ale všechno staré
zarezlé hrozící spadnutím, můžou tam točit horory. Náměstí je plné obchodů a
restaurací.
 Nad
městem je pevnost Porto Longone, tak se i dříve město jmenovalo. Bylo tam
aj vězení, takže pověst praví, když někdo řekl, že jde z Port Longone, bralo
se to, jako že jde z vězení a to neprospívalo turismu. Proto v létě v úterý
roku 1947 náměstkyně primátora Mirianna Tomiccinni navrhla tehdejšímu
primátorovi Paolovi Burgatimu, aby se město přejmenovalo na Porto
Azzurro. Tak se i stalo. Jméno opravdu sedí. Dnes mají oba na radnici
pamětní desku. Je zde i Madonin kostelík, ale ten jsme minuli. Po kávě a
zmrzlině se vracíme do kempu. Cesta je celkem úzká, točitá a je velký
provoz. Toto platí po celou dobu našeho pobytu a je to velké negativum. V
kempu jdeme okamžitě k moři. Hodinu jsou přeháňky a my jsme schovaní v
mořské vodě. Je to paráda. Roupama nevíme, co dělat ve vodě, až jsme přišli
na to, že budeme akvabely. Je to jednoduché, pravá ruka, levá ruka, pravá
noha, levá noha, zadek...Toto trénujeme celý týden. Taky zjišťujeme, že v
kontejnerech jsou docela dobré věci, lehátka, deštník...V kempu pak
provádíme standardní činnost, sprchy, večeře a nakonec se všichni scházíme v
kulturní místnosti na VKOČi. Jsme ale unavení po cestě, tak jdeme brzo spát.
Ještě kilometry - 30. |
Pavel (prvotina na HaHy)
Hynek
menší a
větší
Interaktivní
mapa 
dy na okolní ostrovy včetně 35 km vzdálené Korsiky. Divoké pobřeží porostlé středomořskou vegetací nás vede k jižním plážím u Pomonte a Fetovaie. Nacházíme si svoje soukromí pod srázem na velkých kamenech. Na jednom placáku sjíždíme do moře jak na
tobogánu. Jednu chvíli plavu jen já a pět žen kolem mě. Dovolená snů....Před tím se odehrávalo malé
drama. Efka zjistila, že nemá mobil. Obvolala další skupiny. Naštěstí M+M jeli s odstupem za námi. Mirek stále Evin mobil prozváněl. Posléze mu zavolal nějaký Ital. Mobil našel v příkopě a viděl hovor, tak zavolal. M+M požádali jiného Itala vedle nich, aby se o dalším domluvili a posléze jim mobil přivezli. Doufám, že stíháte.
Všechno někdy končí i nádherná koupačka a my jedeme dál. Jsme opět Marině di Campo, kde děláme drobný nákup a čeká nás poslední převýšení kolem 300 metrů.
Klobouk dolů před cyklisty z kralupských rovin...A opět moře, sprchy, večeře, hlásání a posezení
v kulturní místnosti. Přispívám několika místními fíky nalezenými Mirkou.
Po vykoupání jsme se skupinou M+M ( Hahahy se ztratili za cahe už dříve) zašli na pivo a pizzu. To jsme si užili, protože jsme byli v pizzerií
u dvou bratří, kteří znali trochu Prahu. Takže vždy, když nám něco donesli, radostně volali nashledanou. Pak jsme se s nimi ještě fotili. M+M se dále zase odpojili. Před námi bylo nyní na zpáteční cestě velké stoupání, tak jsme se taky rozdělili. Karel s Mirkou a Janou volili příjemnější cestu. Stoupání bylo k pevnosti ze 13. stol. Volterraio. Zlatka nás drtivým tempem
hnala za sebou... Výhled shora ale stál za to (foto
v záhlaví článku). Měli jsme Elbu jak na dlani. Sjezd už tak hvězdný nebyl. Ve skalnatém koridoru, příliš příkrý, s ostrými zatáčky a k tomu auta... A nyní už jen rutinní dojezd do kempu s nákupem vína. Závěr dne už znáte. Kilometrů 70.
pobřeží na pláž Padulella. Máme zde krásný výhled na celý masív Monte Capanne i s osadami, které jsme navštívili. Následuje opět skvělá koupel. Ženské osazenstvo je
v takovém rozmaru, že si nechává donést kávu od
Hynka
až na pláž a Hynek s údivem konstatuje, že káva odnesená je o euro
levnější.Čas se krátí, tak se vracíme do Portoferraia. Centrum splývá s přístavem, takže kdo vystoupí z trajektu je v centru. Za ním je staré město a nad ním pevnosti Forte Falcome a Stella a Napoleonova rezidence Villa dei Mulini. Hahahy se odpojují do starého města, my jedeme do kempu. Na domácí pláži "budíme" Janu s Mirkou a mořem a sluníčkem se dobíjíme, co to dá, aby nám to vydrželo co nejdéle.
tak si poslední ráno na
Elbě užil. Slunce se vynořuje zpoza skal a vy plavete směr Montecristo. Pláž je prázdná mimo nás samozřejmě.
Ale my vyspáváme. První v moři je Zlatka, následuje Hanka V., a pak další....
Idylka skončila. Nejhorší nakonec. Sbalit a odnést do autobusu 200 metrů. Vorlíci ještě jeli na výlet na kole. Fakt dokážou využít každou minutu. Podruhý dávám klobouk dolů. Nicméně čas se naplnil. je poledne a vyjíždíme domů. V přístavu Portoferaio si při čekání na trajekt dáváme každý jinou zmrzlinu a pak ochutnáváme vzájemně. Chudák žaludek.
10 druhů zmrzlin. Dál za pozornost stojí, že jsme po cestě ze zbytků ještě trochu zaháněli červa a z dálnice zahlédli jednu šikmou věž.
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Sjíždíme k moři a hledáme svoji soukromou pláž, kterou nacházíme u pevnost Forte Focardo. Moře zase nemá chybu. Užíváme si to, včetně
nácviku akvabel. Hned vedle je zdroj piva a trochu stínu taky neuškodí. Závěr etapy je kolem hlavních pláží Naregno s výhledy do Porto Azzurro.
A ještě 10 km do kempu. Zde už zavedené činnosti: do moře, do sprchy, vaření, hlásání a na závěr VKOČ v kulturní místnosti. Stůl jsme měli ze 3 banánových krabic. Prohýbal se pod tíhou
sladkých, slaných a tekoucích poživatin. Sedávalo nás tu 13, ale bylo to v pohodě. Místní policistka na nás přišla jen jednou. Je 23 hodin. Jdeme spát.