 |
Kralupská polífka letní potřetí!25.06.2011 |
 |
| Autor textu | Foto / video | Ostatní |
 IvaKorektura a doplňky Hynek |
 Hynek Fotogalerie |
 Interaktivní
mapa |
| Jako se posledního června tradičně dítkám
rozdává vysvědčení, tak nepsaným pravidlem se o poslední červnovou sobotu
stává "akce polífka". Po gulášovce z předloňska a
zelňačce loňské přichází polífka třetí
(základní
Dršťkovka byla
zimní). Tentokrátje to má být bramboračka se sušenými hřiby. Paní
kuchařka je stejná a místo vaření též. V Kralupech poslední páteční podvečer
v červnu opráší Jana Táchů svůj největší hrnec prádelňák, připraví veškeré
potřebné ingredience a jde na věc. Oporu má ve svém Karlovi. Zatím co polífka na sporáku probublává, Kája usilovně dumá, zda-li všici přihlášení
opravdu přijedou anebo zda-li se neobjeví i nějaká neohlášená horda navíc. V
prvém případě by musel polífku bramboračku konsumovat ještě celý příští
týden, v případě druhém by se na všechny strávníky nemuselo dostat...
Nakonec vše dopadne dobře - polífka se chladí nejprve ve studené vodě v
Táchovic koupelně, posléze na balkoně. Aby ráno převezena byla k Šestákům a
po sportovním cyklistickém výkonu, který všichni podají, zaslouženě
konsumována. Zdá se, že cesta polífky bramboračky z Táchovic prádelňáku až
do žaloudků spřátelených cyklistů dlouhá, tak pěkně po pořádku... |
| Sraz je o půl desáté u Šestáků na zahradě. Z Prahy přijede Mimi osvědčeným vlakem, Kalimero kolmo po ose a Iva taky. Ostatní mimokralupští (včetně Jelínků Jarouška + Míly) se dovrbí auty. Cyklista Kalimero to bere horem přes Líbeznice, Bašť, Hoštice, pak pohodově podél Vltavy a přes kralupský most a centrum do cíle. Iva nepředloženě uhne na Řež a skutálí se k Vltavě příliš brzy. Nemine ji tudíž adrenalinová cyklojízda vícekilometrovou, uzounkou pěšinou těsně u vody. Toto zadrbnutí si vyžádá určité zpoždění, nicméně do řeky nic a nikdo nespadne. Iva dokonce stihne jak šálek čaje, tak i chutnou bublaninu, tvarohovou bábovku i voňavou slivovičku, vše z rukou štědrých hostitelů H6+J6. Nakonec je nás 16 - milým překvapením nejvzdálenější účastník Pavel z Frýdlantu, jediný zástupce ze Sudet. Ačkoliv jeho noha po nedávném chirurgickém zákroku není ještě zcela v pořádku, přijel, aby se s námi viděl a dokonce absolvoval celý, ne zrovna krátký, předpolífkový cyklovýlet. Bravo, Pavle! Jako poslední se objeví Honza S., nedávno pasován na Pavlova osobního sběrače hub ;-) (kolik už má ten Sucháč vlastně přezdívek?!?) |
 |
 |
 |
Vedení dnešní cyklovyjížďky se ujímá Honza 6,
zezadu peletonek jistí Kája. První Ho nzův
výklad je v kralupských Mikovicích u mariánského sloupu se sousoším
Panny Marie Bolestné. Původně se tento sloup, tzv. "statute", nacházel uprostřed rušné křižovatky,
odkud v r. 1988 kvůli dopravním nehodám byl odstraněn a po různých místech
skladován. Od r. 2003 postupně restaurován a až v r. 2009 vrácen zpět asi 20
metrů od původní křižovatky. Při dalším zastavení odložíme kola a pěšo si projdene Sprašovou rokli na jižní periferii obce Zeměchy. Od H6 se dovídáme, ze jde o unikátní geologický výtvor, až 16 metrů hluboký zářez vytvořený erozí ve čtvrtohorních sprašových vrstvách. Světlé a tmavé pruhy půdy v kolmých stěnách rokle dokládají střídání dob ledových a meziledových během asi 200 000 let. Též kvůlivá stepním rostlinám a teplomilnému hmyzu od r. 1986 rokle prohlášena za přírodní památku (www). Kralupští nás neomylně směřují k prvnímu kamennému pomníku Josefa Jungmanna v Čechách. Ze zdejšího pískovce byl zhotoven v r. 1874 na břehu Knovízkého potoka v Olovnici. Ještě si prohlédnem nedaleký Pomník padlým, postavený po 2. světové válce a upalujem dál. Už za jízdy se kocháme nádhernými výhledy na věže zříceniny Hazmburg a téměř celé České středohoří. Ve Zvoleněvsi dokonce stavíme, abychom vše lépe vychutnali. Dále jedeme kolem památníku Antonína Dvořáka a barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie (od architekta F. M. Kaňky). |
 |
 |
 |
| Rozhodně nemůžeme opominout Kamenného pastýře
u obce Klobuky. Tomuto sloupovitému neopracovanému balvanu díky jeho výšce 3
a půl metru patří přízvisko "nejvyšší menhir v Čechách". Velmi
pravděpodobně ho lze považovat za skutečný pravěký menhir. Cvak - skupinové
foto samospouští hotovo. I Hynek, coby hlavní aktér - fotograf, stihl před
Kamenným pastýřem zapózovat. Za obcí Telce se stáváme svědky útoku - hasičských juniorských dobrovolkyň na cíl. Zvládly to za 33 sekund (viz video avi /wmv). |
 |
 |
 |
Projíždíme Perucí, legendárním místem,
kde se seznámil český kníže Oldřich s prostou pradlenou Boženou. Díky
tomuto setkání přišel na svět kníže Břetislav a dynastie Přemyslovců přežila
o dalších 300 let. Fotíme si pseudogotickou Boženinu studánku a více než
tisíc let starý Oldřichův dub. Mezi další památky Peruce patří kostel sv.
Petra a Pavla z r. 1725 a trojkřídlý patrový rokokový zámek, kde v jižním
křídle se nachází pamětní síň malíře Emila Filly. Ten právě v Peruci pobýval
v podzimu svého života a vytvořil zde mnoho svých obrazů, zachycujících
úžasné scenérie Českého středohoří.Nedaleko Peruce projíždíme kolem mohyly sestavené z velkých kvádrů. Jde o pomník evropského významu z 20.8.1813, jež upomíná sté výročí osvobozenecké války proti Napoleonovi. Pomník stojí v místech, odkud mocnáři Rakouska (František I), Ruska(Alexandr I) a Pruska (Bedřich Vilém III) sledovali přehlídku svých spojeneckých vojsk. Po prohrané říjnové bitvě u Lipska Napoleona internovali na Elbu, v září se tam podíváme. Po opakovaném zásahu vandalů a zlodějů je bohužel současný stav pomníku žalostný. Poničený bronzový orel a medailon musely být sejmuty a ukryty, pamětní deska byla již podruhé odcizena a zřejmě skončila v některé výkupně kovů. |
 |
 |
 |
"Ó Velvary, ó Velvary, kde jsou mé tolary... ". Tak nějak se pěje ve známé lidové písni. Poslední naše cyklozastavení právě v tomto královském městě uprostřed náměstí Krále Vladislava u Mariánského sloupu. Vystavěn byl na památku morové nákazy, jež postihla Velvary roku 1713. Vysochán je sloup opravdu zdobně, završen pak sochou Neposkvrněné Panny Marie. |
 |
 |
A teď hurá návratová do Kralup! Mezi mnoho
dnešních pamětihodností jsme zařadili pouze dvě pauzičky hospůdkové, přičemž
v té první jen někteří zlehka posvačili (tlačenka, minipárečky coby
utopenci, salát z nivy... ).
 Takže hlad na polífku se dostavuje už u všech.
Jaruš 6 se odpojila od cyklopeletonu již dříve. To aby doma vyčkala pokynů
po mobil síti a zahájila ohřívání polífky. Jana T. usuzuje, že polífka
nemůže být ještě dostatečně prohřáta a vede nás do Táchovic zahrady. Zde
téměř dokonale očesáme třešeň chrupku a zlikvidujeme zbylé jahody a lusky.
Spřátelení sousedé zahrádkáři právě oslavují narozeniny pana Jirky a pozvou
nás na přípitek slivovičkou a na grilované masíčko a klobásky... Bereme to
jako takový předpolífkový předkrm a neodmítneme. Ty pravé kulinářské hody začnou však teprve u Šestáku na zahradě. Kralupská polífka i potřetí je úžasná, mňam, povedla se ti Jano! Dáváme si nášup 2x, 3x... Co to ten H6 svírá mezi pažemi? Velikánský plech, plný pečených kuřecích zavinutých ptáčků, mňam! Tak to se J6 coby kuchařka opravdu vyznamenala! Slastně pomlaskáváme, od huby se nám kouří... |
 |
 |
 |
| Akce Kralupská polífka potřetí se povedla na
výbornou. Přálo počasí, nepršelo, nebylo vedro, ostro-jasné výhledy do kraje
braly dech. Velmi příjemně trávíme a přemýšlíme, jaká polífka zahájí léto příští? Nějaká luštěninová, špenátová, hrstková či z brokolice? Celý rok máme na to, abychom rozhodli... A není to v podstatě jedno? Hlavně že bude důvod přátelsky se zase sejít, vidět... |
 |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.|
|