Noční Praha

  
Autor textu Foto / video Ostatní
Honza Suchý Jašesta
Fotogalerie
 Recenze
ÚKOL NAKONEC SPLNĚN

Zásluha splnění v celém rozsahu náleží pouze, jen, jenom a výhradně – Janu Šestákovi /alias „Japonci“/ z Kralup.

On svým zvučným téměř barytonem mne v sobotu 28.8. telefonicky oslovil nesmělými slovy: „Hele, tak jak je to s tou nedělí? Já si beru dovolenou!“

Pravděpodobně to řekl jinými slovy, ale obsah sdělení byl přibližně stejný a takto utkvěl v mé mysli.

Zaplaven sprškou těchto teplých slov a bezmeznou důvěrou volajícího v to, že se něco uskuteční, jsem rozpačitě vyhrkl: „Jasně, v 9:00 tam jsem.“ (pozn.: v NE 29 u Sm.nádr.)

Toto mé vyjádření bylo vyústěním následujících skutečností.

Po přesunu termínu „NP 2010“ z 20. na 28.8. vykrystalizovala po mnohých peripetiích bilance celé akce takto: noční /kulturní část/ – Mimi, Lenka, HS

Toto „JÁ“ v obsazení akční části mi dávalo akční volnou ruku a vyvazovala mě z jakéhokoli pocitu odpovědnosti, či viny, protože v propozicích jsem prohlásil „Ať 21. či 29. – pojede-li JEDEN, pojedu i já!“.

Takže ono „JÁ“ v té chvíli znamenalo, že já mohu klidně „nic“. Mohu klidně zazahálet, mohu se klidně vysmívat nejistému počasí, mohu zalenošit, mohu co chci !

Z opájení se takovými představami jsem byl /viz výše/ surově vytržen drsným zazvoněním telefonu, volal totiž ten „JEDEN“. /hrome !!!/

No, tak jsme se sešli.

Krátce jsme konstatovali, že jsme opravdu dva: „JÁ“ a „JEDEN“, a tak jsme vyjeli - po cestách stinných i slunečných, míjeli jsme skalnaté stráně i sklizená pole, úzká údolí i větrné vyvýšeniny, hluboké strže i mělká údolí, švestky bez švestek, špendlíky se špendlíky, jabloně s nepoživatelnými jablky a tak. Počasí bylo celý den příjemné, trochu chladnější, ale sdostatek slunečné, takže cestou bylo vidět jak obzory ve vzdálenosti krajnice cesty, tak i ty opravdové s rozličnými Ještědy, Řípy. Kožovými horami, Milešovkami, Brdami a jinými kopcami. Terén byl místy zvlněný, místy asfaltový, místy kamenitý, místy světle hnědé bláto. Že se jedná o jíl, jsme pečlivě klacíčkem prověřili. Tempo bylo celkem poklidné, jednou jsme jedli v přírodě a jednou v hospodě (polífka a pívo). Trasu jsme zodpovědně projeli celou a někdy mezi 16:00 a 17:00 jsme v Podbabě zjistili, že skutečně obnáší oněch inzerovaných 80 km. Zde jsme si poblahopřáli k úspěchu, konstatovali, že to bylo velmi příjemné a naše cesty se rozešly.

Made in Japan zamířil na sever po proudu Vltavy ku Kralupům a já proti proudu na jih, Stromovkou a Holešovicemi k centru.

Hřejivý pocit splnění vytčených cílů V PLNÉM ROZSAHU prostoupil mé tělo i ducha.

Japonče, díky.


Nu, a teď k té části předešlé:

Kultura, umění.

Fenomén zvoucí Bří Formanové, Divadlo Husa na provázku a Ubohá Rusalka bledá, a to vše na lodi Tajemství - slibovaly mnohé.

Včetně vstupného 600,- Kč.

Výtvarno představní – např. příchod na scénu, větvoví z Bílovic, mlhy na blatech, proměnlivé horizonty některých scén, scénotvorné využití sloupoví královského paláce, stromoví bažinatého lesa … - spojené s jedinečností prostředí na lodi, využitím živých panoramat v okolí řeky a dramatičností hudby, to vše mne pohladilo a hladilo. Ostatně jsem to vše od uvedené sestavy przentantů očekával, ba vyžadoval.

Takto naladěn a přichystán se na cca dvě hodiny odevzdat a poté se nechat oněmělý vysadit na břeh s nejistým pocitem, zda to vše bylo nebo nebylo pravdou, jsem vstupoval na loď a nechal se vést spoře osvětleným podpalubím mezi maringotkami s lákadlem snad lehkých žen /či éterických víl/, které svými téměř hmotnými pohledy jakoby pozbývaly eterično a vyzývaly; kolem vodníka víly ochraňujícího /či vlastně víly nabízejícího (?) / , až na mýtinu, kde jsem kryt větvovím mohl být, jakoby téměř nepozorován, přítomen snovému začátku příběhu…

Do natěšené otevřenosti však postupně začalo vstupovat něco, co mě z ní dost bolestě vytrhávalo – tu lupance v aparatuře ozvučení, tu zpívání Rusalky (i jiných) – které několikrát bylo slyšet až po 4 slovech, kdy zvukař s lupnutím v aparatuře honem zapnul mikroport, tu taneční rej víl chvílemi připomínající nekoordinovaný mumraj, nebo opomenutí osvětlení vodníka zpívajícího na horním horizontu. Sprcha - Princ, klíčová postava, která svou mužskostí a podmanivým hlasem okouzlí Rusalku, začal zpívat - jeho hluchý, plochý a neznělý hlas, zpívající téměř bez emocí (v Rusalce !!! , v příběhu lásky, bolesti - ale to i řada jiných) mě vyvádí z příběhu. Přistihuji se při tom, že místo příběhu sleduji s obavami, zda Princ udrží tón a není falešný, držím palec, aby srozumitelně dozpíval načaté slovo. Stejně tak působí i v hereckém projevu – jako, že to té Rusalce jako řekne a ona už bude věděl. Ta droboučká prochladlá dívčina, myslím obstojně a citově zpívající i hrající, dopad jejich výstupů vší silou a stěží zachraňuje. Pěvecky i herecky Prince následovali i mnozí z širokého obsazení příběhu. Chvílemi to bolelo, když místo živé hudby a zpěvu byly některé pasáže ozvučeny z operního záznamu..

V temném lese před chýší, kam zrazená Rusalka přichází zpět za čarodějnicí, se v hloubi scény mezi stromy motá také řada víl a posléze i hajný, kuchtík a Princ. Je to dlouhá třetí scéna, kde mnozí z nich zpívají, místy má jít o dialog, ale kdo s kým a kde jsem marně pátral ve snaze na tu vzdálenost rozeznat, která z neosvětlených postav otvírá ústa. Vzdal jsem to Jeden pak začne sledovat také několikeré problémy techniků s přestavbou přestřešení scény nebo zda se loď v rozšíření Vltavy u soutoku s Berounkou již obrátila a bude se vracet na Výtoň.

A zde byl konec - konec, potlesk a děkovačka.

Celou cestu zpět se čekalo až loď přistane a bude možno ji opustit. K ukrácení čekání byl určen bar, kde bylo možno za mírný poplatek čekání zpříjemnit (litr rozlévaného vína cca 200,- Kč). Vstupné s občerstvením…, nu kultura něco stojí. Hlavně ty zážitky.

Po třech hodinách konečně přístaviště, přistávací manévr se zdařil a je tři čtvrti na dvanáct.

Honem – metro a tramvaje jezdí normálně do půlnoci.


Tak takhle dopadla NP 2010.

Ať žije NP 2011. Asi k ní budem hodnější.

HS
 
Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:

Na hlavní stránku HaHy